LN Je vám devětatřicet. Nakolik považují lékaři vaše těhotenství za rizikové?
Jsou tu možná zdravotní rizika spojená s mým věkem. Nevím, jestli se to dá vyjádřit procentuálně. Samozřejmě každá prvorodička, která rodí po pětatřicátém roce, se podrobuje rozsáhlým genetickým vyšetřením. To je i můj případ. Já pevně věřím a doufám, že moje dítě bude v pořádku. I přesto jsem nejprve chtěla mít tuto jistotu, a potom teprve eventuálně svůj stav zveřejnit.
Jestli se nemýlím, jste v desátém týdnu...
Nerada bych to takto konkretizovala.
Říkáte, že jste to považovala za svou intimní záležitost. To je na jednu stranu pravda, na druhou stranu ale otcem vašeho dítěte je premiér Topolánek.
Nechme otázku toho, kdo je otcem mého dítěte, na otci mého dítěte. Já vám to tady a teď nebudu ani potvrzovat, ani vyvracet. Já se z té situace a události velice raduji, jsem šťastná a těším se, jsem svobodná, jsem připravená zůstat svobodná matka a převzít plnou odpovědnost za výchovu svého dítěte. Nic víc vám k tomu teď říci nechci, ani nemohu.
Takže žádná svatba nebude.
Myslím, že se tím neliším od stovek a tisíců žen v této zemi.
Chápu, že se vám nechce mluvit o vašem vztahu s Mirkem Topolánkem, ale realita je taková, že například bulvární Blesk vás dva sledoval tak usilovně a intenzivně, že váš vztah je dnes již veřejným tajemstvím. Co si myslíte o tom, že někteří komentátoři v této souvislosti již začali spekulovat o znevěrohodnění premiéra a vlády?
Myslím, že to není pravda. Bylo by to na dlouhou diskusi o právu a nároku na soukromí a o hranici, kde toto soukromí v případě politika končí. Já doufám, že se mnou budou voliči souhlasit v tom, že závazkem politika k voličům je především jeho program, jeho vize. Plnění slibů voličům, to by mělo být důležité.
Kde je ta hranice? Každá politická strana má ve svém programu rodinu a voliče pak zajímá, jaká je rodina v pojetí toho kterého politika.
Samozřejmě. To je logická otázka. Já jsem přirozeným zastáncem toho, že standardní, klasická, fungující rodina, kterou tvoří matka, otec a děti, je tím nejvzácnějším a nejfunkčnějším uspořádáním soužití lidí. Ale sama jsem léta vychovávala dvě nevlastní děti. Nyní jsem připravena vychovávat své dítě třeba i sama a musím říct, že můj pohled na rodinu je teď poněkud širší. Procházíme jistou krizí klasického schématu rodiny a nemůžeme si říci, že dítě se má narodit pouze ve standardní rodině. To bychom opravdu vyhynuli.
Měla jste jedenáctiletý vztah a nedařilo se vám otěhotnět. Co se najednou stalo?
To mohu jen těžko říci, nechci se vykecávat úplně ze všeho. Ale každopádně to považuji za velké štěstí.
Děti svého přítele považujete za své. Jak reagovaly?
Eliška Linda studuje v současné době v Americe. Napsala jsem jí to včera. Byla překvapená a měla radost. A Ondřej se to bohužel dozvěděl z médií. To mě velmi mrzí, protože i svým nejbližším jsem tuto skutečnost chtěla sdělit až poté, co budu mít po genetických testech absolutní jistotu, že je vše v pořádku. Ale v této zemi nikdy nemůžeme počítat s tím, že se nám podaří něco dlouhodobě utajit.
Jak jste vlastně těch několik posledních měsíců prožívala zprávy bulvárních médií o vás a Topolánkovi?
To je opět debata o soukromí politika. Určitě to nejde pojmout tak, že cokoli se odehrává mimo parlamentní půdu, je zcela mojí privátní záležitostí. Myslím, že jednou, až budu mít zdravý odstup a nadhled, sepíšu krátkou knihu o svých zážitcích z bulváru. Bude to takový ten nápravník omylů, jak se o něm píše v poslední kapitole Saturnina. Velmi mě pobavila historka z letošního Silvestra, kdy v době, kdy jsem vařila oběd pro několik přátel a vytahovala pekáč s kachnou z trouby, jsem údajně podstoupila velmi příjemnou proceduru thajské masáže. Dokonce s uvedenou cenou šestnáct set korun. U té kachny jsem si dokonce spálila ruku. K takovému úrazu člověk většinou nepřijde při thajské masáži.
Mimochodem, máte už vybraná jména?
Je to velmi předčasné.
Předpokládám, že ta jména budete vybírat sama.
Předpokládáte správně, protože do takové věci, jako je jméno mého dítěte, si rozhodně nenechám od nikoho mluvit.
Ani od otce dítěte.
Možná se bude hněvat, ale ani od otce dítěte.
V blízkosti Mirka Topolánka se pohybujete často. Proč je v poslední době tak nervózní? Dříve často říkal, že nelpí na funkci. Kdyby na ní nelpěl, tak by byl víc v klidu, ne?
Za prvé si nemyslím, že je nervózní. A za druhé premiér nabídl svoji funkci i funkci předsedy ODS v případě, že druhý pokus bude neúspěšný. Myslím, že to je velmi férové a velmi chlapské postavení se k této věci čelem.
To jsou hezká slova o premiérovi. Jen mi nedá se nezeptat, zda se chová chlapsky a férově i teď v souvislosti s vámi.
Na tu otázku vám neodpovím.
Chcete jít ve stopách Petry Buzkové, která kojila i v parlamentu?
Já nejsem nemocná, já jsem jenom těhotná. Myslím si, že ani lékařka, když otěhotní, nedává výpověď. Ani dívka v pokladně obchodního domu Tesco, když otěhotní, nedává výpověď. Jsem připravená dál vykonávat svoji práci na sto procent jako doposud. Těhotenství je šťastná událost a nevidím jediný důvod, proč bych měla rezignovat na svůj poslanecký mandát. Nebudu rozhodně první těhotná politička. Vzpomeňme si třeba na Milenu Kolářovou, Ivanu Hanačíkovou nebo již zmíněnou Petru Buzkovou, které všechny přivedly na svět krásná zdravá děťátka v době své vrcholné politické kariéry. A nebude to ani první případ na světě - vzpomeňme si třeba na aféru australského parlamentu, který dokonce hlasoval, jestli dotyčná poslankyně smí kojit v průběhu jeho zasedání. Toto rozhodně nebude můj případ, ale opravdu nebudu první a doufám, že ani poslední. Kdyby byl babyboom v parlamentu, já bych byla jedině ráda.
Jak na vaše těhotenství reagují vaši kolegové z ODS? Třeba Miroslav Macek má ke svobodným matkám velmi nekompromisní postoj. Svobodná matka si prý za svou situaci může sama a stát jí nemá přispívat...
Mrzí mě, že se to moji kolegové dozvěděli prostřednictvím médií a ne ode mě. Od svých přítelkyň, které naštěstí mám i v ODS, což považuji za něco velmi vzácného, mám podporu. Muži v ODS mlčí. Co se týče konzervativního pohledu ODS na ideální schéma rodiny, opět se musím vrátit k tomu, že i já sama jsem velkým zastáncem úplné rodiny. Přesto je tady i velké množství rodin neúplných, ve kterých mohou děti vyrůstat v poměrně harmonickém a šťastném prostředí. Nemyslím si, že by tyto rodiny měly být jakkoli diskriminovány. My žijeme na počátku třetího tisíciletí. Nikoli v devatenáctém století.
