Pokud měla reklamní kampaň ministerstva dopravy k něčemu být, pak určitě kvůli nebývale drsným scénám. Jinak už nelze docílit toho, aby mediální tok, který normálně plyne bezpečně oddělen sklem obrazovky, diváka vyrušil. Pokud se musí právě ty šokantní scény zakrývat černým obdélníkem s internetovou adresou, ztrácí to hlavu a patu. Jistě, lze spekulovat, že i tak vzniká pocit ohrožení a obavy. Stejně tak lze ale usoudit, že televize vysílá sdělení: jsme médium na nic, přejděte na internet, to je budoucnost! Což těžko nějaká televize zamýšlela.
Jenže kdo tady něco zamýšlel? O všem jako by rozhodovali duchové. Televize se bojí, co třeba udělá „vysílací“ rada. A rada, pokud něco udělá, bude zvažovat, co by asi tak mohlo být v rozporu s předpisy. Neexistuje žádný člověk se jménem a příjmením, který by se postavil a prohlásil, že vysílat tyto klipy je špatné a vznikne tím škoda.
Nerozhoduje žádný názor, za který by někdo osobně ručil, ale jakési neosobní „ono“ bezpečně vyložených předpisů. Smysl nemá v popisu práce nikdo.
Takže máme ošetřeno, aby televize neohrožovala mravní vývoj mládeže krvavými klipy. Teď ještě aby je neohrožovala tím, že je úplně pitomá.
Více čtěte na straně 4
