* LN Vaši bývalí kolegové z kapely nedávno vydali vzpomínkové DVD, vám teď vyšla sbírka textů. Kdo s tím nápadem vydat je knižně LN přišel?
Celé si to vymyslela moje přítelkyně Magda, která se pak taky domluvila s Lubošem Houdkem, majitelem nakladatelství Galén. To se sice specializuje na lékařskou literaturu, Luboš ale pro radost vydává v řadě Olivovník knížky Jiřího Dědečka, Honzy Buriana, Vlasty Třešňáka, Zuzany Michnové Ani se nenechal moc přesvědčovat: „Tak to vydáme,“ řekl a bylo to. Já jsem jen ze začátku pochyboval, jestli je to dobrý nápad. Texty jsou úplně jiná disciplína než třeba poezie. Je to součást něčeho a ten zbytek chybí. Což znamená, že to v tištěné podobě vůbec nemusí fungovat. Ale na druhé straně je pravda, že písňové texty se dnes zcela běžně vydávají.
* LN A všechny ty texty hráli vždy jen Nahoru po schodišti dolů band? Pro jiné interprety jste nikdy nic nenapsal?
Ne. Vždycky když jsem byl s textem alespoň trochu spokojen, zmocnila se ho kapela; textů byl trvalý nedostatek.
* LN Zhudebňovali jste ovšem i klasické básníky - Krchovského, Dědečka
Já jsem vždycky hledal ještě i nějaké talentovanější autory, než jsem já, kteří mluví o tomtéž, ale jinými slovy. Měl jsem pocit, že to desku může jen obohatit, a tak jsem pořád hledal v básnických sbírkách, co by bylo naší kapele blízké.
* LN Jaký byl ten okruh, ze kterého se vybíralo? Bylo třeba něco, co ostatní spoluhráči odmítli?
Hodně těžké bylo prosadit Baudelairův Splín. Pro ostatní to bylo moc jiné, já jsem ale přesvědčený, že to tam patří - většina těch textů jako kdyby vznikla pro nás, skvěle k tomu pasují. Myslím třeba Dědečkovy Růžovej život nebo Beze vší poezie.
* LN A píšete i po odchodu z kapely? Nebo se tím ta kapitola uzavřela?
Napsal jsem dva texty, jsou v knize poslední - Víš holka a Dva kocouři. Vznikly až po. Asi ze setrvačnosti...
* LN Takže žádné „psaní do šuplíku“?
Nenene. Ani v pubertě jsem nepsal holkám básničky. Já jsem opravdu začal psát jen a čistě z nouze. Kapela neměla co zpívat.
* LN Knížka Zdrhám, zdrhám je moc pěkná, ale pokud se pamatuji, mluvilo se o tom, že u ní bude jako příloha DVD s klipy. Ta myšlenka padla?
Zjistili jsme, že by to bylo velmi drahé, takže s DVD to bude jen limitovaná edice. Kromě klipů na něm bude i koncert ze 17. listopadu 2004 z akce S komunisty se nemluví, který nechal natočit Ondra Volek z Vagonu.
* LN Texty i bubnování už jsou minulostí, teď už nějaký čas děláte dramaturga klubu Carpe Diem, což je menší prostor - spíš pro akustické projekty než pro rock, který vás dlouhá léta provázel. Je něco, co vás tu zaujalo?
Můj asi největší objev je v tomto směru Ondra Ládek alias Xindl X. Ten u nás začínal a dneska už se o něm celkem ví. To je pro mě velká radost, jak si zas někdo po letech umí hrát s češtinou. Třeba Xaviera Baumaxu mám taky rád, ale nejbližší je mi ten Ondřej. A taky Jananas - to je skvělá parta v čele s Janou Infeldovou. Hrozně bych rád, aby se to víc rozjelo a chodili na ně lidi, protože mezi holkama je jen málo takhle úžasných textařek. A navíc se skvělým humorem. Je to fajn pocit hledat lidi, kteří tě baví.
