Někde Blanka pomohla, jinde ale zlobí. „V pondělí jsme registrovali průjezd 43 tisíc vozidel, ve středu už se nám to pohybuje od 47 do 50 tisíc. Lze tedy říct, že si řidiči postupně zvykají a provoz v Blance nám narůstá,“ tvrdí ředitel pražské dopravní policie Pavel Švrčula o provozu v tunelu.
Jak se dalo očekávat, tunel výrazně zahýbal dopravou v některých částech Prahy, kdy některá místa změnil ve stojící kolony, jiné zase překvapivě po mnoha letech uvolnil. Server Lidovky.cz vytipoval úseky, kde řidiči nejčastěji končí v koloně i s vysvětlením, co to způsobuje.
Největšímu náporu čelí momentálně Praha 6. U Dejvického náměstí, “Kulaťáku“ nebyla doprava nikdy nejplynulejší. Teď ale řidičům hrozí, že v koloně stráví poměrně dlouhou dobu. Už dříve problematická ulice Svatovítská byla i druhý den po otevření Blanky ucpaná. Je to způsobeno tím, že komunikace vede ke křižovatce na Prašném mostě, ze které se do tunelu najíždí.
  |
Blanka je tunel, i když se nás nedávno snažila firma Metrostav přesvědčit o opaku. Tunel zřejmě byl i na střelnici Libavá. Nechali komerční společnost, aby použila armádní střelnici i s vybavením v hodnotě téměř osm milionů korun. Státní zástupce nyní na dva bývalé vojáky Bohuslava Jabůrka a Ľuboše Hajduka podal obžalobu. Škodu, která armádě vznikla, prý lze jen těžko vyčíslit.
V armádě pracoval přes 30 let. Obrana ho nyní kvůli zneužití materiálu sesadila, stíhá ho policie |
Případ se týká zneužití vojenské techniky a sil na střelnici Libavá ke komerčním účelům. Zbrojařská firma areál podle dostupných informací využila ke střelbám. Jak už dříve informoval server Lidovky.cz, policie stíhala dva bývalé vojáky Bohuslava Jabůrka a Ľuboše Hajduka. Oba dva působili na vysokých armádních pozicích. A státní zástupce je nyní posílá před soud.
Tunely při dobývání Uranu musel razit Josef Bryks, válečný hrdina a jedna z obětí zločinného komunistického režimu. Nejen život, ale i jeho odchod byl výjimečný. „Všichni lékaři tam kromě velitele byli trestanci stejně jako já. Bryks zemřel a oni prováděli pitvu. Říkali mi, a byli to zkušení odborníci, že v životě neviděli tak hrozný infarkt. Srdce puklo, jako kdyby ho někdo rozřízl skalpelem.“ Tak smrt Josefa Brykse z 11. srpna 1957 ve vězeňské nemocnici v Ostrově nad Ohří popisoval po letech jeho spoluvězeň Zdeněk Kessler.
Na povrchu uranového dolu skončil život muže, kterého za války surově vyslýchalo gestapo, po několika letech potom i pilní komunističtí vyšetřovatelé. Celou třetinu svého krátkého jednačtyřicetiletého života strávil ve vězeňské mundúru. I tak se proslavil jako nenapravitelný útěkář. Od chvíle, kdy Josef Bryks, rodák z Lašťan u Šternberka, ve svých devatenácti letech v roce 1935 absolvoval obchodní akademii v Olomouci, už uniformu nesvlékl.
Do seriálu Pohnuté osudy bychom mohli zařadit i příběh jednoho Ukrajince. Surové rány a výhrůžky zastřelením střídaly nabídky úplatku a apely na slovanské bratrství, které má bojovat proti kyjevské juntě řízené Američany. Tak se ruská kontrarozvědka FSB snažila zlomit ukrajinského studenta práv Jurije Jacenka během jeho roční internace v ruských věznicích. „Tlačili na mě, abych prohlásil, že mě do Ruska vyslali jako diverzanta,“ vzpomíná Jacenko v rozhovoru pro Lidovky.cz.
„Povalili mě na zem a kopli mě do varlat tak silně, že na to nikdy nezapomenu. Pak mi utáhli spoutané ruce za zády a začali mě bít po celém těle. Dusili mě, po hlavě mě mlátili pytlem s pískem, stříleli mi těsně vedle uší... Bolelo to šíleně, ale nejmučivější byla ta nejistota: se zavázanýma očima očekáváte další ránu a nemáte ponětí, odkud a kam dopadne. Trvalo to hodiny.“
„Pochopil jsem, že jediná cesta ven je dostat se do nemocnice. Jako nejúčinnější se mi jevila ztráta krve: mám za sebou zdravotnický kurz a nějakou praxi, nejednou jsem sám krev dával, takže vím, kolik jí člověk může ztratit, aniž by ho to ohrozilo na životě. Přichystal jsem si žiletku - tu mi dali v souladu zákonem, podle kterého má ruský vězeň právo na šest žiletek měsíčně -, omyl se a pořezal si ruce a břicho. Ano, byl to extrémní krok, ale rozhodně jsem v té cele nemínil zemřít.“
Celý rozhovor si přečtěte ZDE.
Šílené věci se ale nedějí jen v Rusku. Z nové řecké vlády odstoupil jeden z náměstků jen několik hodin poté, co vláda složila přísahu. Dimitris Kammenos oznámil rezignaci kvůli rozruchu, který způsobil svými poznámkami na twitteru. Kammenos se v minulosti netajil antisemitismem, homofobií a protievropskými postoji. V nové vládě sestavené po nedělních volbách měl být státním ministrem pro infrastrukturu, dopravu a sítě. Dostal se do ní jako člen koaliční nacionalistické strany Nezávislí Řekové.
Premiér Alexis Tsipras nařídil vůdci Nezávislých Řeků Panosovi Kammenosovi, aby názory svého jmenovce prověřil. Jde o výroky staršího data. V jednom z nich například Kammenos tvrdí, že 11. září 2001, tedy v den teroristických útoků na New York, nepřišel do práce ani jeden z 2500 židovských zaměstnanců Světového obchodního střediska, čímž naznačoval, že za atentáty jsou Židé. Známá je také koláž z jeho internetové stránky, na níž byla fotografie vstupní brány do koncentračního tábora v Osvětimi a místo originálního nápisu Arbeit macht frei tam byla v řečtině věta Zůstáváme v Evropě.
A na závěr odbočka do vědeckozábavních kruhů. Na úplné zatmění Měsíce se mohou pozorovatelé těšit v pondělí 28. září. Vzácný úkaz nastane v časných ranních hodinách před rozbřeskem a pozorovat ho mohou téměř celý. Měsíc bude podle astronomů mít netradiční načervenalé zabarvení. Fáze úplného zatmění potrvá jednu hodinu a 12 minut. Kromě zatmění nastane i takzvaný superúplňek, uvedl Astronomický ústav Akademie věd na svém webu.
Tak hezké pokoukáníčko.
