Ad LN 11. 4.: Rathokracie: se soudkyní si to...
Svět podle hejtmana Ratha je světem podivným. Když on (či jeho hejtmanství nebo jeho strana) považují rozhodnutí soudu za „asociální a protiústavní“, tak zveřejní telefonní číslo, adresu pracoviště a jméno příslušné soudkyně. Škoda, že na její ochranu tzv. náhubkový zákon nepamatoval. Místo vysvětlení, co je na rozhodnutí soudu asociálního a protiústavního, Rath volá „ulici“, aby si to s ústavní činitelkou sama „vyříkala“. To jsou praktiky totalitního předlistopadového bolševického režimu, kdy existoval „gumový“ pojem „protilidový“. Tímto pojmem se dal zdůvodnit nejen zásah „soudce Lynče“, ale i dlouholeté žaláře, ba i trest smrti.
Naposledy jsem podobnou hanebnost viděl v reportáži německé televize o boji středoasijských režimů proti pracovníkům RFE/Radia Svoboda v Praze. Jelikož jsou tito pracovníci mimo dosah „spravedlivého hněvu občanů“, zveřejňují tyto režimy adresy a telefonní čísla jejich rodičů a jiných příbuzných. Hejtman Rath se tedy ještě má kde přiučit.
Milan Březina, Praha
A už je to tady
Ad LN 10. 4.: Nesoupeřte o postsovětské spojence...
Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov otevřeně varuje EU, aby se nesnažila postavit postsovětské státy (Ukrajinu, Gruzii, teď i Moldávii) před „scestnou volbu“ mezi Ruskem nebo USA, jinak to vše povede k úplné válce o sféry vlivu. Prohlašuje, že Rusko se o to nesnaží – snaží se rozvíjet rovnoprávné vztahy se všemi! Už dříve zařadil středoevropské státy (včetně ČR) do východní Evropy. Uvidíme, jak se k Rusku zachová nový prezident USA se svou „novou politikou“. Škoda, že to není nějaký Reagan se starou politikou k Říším zla.
Miroslav Jandásek, Brno
Kariérismus nebo slabost
Ad LN 10. 4.: Proč nechci komunistu premiérem
Hluboce souhlasím s paní redaktorkou Janou Machalickou. Představa, že v čele „překlenovací“ vlády stane člověk, který byl členem KSČ, je mi hodně proti mysli. Nicméně, v KSČ býval i Ing. J. Tošovský, jehož vláda se celkem osvědčila.
Jsem zhruba o desetiletí starší než Ing. Fischer (narodil jsem se 1944). Srpnové události 1968 jsem prožíval jako vysokoškolák, období normalizace jako řadový výzkumný pracovník v technicko-ekonomické oblasti, kde žádné větší „kádrové“ nároky nebyly. Jednou si mě však organizace KSČ vyhlédla a chtěla mě získat do svých řad. Jako křesťan jsem poukázal na to, že materialistická ideologie marxismu-leninismu je přece s křesťanstvím neslučitelná a já mám podle ústavy plné právo být křesťanem, čímž pokus získat mne do KSČ skončil. Pro mne přiznat se k víře bylo samozřejmostí, vím však, že někteří v tom viděli akt osobní odvahy. A vím o lidech, kteří se setkávali s daleko neodbytnějším „lanařením“ do KSČ. Někdy viděli jedinou cestu, jak se členem KSČ nestat, ve vstupu do jiné strany.
Tedy stát se členem KSČ na přelomu 70. a 80. let nemuselo být příznakem kariérismu, nýbrž i určité osobní slabosti, bezradnosti (což ovšem pro funkci premiéra také nejsou žádoucí vlastnosti).
RNDr. Jiří Nečas, Praha
Chtěla jsem rodit s chlapem!
Ad LN 31. 3.: Je u porodu nezbytná přítomnost...
Mediální diskuse na téma Porod v lůně rodiny versus monitor, klystýr, střihání hráze a natvrdlý zdravotnický personál v našich porodnicích už trvá více než deset let. Celou tuto dobu lékaři věcnými argumenty poukazují na nebezpečí domácích porodů a určitá, řekněme vyhraněná část porodních asistentek, výrazně podporovaná svými žačkami, tato nebezpečí zlehčuje a předkládá veřejnosti vzletné fráze o svobodě volby, víře ve vlastní tělo a právu na ničím a nikým nezkalený přirozený porodní akt.
Nechci už zastánkyním nelékařských porodů vyvracet jejich víru ani znesvěcovat mnohaletou snahu o založení alternativního porodního domu. Každý máme potřebu nějak se realizovat. Chci pouze vyslovit zásadní osobní výhradu k jejich učení. Respektive k jedné jeho tezi, že porod byl vždy ženskou záležitostí, a péče o rodičky má tedy přináležet převážně ženám. Prosím vás, ne! Při vší úctě k ženám a jejich umění, já jsem vždycky chtěla mít u gynekologického křesla chlapa! Především kvůli komunikaci. A ženské záležitosti mi při porodech byly naprosto, ale naprosto ukradené.
Veronika Valíková, učitelka ČJL
Nekomplikujeme si to samy?
Ad LN 11. 4.: Dovolená na práci
Milá paní Šiklová, milé feministky, drahé spoluženy vůbec, zamyslete se nad tím, zda si své ženské problémy nekomplikujete (-me) samy. Nezažila jsem od žádného mužského, ač jsem byla obdařena několika dědečky, otcem, bratrem, tchánem, synem, dvěma dospělými vnuky a dalšími, že by se některý z nich pozastavil nad stavem přezůvek pro děti, záclonami, koberci, převlékáním postelí atd. Naopak.
Nás ženy to pomalu dovádí k názoru, že muž je jeden druh živočichů, nám sice velmi podobný, ale v mnoha rysech se lišící, a my si ho opatřujeme jako domácího mazlíčka, který nám sice život trochu komplikuje, ale přináší i mnoho radostí, tak co dělat, když už jsme si ho pořídily? Nijak moc neotročit a dbát, aby jeho miska byla stále plná.
J. V. Pospíšilová- Šteflová, Valtice
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
