Železničáři proto vyčlenili pro potřeby autobusů místo, které předtím sloužilo jako uhelné skladiště Masarykova nádraží. V tu dobu nemělo ani zpevněný povrch, až později bylo vydlážděno žulovými kostkami. Provoz autobusového nádraží začal 17. června 1948.
Od té doby prošlo jeho prostory přes 375 milionů cestujících. Vybavení nového nádraží, které slavnostně otevřel tehdejší ředitel státních drah, bylo zpočátku velmi skromné. Cestující nastupovali do autobusu některé z 26 linek přímo z chodníku, jak ale psal dobový tisk, „jednotlivé odjezdy vozů ohlašoval místní rozhlas“. O rok později v roce 1949 byla postavena „výpravní“ budova, v níž byla čekárna pro cestující, pokladna, restaurace, odpočívárna řidičů a průvodčích a toalety. V této podobě fungovalo autobusové nádraží Florenc až do počátku 70. let, kdy bylo přestavěno v důsledku výstavby metra.
Za 60 let provozu bylo odbaveno přes 12 milionů spojů. Počet odbavených cestujících od roku 1948 postupně narůstal a vrcholu dosáhl kolem roku 1990, kdy nádraží odbavovalo téměř 400 000 spojů ročně. S nárůstem individuální dopravy počet spojů klesal až k přelomu tisíciletí, kdy se stabilizoval na dnešních asi 200 tisících spojích, tedy 7 milionech cestujících ročně.
Roli důležitého uzlu hraje Florenc dodnes, ačkoli na okrajích města vyrostla řada nových stanovišť. Ta ale nikdy Florenc nenahradila. Okrajová stanoviště tak dnes slouží zejména příměstské dopravě a meziměstským linkám. Dálkové spoje nadále většinou zajíždějí na Florenc. Nádraží dlouho čekalo na vylepšení svého zanedbaného zevnějšku. Během let prošlo jen jednou velkou přestavbou, a to na přelomu 60. a 70. let v souvislosti s výstavbou metra a magistrály.
***
Provoz autobusového nádraží začal 17. června 1948, od té doby odbavilo 375 milionů cestujících.
