Ad LN 8. 12.: Du po Berouně a voni říkaj, to je von
Sloupky a kritiky paní Jany Machalické si ráda čtu. S mnoha jejími názory souhlasím, s názorem na špatné vyjadřování a malou řečnickou vyspělost pana ministra kultury Jiřího Bessera však souhlasit nemohu.
Třináctého dubna t. r. jsem jako předsedkyně České komise pro UNESCO byla pozvána na zasedání Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, kde pan starosta Berouna Jiří Besser přebíral pro své město ocenění Historické město roku 2010. Nebylo dopředu zřejmé, které město si tento prestižní titul odnese, ale přesto pan starosta v nepřipravené děkovné řeči promluvil dobře. Pocítila jsem tehdy hrdost, že máme starosty, kteří se tak dobře starají o naše kulturní dědictví. Sedmého prosince t. r. jsem opět vyslechla řeč Jiřího Bessera, tentokráte již jako ministra, na slavnostním zasedání Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Opět jsem se zaradovala, že máme některé výborné starosty vzorně pečující o historická jádra našich měst. Dobrý dojem ze zasedání mi potvrdila i řeč pana ministra kultury. Byla dobře strukturovaná, koherentní, věcná a zajímavá. A nezdálo se, že by ji celou připravil přičinlivý ministerský úředník: pan ministr ji říkal spatra, jen dle poznamenaných bodů.
Možná, že paní Machalická a já jsme poslouchaly každá jiného Jiřího Bessera nebo v pořadu ČT Všechnopárty chtěl pan ministr zaujmout „lidovou“ mluvou nebo prostě nebyl na takovéto pořady zvyklý. Mezi „svými“ starosty, ať již jako starosta, či ministr, mluvil dobře.
Dopřejme každému času, ať se vpraví do nového prostředí a usadí se na malém jevišti našich dějin a nesuďme hned z povýšené pražské intelektuální platformy. A hlavně: važme si dobrých starostů! Možná, že právě ti mohou být podhoubím, ze kterého nám vyrostou dobří politici. Helena Illnerová, Praha
Koncepce za absenci umělkyň nemůže
Ad LN 3. 12.: Jak se vytěsňují ženy
Z textu Tomáše Pospiszyla je vidět, jak by mohlo být sympozium o umění 80. let užitečné. Autor uvádí, že jej na tehdejších neoficiálních výstavách (zejména tzv. Konfrontace) zajímaly neznámé tváře žen z dobových fotografií, kde se objevují po boku umělců-mužů. Ptá se po jejich osudech, co asi dělají. To je vcelku legitimní úvaha, zvláště když na výstavě generace 80. let ve Wannieck Gallery je z nich vystavena jen Margita Titlová.
Vzápětí lehce provokativně fabuluje: „Nejsme tady svědky ukázkového vytěsňování genderové, ale i estetické jinakosti?“ Odpovídám ne a domnívám se, že odpovědně, neboť jsme se Stanislavem Divišem tyto neoficiální výstavy pořádali. Toto ne není laciným machistickým vzdorem vůči jakékoliv genderové tematice. Naše tehdejší kritéria byla nastavena na obsahový výraz, energii, chuť a nebojácnost se těchto výstav vůbec zúčastňovat. Rozhodně nikoliv na to, jestli je to muž, nebo žena. Ano, mnohé ženy-umělkyně se během tří let existence Konfrontací na výstavách skutečně objevovaly a zase odcházely. Ostatně jako mnoho mužů.
Výstava ve Wannieck Gallery neobjektivizuje celou tehdejší neoficiální vizuální scénu. Ve svém výběru 23 autorů se soustřeďuje na výrazné, časem vykrystalizované osobnosti. Kurátor Richard Adam si legitimně vybral segment převažujícího média 80. let, tedy malbu. Proto není na místě vyčítat této koncepci jednostrannost. Nyní jsou na řadě státní nebo městské instituce, které by měly přijít s jiným pohledem na generaci 80. let. Co se týká samotného sympozia, bude 24. ledna 2011 v Národní technické knihovně.
Jiří David, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
