Krize kultivuje české politiky. Pokud tomu nevěříte, najděte si na webu dosavadní Topolánkovy slovní perly (osvětimská lež, noc dlouhých nožů, es kommt der Tag...). Když teď Jana Kalvodu nazval Humanem Doktorovičem Kalivoděnkem, působí to už málem něžně. Čekat od lídra českých konzervativců, že bude mluvit jako britský tory, by bylo samozřejmě pošetilé. Takže berme Topolánkův posun z německé do ruské zásobárny za známku pokroku. Nabízí se mu skutečně pěkná škála od Stalina, Beriji či Dzeržinského až po Lysenka. My, co spolu s Leninem víme, že komunismus rovná se elektrifikace plus vláda sovětů, se máme nač těšit.
Bilance prázdninových mrtvých na silnicích dává tušit, že řidiči si už zvykli na bodový systém. Ale trvalo to. Posuďte sami. V létě roku 2006, těsně po jeho zavedení, zahynulo na silnicích 152 lidí. O rok později už 222, loni pak 204, zatímco letos jen 150. Ta křivka slušně popisuje zvyky zdejších domorodců. Přijde-li nový předpis, nejprve se vyděsí, pak na něj demonstrativně kašlou a po čase si zvyknou. Z toho si lze představit, jak by to asi vypadalo, kdybychom například - po německém vzoru - povolili neomezenou rychlost na dálnicích. První náraz by byl zřejmě šokující. Pro Němce je rychlá jízda po dálnici fetišem, ale tuto svobodu střeží přísnými pravidly, jak ukázali, když zabavili „závodní auta“ českých milionářů. Vidíme, že zdaleka ne vše, co funguje v Německu, lze přenést k nám.
Jedna věc by se však možná přenést dala. Již nějakou dobu se mluví o angažmá bývalého ministra zahraničí Spolkové republiky Joschky Fischera pro plynovod Nabucco. Teď je realitou. Na úterní tiskovce se Fischer představil jako „poradce v politické komunikaci“ koncernů RWE a OMV pro stavbu Nabucca. I konzervativní list FAZ, který zelenému Fischerovi nefandí, uznale kvituje, že vystupoval „se znalostí věci a plynnou angličtinou, jako by byl vždy kolegou těch pánů“. Václav Havel by v žoldu energetického koncernu jistě nevystupoval. Ale klidně by mohl pro Nabucco vystupovat sám za sebe, jak se o to už pokusil v rozhovoru pro Bloomberg. Je jedinou českou osobností, která má takovou váhu.
Volební kampaň předcházející dvacátému výročí svobody přináší kouzla nechtěného. Třeba když ČSSD loví voliče na italského zpěváka Drupiho. Chcete-li dětem přiblížit atmosféru nesvobody, dobu husákovské normalizace, vemte je na Drupiho. Zpěvák ze Západu, který je tak konformní, že to i normalizátorům lahodilo - takovou ikonu (či spíše fosilii) sem teď zve ČSSD.
„Drupi je středově smýšlející člověk. Sympatizant demokratické levice,“ říká v HN manažer kampaně Jaroslav Tvrdík a dokládá tím, že se míjí s jádrem problému. V 70. a 80. letech přece nešlo o to, zda sem přijíždí pravičák, levičák nebo centrista. Šlo o to, komu v symbolické rovině dotyčný zpíval. Joan Baezová je vášnivá levičačka, ale v červnu 1989 na Bratislavské lyře zpívala přítomnému Václavu Havlovi a na pódium přizvala režimem zakázané zpěváky. To centrista Drupi de facto zpíval Gustávu Husákovi.
Tak tu máme opět 11. září. Probrali se už Newyorčané z osm let starého traumatu? Uvidíme právě dnes - přesně 400 let ode dne, kdy Henry Hudson objevil pupek dnešního světa, ostrov Manhattan. Otázka pro bookmakery: bude New York více vzpomínat na 11. září 2001, nebo na 11. září 1609?
***
Pondělí JAZYKOVÁ Úterý EUROZÓNA Středa ARCHIV Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota EDITORIAL
ORDINACE Ondřeje Tučka Petra Zavadila Petra Zídka Petra Koláře komentátorů LN Dalibora Balšínka
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN
