Milí čtenáři, držíte v rukou číslo, které se zabývá ošemetnou otázkou sexuální orientace politiků. V žádném případě nám nešlo o to, abychom ukazovali prstem na politiky s menšinovou orientací. Jako liberální list stojíme na straně těch, kteří ve společnosti nejsou ve většině. Majoritní část společnosti přirozeně žádné zastání nepotřebuje. Ta si užívá svého práva silnějšího a jen velice pomalu si zvyká na to, že se gayové a lesbičky konečně blíží k normalizaci svého postavení v české politice. A klíčové je právě slovo „normální“.
Politické špičky v Evropě už mezi sebou mají odvážné muže a ženy, kteří se nejen nebojí otevřeně mluvit o své orientaci, ale někteří z nich se nestydí ani za své partnery a neskrývají je před médii a voliči. Za metaforický příklad takového politika jsme na obálku zvolili německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho (na snímku). Ilustrace tak neslouží jako nástroj pro šíření stereotypů proti homosexuálům. Jde o umělecké ztvárnění autentické fotografie německého šéfa diplomacie. Praxe v liberálních společnostech na západ od Rýna ukazuje, že Evropané už jsou na gaye v pozicích premiérky, ministra či starosty zvyklí, a je možné, že voličům je naopak jejich otevřenost sympatická. Ostatně jinak by je nevolili.
Rádi bychom svým textem přispěli k vytvoření otevřenější atmosféry, v níž by buranské útoky veřejných osob na homosexuání občany vlastně neměly žádnou váhu. Pokud by totiž gayové a lesbičky v české politice tzv. vystoupili ze skříně, jejich trapně homofobní spoluobčané by ztratili veškerou munici.