* LN Nicméně se lze všude dopátrat informace, že se považujete v prvé řadě za výtvarníka. Uživí vás to?
Snažím se. Ale je blbá doba (smích). V minulosti jsem pořád kreslil, ale zároveň to vždycky bylo na druhém místě. Tak jsem to v posledních letech posunul na to první. Nestěžuju si a je to absolutní svoboda.
* LN Zaregistroval jsem, že jste společně vystavovali s Vlastou Třešňákem, který je v tom svém záběru činností na tom podobně. Jak jste se vůbec potkali?
Máme na Moravě společnou kamarádku, která nám vymýšlí výstavy - ta nás dala dohromady. Já si nejdřív připadal ve vztahu k němu jako malý klouček, protože mě vychoval jeho Zeměměřič (Třešňákovo debutové album z roku 1979, pozn. red.). Dneska vystavujeme společně, a zatímco já se těch svých obrazů snažím zbavit a jsem šťastnej, když si je někdo koupí, jemu se prodávat moc nechce - asi má syndrom opravdového malíře -nerad se se svými plátny loučí, a tak na ně nasazuje vysoké ceny. Jednou si na jeho obraz snad taky našetřím
* LN Nejznámější jste ovšem jako herec. Dlouhá léta se však necháváte slyšet, že to je už uzavřená kapitola
No jasně, už pětadvacet let
* LN nicméně se stejně vždycky někde alespoň v nějaké menší roli objevíte. Teď třeba se v televizi reprízuje seriál Letiště, to byla myslím jedna z posledních akcí před kamerou
To točil můj kamarád, režisér Radim Špaček, a byla tam taková atmosféra, která i pro tak plachého, jako jsem já, byla stravitelná, protože to občas připomínalo spíš večírek než natáčení. Sice jsem se dávno rozhodl, že s herectvím končím, pak jsem to ale několikrát porušil. Vždycky to ale bylo z jiného důvodu, než že by mě až tak zajímala ta profese. Když jsme třeba s Radimem jeli do Sarajeva natáčet film Mladí muži poznávají svět, bylo to proto, že jsem prostě chtěl o té válce něco vědět. Zajímalo mě to. A bylo druhotné, že u toho byla kamera.
* LN Takže už žádný praktikant Hlaváček?
Ne. Já jsem opravdu zjistil, že nepotřebuju být jakkoliv zviditelňován. A naopak se ubírám opačným směrem. Pro spoustu lidí je to až nepochopitelné. Po čase jsem zjistil, že mi kamera a to všechno kolem způsobuje rozpaky. Je to krásná práce, když se dělá naplno a dobře. Já jsem ale v sobě nikdy neměl potřebu se v téhle profesi vzdělávat a zdokonalovat. A se svojí povahou mi „zviditelňování“ nedělá vůbec dobře Nedávno mě třeba oslovila jedna mladá režisérka s tím, že o mně natočí 13. komnatu, a divila se, že o to nestojím Proč bych to ale dělal? Asi by to nebyl průšvih, připravoval by to Honza Dědek, ale proč? Vypovídávat se z tátovy smrti? Proboha Oni jsou všichni zblblí bulvárem a těmi zoufalci, co se do něj úmyslně cpou, a mají pocit, že už každý má dnes touhu se zviditelňovat. Nemá. Ta režisérka mi také říkala, že ji spousta lidí na to kývla z toho důvodu, že si přece nemohli nechat ujít šanci být v primetimu, jak se tomu dnes říká, v pátek večer v televizi. Tomu nerozumím. Rád pomůžu něčemu, co mě baví -teď třeba té mojí nové knížce, kapele nebo obrazům - jasně. Ale místo před kamerou moc rád přenechám povolanějším - radši budu dál chodit do kina jen jako více či méně nadšený divák
Nezkrácenou verzi najdete na lidovky.cz
* www.lidovky.cz/kultura
