Přibývá smíšených manželství, Češi odjíždějí stále častěji do zahraničí za prací nebo studiem, čím dál více je i cizinců trvale usazených v Čechách. Šíří se móda posílat děti do cizojazyčných mateřských školek, některé rodiny najímají zahraniční au-pair. Existují i cílevědomí rodiče, kteří na své děti nepromluví jinak než cizím jazykem, přestože se nejedená o jejich mateřštinu. Nutno dodat, že se tak děje k zděšení některých psychologů, lékařů a lingvistů. Bilingvních i takzvaně trilingvních českých dětí je však i přes jejich občasná varování rok od roku více.
Rodiče vědí, že v globalizovaném světě je perfektní znalost cizího jazyka nadmíru důležitá. Dříve se někteří spokojili s pasivním zvládnutím základů slovní zásoby a gramatických pravidel, jiní byli nadšení, pokud se oni a jejich děti cizím jazykem „nějak domluvili“. Dnes chtějí mnozí pro své děti perfektní zvládnutí dvou i více řečí. Pokud je navíc jeden z rodičů cizinec nebo má rodina možnost pobývat delší dobu v zahraničí, obvykle se snaží nepromarnit příležitost vychovat dítě bilingvně.
Mluvit oběma jazyky stejně dobře? Odborníci nesouhlasí Dnes osmnáctiletá Alexandra vyrůstala v přirozeně trojjazyčném prostředí. Maminka je Češka, tatínek původem Ital. Rodina žila střídavě v Čechách a v Itálii, matka na svou dceru mluvila česky, otec italsky, mezi sebou pak mluvili anglicky. Malá Saša se s touto situací bez problémů vyrovnávala, i když, jak sama přiznává, nemluví všemi třemi jazyky stejně dobře.
„Nejbližší je mi čeština, asi proto, že v Čechách jsem jako malá strávila nejvíc času. Na svůj italský původ jsem ale hrdá, chtěla bych jednou v Itálii aspoň nějaký čas žít,“ plánuje Alexandra. Navzdory tomu, že společným dorozumívacím jazykem jejich rodiny byla angličtina, na vysvědčení ze základní školy z ní měla trojku.
„Učitelka uměla líp gramatiku, já zase uměla na rozdíl od ní mluvit. Dohromady nám to moc nešlo,“ směje se. Jazykovou situaci u nich doma ale nikdy nevnímala jako něco mimořádného: „Myslela jsem, že se takhle mluví ve všech rodinách. Teprve na návštěvách u kamarádek ze školky jsem zjistila, že to tak není.“
Podle odborníků není možné docílit stejně dobré znalosti dvou a více jazyků. Jeden z nich bývá dominantní. Obvykle je to jazyk prostředí, ve kterém rodina žije. Celková úspěšnost bilingvní výchovy pak závisí na talentu a dobré vůli všech zúčastněných. Vývoji zdravého dítěte současné zvládání dvou „mateřských“ jazyků nebrání, podle některých studií naopak prospívá celkovému rozvoji myšlení.
Existují ale i odborníci, kteří před současným osvojováním více jazyků varují a za vinu mu připisují vznik koktavosti, vady výslovnosti nebo narušení přirozeně složitého vývoje dítěte. Oslovené vícejazyčné rodiny však na svůj stav nedají dopustit. Podle Lucie Slavíkové-Boucher, zakladatelky krajanské České školy bez hranic v Paříži, stojí za nedůvěrou k bilingvní výchově obvykle nedostatek informací.
„Rodiče se od pedagogů, a někdy dokonce i od lékařů dovídají všelijaké dezinformace. A pokud se pak v průběhu prvních let života dítěte objeví problém s výslovností nebo koktání, je jako hlavní viník problému velmi často označena bilingvní výchova,“ říká Slavíková-Boucher, jejíž manžel je Francouz. Jejich dvě děti (15 a 11 let) žádné podobné problémy neměly. „Se mnou komunikují jenom v češtině, s tátou pouze ve francouzštině, u stolu tedy mluvíme oběma jazyky. Bilingvní výchova nicméně je proces velmi složitý, pro rodinu, manželský pár a nakonec i pro děti zatěžující. Alespoň zpočátku,“ přiznává.
