Na velikosti nezáleží
Ad LN 19. 4.: Velké polské sbohem
S odstupem času od tragédie, která postihla našeho severního souseda a která silně zasáhla i nás, vystupuje nad hladinu tragických událostí nový obraz Polska. Dobře si vzpomínám, jak jsme ještě před pár lety ohrnovali nad Poláky a jejich, pro nás nepochopitelně velkou, ale chudou zemí, nos. Byli to prostí zelináři a trhovci a vše, co bylo polské, bylo tak trochu divné. Dnes najednou vidíme moderní, silnou a ekonomicky prosperující zemi, která jako jediná z členů EU vykazuje i v době ekonomické krize růst HDP. Stát, který je čitelným a aktivním partnerem spojenců v NATO. Stát, který si tvrdě hájí svá práva a postavení jak v Evropě, tak i ve světě. Jak je to možné, že se Polsko tak proměnilo?
Třeba to bude tím, že má (v několika případech dnes už bohužel mělo) ve svém čele hrdé a charismatické vůdce. Politiky, kteří nehandlují účast svých vojáků v zahraničních misích například za pár zlotých při placení u lékaře. Politiky, kteří drží slovo a kterým jsou vlastní pojmy, jako je víra, čest, morálka a charakter. Zkuste si odpovědět na otázku, kdo z našich politických lídrů má alespoň trochu podobné vlastnosti? Pro koho z nich je náš stát na prvním místě? Mám pocit, že až na čestnou výjimku z řad české šlechty z orlické větve rodu Schwarzenbergů se v naší zemi takoví lidé nevyskytují. Polsko není silné proto, že je velké.
Polsko je silné proto, že je statečné a hrdé. Ale máme to k nim kousek, jen co by kamenem dohodil. Zkusme se občas podívat, jak to náš severní soused dělá. Zdá se totiž, že to nedělá vůbec špatně.
Vladimír Těšínský, Kostelec nad Labem
V logice plánu
Ad LN 16. 4.: Írán? Možnosti USA jsou omezené
Pokud prezident Obama prohlásil za svou vizi svět bez jaderných zbraní, byl rychle dostižen hlasitým voláním mnohých, aby vedle Íránu začal také řešit otázku předpokládaných jaderných zbraní Izraele. Proto prolomil na tiskové konferenci 13. 4. ve Washingtonu své mlčení a vyslovil se, že jako pro všechny země, i pro Izrael je důležité připojit se ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT). Není to prý nové stanovisko, ale důsledně vyjadřuje postoj i předcházejících administrativ. To považuji za skutečnou novinku, protože veřejně se vědělo, že naposledy podobný požadavek vznesl vůči Izraeli v roce 1963 prezident Kennedy.
Reakce přišla rychle: 15. 4. prohlásil ministr obrany Ehud Barak, že Izrael pod nátlakem smlouvu NPT nepodepíše. Takže stanoviska jsou formulována a Izrael se začíná obávat, že se stane na půdě OSN předmětem výměnného obchodu: rezoluce proti Íránu bude schválena pouze tehdy, projde-li analogická rezoluce proti Izraeli. Obamova slova přinejmenším signalizují, že ve vztazích k Izraeli vstupuje na dosud neprošlapanou cestu a už mu zdaleka nejde jen o původní požadavek pozastavení sporné výstavby. O tom, že manévrovací prostor pro kompromis v podstatě neexistuje, svědčí výsledek průzkumu veřejného mínění, podle kterého 91 procent oslovených Izraelců dopředu jakýkoliv Obamův mírový plán odmítá. Drtivé číslo vzhledem k tomu, že žádný jeho plán dosud světlo světa nespatřil.
Miloš Hübner, Trnávka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
