S českou prezidentskou volbou se to má podobně. Stala se blyštivou kupolí a perfektním završením monstrózního a geniálního díla, které také muselo na svou dostavbu čekat.
Po 15 letech dokonale dokonala opoziční smlouvu, společný projekt Václava Klause a Miloše Zemana, symbolizující to nejhorší, co se v české politice událo. Ač jsou jejich ideové postoje často odlišné, Klaus i Zeman sdílejí v zásadě stejný pohled na svět.
Zemanovo vítězství je tak velkým vítězstvím Václava Klause. Byl to Klaus a jeho rodina, kteří vydláždili Zemanovi cestu na Hrad. Otevřeli za něj nacionalistickou a šovinistickou bránu. Kartu, která sehrála důležitou roli.
Souboj s Havlem prohrál
Klausovi volba přinesla též ohromnou osobní satisfakci. Obraz velkého prezidenta se začal v posledních měsících povážlivě hroutit. Nejrůznější výroky a především amnestie erodovaly mramorový piedestal. V anketě Blesku se stal nejhorším prezidentem Česka a Československa, přeskočil i Gottwalda. Ve výzkumu veřejného mínění ppm factum zase prohrál s Václavem Havlem souboj o lepšího prezidenta brutálním rozdílem (71,4 % : 16,8 %).
Tehdy nečekaně ponížený Klaus je nyní přesvědčen, že definitivně zvítězil nad konceptem, který reprezentoval Václav Havel. Že teď už porazil nenáviděné „pravdoláskaře“.
Škodolibý vzkaz z Chile
Jeho věta o konečném vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí“, k němuž přirovnal – v nadsázce – Zemanův triumf, by byla vlastně dobrým – byť spíše zemanovským – bonmotem, kdyby... Kdyby tím prezident (!) hluboce nezasáhl více než dva miliony občanů, kteří volili jinak (o co prezidentštěji zněl Zeman, když nezapomněl poděkovat i Schwarzenbergovým voličům, že aspoň přišli k volbám) a v dané chvíli se nacházeli v rozjitřených emocích a zažívali skutečně velké osobní zklamání.
Ahlavně kdybychom nevěděli, že pro Klause to až taková nadsázka není. Že on škodolibý vzkaz z Chile ve svém pojetí světa myslí vlastně smrtelně vážně. On skutečně díky Zemanovi porazil i Havla, z jehož stínu – alespoň v očích velké části společnosti a také z převažujícího pohledu zahraničí – nikdy nevykročil. Ostatně oblíbený Klausův spisovatel Petr Hájek tvrdí, že Havel sloužil Satanovi a byl nástrojem lži a nenávisti, kdežto dosluhující prezident naopak. Zemanova výhra je potvrzením pro Klause, že jeho cesta byla správná.
A ještě jedna podstatná drobnost. Klaus dobře ví, že paměť slábne. A tak se v kontextu Zemanova prezidentování docela brzy může zapomenout na amnestii i vše ostatní a naKlause se ještě bude vzpomínat jako na dobrého prezidenta.
Zeman překonal Paroubka
Propadli jsme iluzi, že lze vystoupit ze zakletého kruhu české politiky. Nestalo se. Horší zpráva posledních dvou týdnů zní: Lež se stala normou. Zatím nikdy v historii České republiky se kampaň nevedla tak nechutným způsobem. Paroubek na svůj slabý odvar kdysi doplatil krachem rozjeté politické kariéry. Zeman ho mnohonásobně překonal mírou i koncentrací. Vrstvil jednu nehoráznou lež na druhou. A přestože se všechny rychle vyvrátily, většinu volících to nezajímalo. (A Zemanem tolik zapíraný Šlouf ve slavícím volebním štábu a rozdávající s úsměvem rozhovory? To už byl jen zlatý hřeb, výsměch a odpověď: Vážení spoluobčané, jste nám úplně jedno!)
Bylo by naivní věřit, že volby nerozhodly i (možná hlavně) jiné důvody. Ale je přece jen tristním zjištěním a pomyšlením, že 2 717 405 českým občanům nevadí lži, lži a zase lži.
