Těsně před parlamentními volbami, v nichž se rozhodne, kdo povede Velkou Británii do jednání o brexitu, lidé stále žijí největší pohromou v dějinách města.
Náměstíčko obklopené obchody a restauracemi se po atentátech v Manchesteru před dvěma týdny proměnilo v centrální vzpomínkové místo města. Je to jedno velké moře květin, vzkazů, srdíček, ale i plyšových hraček nebo fotbalových šálů se znaky obou slavných místních klubů.
Policie zadržela dva muže kvůli útokům v Manchesteru a v Londýně |
V různých podobách se přitom opakují hlavně dva motivy.
Číslo 22, protože přesně tolik bylo obětí výbuchu krátce po skončení koncertu americké popové zpěvačky Ariany Grandeové. Navíc k útokům, které změnily život půlmilionového města, došlo právě 22. května.
Druhým stále se opakujícím prvkem je motiv včely.
V dobách, kdy se stal Manchester na konci 18. století srdcem průmyslové revoluce v Anglii, připomínaly údajně továrny, které tam vznikaly jedna vedle druhé, kvůli čilému ruchu uvnitř včelí úly. A právě vlastnosti, které bývají obvykle spojovány s včelami, jako například pracovitost a především smysl pro týmovou práci, si pro sebe obvykle vyhrazují i obyvatelé metropole severozápadní Anglie. Vyobrazení se včelami tudíž nemohou chybět ani na místech, kde vzdávají obyvatelé města hold obětem útoku.
I přesto, že atmosféra na prostranství před kostelem je spíš ponurá, není těžké dát se s někým z nově příchozích do řeči. Potřeba hovořit o tom, co se ve městě odehrálo, je značná.
  |
„Je to katastrofa, která nás ale semkla,“ podělila se o své dojmy asi šedesátiletá žena, která se představila jako Julie. Podobně jako někteří další zvedá tabule se vzkazy, jež povalil silný vítr. Přichází skoro každý den, aby viděla, jak se vzpomínkové místo neustále rozšiřuje. Nikoho z obětí na koncertě v Manchesteru prý sice neznala, ale má vnoučata ve věku dětí, jež na místě zahynuly. Minulý víkend prý se svými rodiči cestovali do Londýna, kde se na dva dny zastavili při cestě do Paříže. „Málem jsem se zbláznila strachy, když jsem slyšela o dalším útoku,“ popisovala, co před několika dny prožívala. Pak se jí ale během noci ze soboty na neděli telefonicky ozvali a Julie si mohla oddychnout.
„Teroristé sice zaútočili, my se ale nedáme zastrašit. Lidé, kteří tady žijí, si s tím poradí,“ doplnila Julie a připomněla, že spontánní reakce obyvatel města a jejich ochota pomoci potvrdily, že něco, co bývá označováno jako „duch Manchesteru“, skutečně existuje.
Duch soudržnosti
Její slova potvrzuje i český houslista a profesor na Královské akademii v Manchesteru a Birminghamu Pavel Fischer.
„Obyvatelé Manchesteru jsou už vlastně seveřany a jsou velmi srdeční,“ potvrzuje umělec, jenž na zdejší hudební vysoké škole působí již desátým rokem. V době atentátu se nacházel nedaleko nemocnice Manchester Royal Infirmary, kam přivážely sanitky řadu zraněných. Během chvíle byl svědkem toho, jak se začaly před branami nemocnice vytvářet zástupy místních, aby buď darovaly krev, nebo nabídly jinou pomoc.
Expert: Vyhošťovat radikály nemá smysl. Místo Manchesteru by útočili třeba v Praze |
Za největší počin ale považuje, že obyvatelé města spontánně začali nabízet svá obydlí neznámým lidem a na jednu noc jim poskytli azyl. Tisíce návštěvníků koncertu, kteří tam přijeli autem, najednou nemohly odjet a vrátit se do svých domovů, protože policie uzavřela prostranství okolo haly, včetně rozlehlého parkoviště, a důkladně ho prohledávala.
„Ta reakce byla neuvěřitelná, pomáhali i bezdomovci,“ uzavírá houslista Fischer s tím, že vztah místních k bezdomovcům se hodně liší od toho, co známe z jiných velkých měst. V Manchesteru je prý docela běžné, že se u lidí bez domova občas někdo zastaví na kus řeči, čímž jim dá najevo, že navzdory jejich neutěšené situaci nepřestali být lidmi.
Jeho slova potvrzuje i bezdomovec Paul, který žije podle svých slov deset let na ulici. Jeho tradičním „rajonem“ bývá prostranství okolo železničního nádraží Manchester Victoria. To se nachází v blízkosti koncertní arény, kde se odehrál útok. On sám zde prý v době atentátu nebyl, ale zná údajně „spoustu bratrů na ulici“, kteří aktivně pomáhali. „Nejvíc mi vadí, že ten útok zabil děti, které měly celý život před sebou,“ vysvětluje asi šedesátiletý muž bez domova, než si začne naplno vychutnávat darovanou cigaretu.
‚Srdce pro Manchester‘
Město a jeho obyvatelé se s atentátem stále ještě vyrovnávají a děje se tak nejrůznějším způsobem. Před několika dny zahltily celý Manchester stovky drobných srdíček. Jsou většinou papírová, ale také háčkovaná nebo z plastu. Na většině z nich je nápis „Vezmi si mě“. Je to výsledek celosvětové kampaně „Srdce pro Manchester“, kterou odstartovala drobná podnikatelka Beth Clarková z nedalekého Stockportu.
Když na sociálních sítích oznámila, že začala vyrábět srdíčka na připomínku obětí útoku, nečekala, že se jí za krátkou dobu sejde z celého světa na 18 tisíc srdcí. Od pondělí je dobrovolníci po celém městě přivazují k zábradlím či lavičkám. Cílem je, aby si kolemjdoucí srdce vzali domů a připomněli si tak některý z dvaadvaceti vyhaslých životů.