Jako negativní vidí Lucie SlavíkováBoucher fakt, že netrpěliví rodiče své úsilí o dvoujazyčnou výchovu často po prvních neúspěších vzdávají. Pokud však od bilingvní výchovy ve věku dvou až tří let dítěte upustí, navracejí se k ní prý už jen obtížně. Rozvoj řeči končí sedmým rokem, schopnost napodobit větnou melodii či přízvuk klesá od čtvrtého roku. Pokud se někdo naučí jazyk v dospělosti, pravděpodobně bude poznat, že není rodilý mluvčí.
Přirozené také je, že dítě projde stadiem míšení obou jazyků. Tato fáze je ale obvykle jen přechodná. Emočně náročnější může být pro rodinu dětské „odmítnutí rodiče“, který mluví jiným jazykem, než je jazyk prostředí, v němž dítě vyrůstá. Odmítnutí se projevuje tak, že rodič mluví na dítě například anglicky, ono mu ale odpovídá česky, v nejhorším ho dokonce ignoruje. Ani Němec, ani Čech?
Existuje názor, že děti z vícejazyčných rodin mohou trpět krizí identity. V obou národnostních kolektivech a v obou jazycích se mohou cítit tak trochu cizí. Záleží ale především na rodičích, jak dítěti situaci vysvětlí a jestli je naučí chápat svou vícejazyčnost a náležitost k dvěma různým kulturám jako přednost.
„Děti si relativně rychle uvědomí, že se znalostí dalšího jazyka patří ještě jinam než jenom do země, kde žijí. Začnou chápat, že jsou určitým způsobem výjimečné. Patří do další, kulturně a jazykově odlišné skupiny a jsou na to už v počátečním školním věku pyšné,“ tvrdí Slavíková-Boucher.
Z celosvětového hlediska není multilingvismus žádnou anomálií. Na světě je přes dvě stě států, ale okolo pěti tisíc různých jazyků. Bilingvních dětí je více než monolingvních. Příkladem dvojjazyčného státu může být bývalé Československo, jehož původní obyvatelé jsou vzhledem k podobnosti češtiny a slovenštiny stále z větší části pasivně bilingvní. Pro dnešní české děti se už ale slovenština stala cizím jazykem. Lepší známky z matematiky i abstraktní myšlení Proti neduhům bilingvismu odborníci předepisují jednoduché pravidlo - „jeden rodič, jeden jazyk“ -, podle nějž by dítě mělo mít daný jazyk spojený s určitou osobou nebo situací. Když tatínek mluví na dítě důsledně jen jedním jazykem a maminka druhým, v mozku se ukládají oba jazyky samostatně a rovnocenně. Pokud by ale rodiče jazyky míchali, mělo by dítě v hlavě zmatek. Výsledkem by pak mohl být takzvaný receptivní bilingvismus, při němž dítě cílovému jazyku sice rozumí, ale nemluví jím.
„Většinou rodičům říkám, že v deseti letech se vše zlomí a děti budou bez obtíží a odporu přecházet z jednoho jazyka do druhého, také si uvědomí hodnotu znalosti toho dalšího jazyka a pochopí, že jim tato znalost usnadňuje učení dalších jazyků,“ vysvětluje Slavíková-Boucher.
Výhody bilingvních dětí oproti jednojazyčným vrstevníkům jsou podle ní významné a za překonání prvotních úskalí rozhodně stojí. Kdůsledkům bilingvní výchovy patří nadprůměrně rozvinuté abstraktní myšlení a podle francouzské statistiky výsledků maturit jsou přirozeně bilingvní studenti úspěšnější v matematice. Dokonalá znalost jednoho cizího jazyka, tedy úplný bilingvismus, usnadňuje studium dalšího cizího jazyka. Platí, že čím více jazyků dobře známe, tím snadněji se učíme další.
O autorovi| BARBORA MATYÁŠOVÁ, Autorka je publicistka a stálá spolupracovnice Akademie LN
