Velmi známé jsou radary používané pro měření rychlosti silničních vozidel. Meteorologické radary pracují na vlnových délkách cca 3 až 10 cm a jsou určeny a uzpůsobeny ke sledování oblačnosti a srážek, zejména bouřek. Radar v oblasti svého dosahu může poměrně přesně zmapovat i takové přeháňky nebo bouřky, které nezasáhnou žádnou meteorologickou stanici, a proto bychom je klasickým způsobem nedokázali zaznamenat.
Dalším důležitým podkladem jsou měření z meteorologických družic. Ty měří intenzitu záření přicházejícího od země v různých vlnových délkách, zejména viditelného a infračerveného záření, a to jak odražené sluneční světlo, tak vlastní vyzařování Země a oblačnosti. Měření intenzity jednotlivých vlnových délek viditelného a infračerveného záření umožňuje zjišťovat teplotu povrchu Země či oblačnosti, ale také to, zda je oblačnost složena z ledu, nebo kapalné vody. Pomocí družic lze sledovat i teplotu povrchu mořské vody.
U nás družice doplňuje radar při sledování přeháněk, ale zejména je důležitá při sledování výskytu mlhy a nízké oblačnosti, opět i v případě, kdy na to řídká síť meteorologických stanic nestačí.
Blesk, nebo jiskření?
Pro sledování bouřek je důležitý systém detekce blesků. Jak známo, elektrické výboje (blesky) při bouřkách vysílají rádiové vlny. Ty bývaly dobře znatelné při poslechu rozhlasu na středních, a zejména dlouhých vlnách jako charakteristický praskot.
Systém detekce blesků má několik čidel, která zaznamenávají rádiové vlny produkované blesky, a jejich porovnáním zjišťují polohu i další vlastnosti jednotlivých blesků. Jejich polohu lze určovat buď podle směru, odkud signál k jednotlivým čidlům přichází, nebo podle časového posunu, s jakým signál k čidlům dorazí. Ve světě se používají systémy založené na obou metodách. Systémy detekce blesků ve sledované oblasti zjistí i blesky mimo meteorologické stanice, ale také spolehlivě zjistí bouřky v zimě, kdy je pozorovatelé meteorologických stanic nečekají, a vyloučí možnost záměny blesku například s jiskřením tramvaje nebo trolejbusu.