Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

DOPISY REDAKCI

Česko

Turecká hra podle dlouhodobé koncepce

Ad LN 10. 8.: Karty míchají Turci

Děkuji Pavlu Mášovi za pronikavou analýzu turecké hry, z níž si lze představit stav energetické bezpečnosti evropských států v roce 2014, až si Turecko důrazně řekne o dokončení přijímacího procesu do EU. Podle podobně promyšlené dlouhodobé koncepce jedná Turecko i vůči Blízkému východu a za podobnou analýzu by stála dvojí hra Turecka vůči Izraeli a dopad smluv uzavřených 6. 8. mezi Putinem a Erdoganem pro budoucí bezpečnost Izraele. Ten má být za rusko-turecké účasti zásobován dokonce dvěma plynovody: pozemním přes Sýrii a Libanon a podmořským spojujícím přístavy Ceyhan s Aškelonem: což poskytne Izraeli neocenitelné výhody a strategicky ho propojí s Tureckem.

Esy v rukou Turecka, které se vidí v roli budoucí regionální velmoci, jsou rozdvojení palestinského hnutí, pečlivě budovaná souhra s politikou Hamásu a slabost Egypta, kdy je současný zprostředkovatel jednání mezi Fatahem a Hamásem a rovněž mezi Hamásem a Izraelem generál Sulejman zmiňován jako jeden ze dvou možných nástupců nemocného prezidenta Mubaraka. Sulejman naprosto nutně potřebuje dosáhnout úspěchu a tím má být diskrétně připravovaná dohoda o výměně vězněného vojína Šalita za určitý počet vězněných představitelů Hamásu v Izraeli. To by pronikavě změnilo poměry na palestinských územích a mohlo vést k obnově činnosti palestinského parlamentu zvoleného v roce 2005 s většinou poslanců Hamásu. Ten by pak připravil palestinské volby v lednu 2010 s reálnou nadějí Hamásu na opětovné vítězství, což si přeje Turecko a čeho se obává Izrael. Ovšem silou turecké strategie je maximální zhodnocení vlastní geografické polohy, snaha zavázat si všechny strany a umění využívat i pesimistické scénáře vývoje pro podporu svých vlastních cílů.

Miloš Hübner, Trnávka

Má-li mít Beneš sochu, tak s vysvětlením

Ad LN 10. 8.: Beneš dostane v Brně svoji sochu

Podpora města Brna úsilí o odhalení sochy Edvarda Beneše nese rysy trapnosti. Mnoho z velkých témat posledních dvaceti let se nese ve znamení nápravy nebo alespoň bolestivého vyrovnávání se s dědictvím, které nám E. Beneš svými činy na sklonku života odkázal - Košický vládní program, znárodnění, dekrety a posléze i předání výkonné moci ve státě do rukou komunistů. Bez ohledu na práci, kterou pro samostatné Československo jako spolupracovník Masarykův učinil, je problematické mu dnes stavět pomníky. Jeho objetí se Stalinem předznamenalo mizerii, kterou většina našich obyvatel musela procházet podstatnou částí svého života. Nic na tom nemění ani Benešovo pozdní procitnutí, kdy čtrnáct dní před svou smrtí poslal do exilu své bezmocné: „Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Stalin chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“

Brno nemá zvláštního důvodu E. Beneše v dnešních dnech uctívat a utrácet veřejné prostředky na vztyčení modly, která víc než co jiného slouží jako provokace. Sentiment starých pánů, kteří věc organizují, ovšem na tyto námitky neuslyší. Pokud však socha má v Brně stát, měli bychom ji doprovodit sdělením výhrad v duchu podobném, jako stojí třeba v Litomyšli na soše Nejedlého. Ferdinand Peroutka má v úvodu své stati „Byl Edvard Beneš vinen?“ slova, která si pro vytesání do podstavce dovoluji navrhnout:

„Edvard Beneš vedl s pevnou odhodlaností svůj národ dvěma světovými krizemi, roku 1914 i roku 1939; když národ upadl do třetí krize, když místo německých uchvatitelů bylo třeba čelit uchvatitelům komunistickým, když germánské násilí bylo vystřídáno násilím slovanským, tento muž jako by byl vyšel ze své formy. Co se dělo v jeho srdci, je jiná věc.

Jestliže na prahu nebes budeme souzeni podle svých citů, není pochyby, že je nevinen. Neboť demokratická víra ani na okamžik nevyhasla v jeho srdci, ani se nezakalila v jeho mozku. Jestliže však budeme souzeni podle svých činů, pak stejně není pochyby, že Edvard Beneš potvrdil komunistický uchvatitelský akt v únoru 1948. Neučinil nic, aby odhalil jeho násilnost. Fungoval po nějakou dobu jako sací papír, kterým se osušovalo písmo na ortelech, jež vydávali noví diktátoři. Dovolil násilníkům, aby se dovolávali jeho demokratické autority.

F. Peroutka, 1949.“ Jiří Zlatuška, radní města Brna za Brno 2006

Marná hledání snaha

Ad LN 10. 8.: Usmívejte se. Kamery jsou skoro všude

Zamyslel jsem se s vámi nad vzrůstajícím počtem kamer kolem nás. Pokud má člověk čisté úmysly, nemusejí ho většinou znepokojovat. Mě trápí opačný trend zájmů vrchností o naše kroky a pohyby. Úřad pro ochranu osobních údajů to s utajováním čehokoliv viditelně přehání. Doslechl jsem se, že se po dlouhé době emigrace vrátil kamarád, jehož však marně hledám - inzerát v novinách nezabral a městský matrikář adresu nesmí odtajnit. Vystavené telefonní seznamy se jmény a adresami se jako by vysmívaly úřední pošetilosti. Přežiji-li hledaného kamaráda, dovím se o jeho existenci patrně až v rubrice Pohřby v tisku. Jan Roman, Brno Oprava V článku Brichta slavil s Deratizátorem (LN 10. 8., str. 8) jsme chybně uvedli, že na narozeninovém koncertě Aleše Brichty vystoupil Karel Gott. Informaci jsme převzali z České tiskové kanceláře, která vycházela ze zveřejněného seznamu hostů. Gott se nakonec z koncertu omluvil, jeho jméno ale v článku zůstalo. Za uvedenou chybu se omlouváme.

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!