Ad LN 27. 7.: Neměl by to zelený garant vědět?
V LN mne zaujal dopis, kde PhDr. Miroslav Hudec polemizuje s výrokem Davida Vodrážky, že „pokud dáte solární elektrárnu na střechu v místě, kde je stín, jenom proto, že můžete dostat dotaci, tak je to na hlavu padlé“. Doktor Hudec má nepochybně pravdu v tom, že fotovoltaické panely přemění na elektřinu i rozptýlené světlo, jenže problém je v tom, že intenzita tohoto nepřímého osvětlení je 5x až 10x menší než u přímého slunečního záření, a tak roční produkce elektřiny je u panelů ve stínu výrazně menší.
V důsledku toho si taková elektrárna na sebe nevydělá a investované peníze se nám nikdy nevrátí (nejspíš ani s dotací). Rozhodně lze souhlasit s Davidem Vodrážkou, že je to „na hlavu padlé“, nebo přesněji, že jsou to špatně investované peníze. Ostatně těch střech, které jsou po větší část roku nezastíněné, je víc než těch zastíněných.
Mgr. Karel Murtinger, energetický poradce, K. Murtinger@seznam.cz
Do KSČ jen chudí
Ad LN 25. 7.: Pokud jde o ředitele…
Četli jsme dobře: Pan ministr kultury nemá s členstvím v KSČ problém, protože pochází z chudých poměrů. My, někteří natvrdlí občané, máme problém s tím, že on s tím problém nemá. Zaskvělo se tu opět třídní hledisko: do KSČ přirozeně z chudých poměrů. Třebaže ve 20. století bylo mnoho vzácných osobností, které – byť z podobných poměrů – neměly potřebu se komunisty stát. Ovšem, bylo-li to tak výhodné, a tudíž lákavé, proč by mladík ročník 1947 byl zaváhal, že? Jak vidět, procházíme v pohledu na svou minulost neustálou proměnou: zatímco někteří politici své členství v KSČ alespoň omlouvají, jiní už s ním nemají problém. O tempora, o mores.
Marek Kopelent, marek_kopelent@volny.cz
Zelení do parlamentu patří
Ad LN 24. 7.: ODS se nenechá zelenými zastupovat
Českokrumlovský senátor T. Jirsa mi vytýká, že bych si snad přál, aby ODS zastupovali v oblasti životního prostředí zelení. Nic takového jsem nenapsal. Vyjádřil jsem údiv nad plytkými názory místopředsedy ODS a garanta ODS této oblasti D. Vodrážky. Po jeho rozhovoru v LN jsem se bohužel v tomto názoru jenom utvrdil. Jeho tápání je očividné – a to nejenom, pokud jde o tající či netající ledovce. Připojuji se k hlasům, které se ptají, kde jsou přední ekologové z řad ODS, jako B. Moldan, manželé Bízkovi apod.
Nemám ani problém s kladným hodnocením 90. let při viditelném pokroku naší země v ochraně ovzduší či vod. Jenom si nejsem jist, že jde o zásluhu V. Klause, myslím, že to bylo dosaženo navzdory Klausovi, který proslul výrokem, že ekologie není věda a životní prostředí je třešnička na dortu. Hodně nefér je však Jirsův útok adresovaný nevládním organizacím. Není to dlouho, co právě z řad ODS zněly směrem k těmto skupinám výzvy, ať se nepletou do politiky, anebo si založí stranu a uspějí v parlamentu. Stalo se. Teď jsou zelení biti právě za to, že se tak stalo. Strana zelených uspěla v minulých parlamentních volbách a mnozí ji tam už prostě nechtějí. Kam tedy patří politicky orientovaní zelení? Ve středoevropských poměrech jde o standardní politickou a často i parlamentní sílu. A to přes všechny potíže, kterými česká Strana zelených prošla.
Svatomír Mlčoch, Č. Budějovice
Byl to fenomén století
Ad LN 15. 7.: Léčitelé – Úsvit a soumrak alternativní medicíny
Musím reagovat na článek Jiřího Holubce. Autor tohoto článku se zmiňuje o panu páteru Františku Ferdovi a jeho „seancích“. Pana Ferdu jsem znal 11 let a téměř denně jsem se s ním stýkal a mohu seriózně potvrdit, že měl dar výjimečné jasnozřivosti, kterou nelze racionálně vysvětlit, natož pochopit. Páter Ferda je světově uznaná legenda psychotroniky a není vůbec rozhodující, zda vědecký výzkum tento naprosto výjimečný dar potvrdí. Dr. Rejdák, autor publikace „Páter František Ferda“, oprávněně tvrdí, že Ferda byl fenoménem století.
Prof. Jaroslav Pruner, Sušice
Trochu jiná hudba
Ad LN 27. 7.: Publiku dnes stačí málo
Koncerty Paula Pottse mají ještě jeden rozměr, který zřejmě kritikům stále a všude nedochází. Byť není profesionál, byť mnozí shledávají jeho umělecký projev jednotvárným, byť se o jeho popularitu zasloužily marketingové manipulace, jeho repertoár je převážně klasický a posluchači konzumují hudbu trochu jiného druhu, než jaká se nabízí na diskotékách či na megashow králů popu. Nesměšujte tyhle dva směry, jsou to matematické zlomky na jednoho jmenovatele nepřevoditelné. V republice máme svrchovaně zapotřebí někoho, kdo by třeba se sladkým obalem té marketingové manipulace podal lidem i potřebnou hořkou pilulku klasiky.
Aproč máme právě té klasiky zapotřebí? Uvědomte si, prosím, že na provádění skladeb Dvořáka či Bacha není zapotřebí služeb pořádkové policie, že tady místo hysterických excesů, ke kterým dochází u posluchačů rytmizovaného hluku pod hypnotickým vlivem dunění a pohybů koncertujícího, jsou lidé ochotni vyposlechnout hudbu, která evokuje spíš city než pocity a myšlenky spíš budí, než potlačuje. I když jsou přivábeni jen popularitou neobvyklého interpreta, čerpají do sebe jeho prostřednictvím i něco, co je nad technickým provedením. Díky mu za to.
J. V. Pospíšilová- Šteflová, Valtice
