Podobnou zkušenost si z otřesů odnesli všichni, kteří přežili a svěřili se se svými zážitky novinářům. A to i rodilí Japonci, kteří jsou na zemětřesení zvyklí. „Něco takového jsem ale ještě nezažil. Tohle bylo moc i na Japonce,“ vykládal agentuře Reuters šestatřicetiletý manažer tokijské restaurace Hidekacu Hata. Řada lidí myslela, že se blíží jejich poslední hodinka.
„Dostala jsem strach,“ přiznala Aja Nakamurová, kterou zemětřesení zastihlo v jedné z tokijských kanceláří. „Všechno jsem nechala být a letěla ven, na ulici...“ Fotky ze Zélandu Obrázek na ulici lidem nepřidal. Přestože epicentrum zemětřesení leželo jinde, jen v Tokiu vypuklo celkem čtrnáct požárů. „Mrakodrapy kolem nás se třásly, vypadalo to, jako by se nám každou chvíli měly zřítit na hlavy,“ líčila situaci na ulici Nakamurová a dodala, že si nedokáže představit, jak by to vypadalo, kdyby ji zemětřesení zastihlo v metru. „Slyšela jsem, že se tam hodně lidí zranilo v tlačenici. Ani se nedivím, musí to být hrozný pocit být během zemětřesení uvězněný pod zemí.“
Na tokijské ulice vyběhly po prvních otřesech stovky lidí, a když se situace trochu uklidnila, sledovali na obrazovkách televizí za výlohami obchodů zprávy, aby zjistili, jestli se otřesy nevrátí. „Všichni máme ještě v živé paměti zemětřesení z Nového Zélandu (při otřesech koncem února tam zemřely stovky lidí, pozn. red.),“ vysvětlovala sedmadvacetiletá programátorka Asagi Mačidová, kterou otřesy zastihly na ulici. „Hned mi naskočily před očima fotky zničeného zélandského města. Dostala jsem hrozný strach, nikdy jsem si nepřipouštěla, že by Tokio mohlo zasáhnout tak silné zemětřesení.“
