LN: Při svatováclavském kázání jste připomněl, že svatý Václav byl vzor hodný následování. To souviselo s popisem světce, ale když se mentálně posuneme k tomu, že se blíží volby, disponuje česká společnost vzory hodnými k následování?
Jsem přesvědčen, že vzorů máme dost. Je jen trochu potíž, že v médiích se objevuje – symbolicky – stále stejných 40 lidí a skutečné velké osobnosti, žijící často bez mediálního ohlasu, málokdo zná.
LN: Koho máte na mysli, kdo vám chybí ve veřejném povědomí?
Myslím tím řadu osobností, které žijí mimo Prahu, a možná i z technických důvodů tedy nejsou tolik oslovovány jako někdo, kdo přijede kdykoliv do televize či rozhlasu. Přitom to jsou uznávaní vědci, literáti, umělci, ale také významné osobnosti jednotlivých regionů.
LN: Kdo se snaží vyloučit katolíky, potažmo křesťany z účasti na životě této země, jak jste naznačil?
Nic takového jsem nenaznačoval. Šlo mi o to, aby účast na volbách byla co největší. Máte-li deset milionů obyvatel, z toho možná sedm milionů voličů, kdyby všichni přišli k volbám, pak by 3,5 milionu vlastně vytvořilo „většinu“. Žel, k volbám přijdou třeba jen dva miliony, zvláště k těm neparlamentním, a pak nastane absurdní situace, kdy „většinu“ tvoří milion lidí vůči „menšině“, to jest devíti milionům.
LN: Existuje podle vás řešení, jak tuto situaci změnit?
O tom, jak tuto situaci změnit, bylo právě moje kázání. Nesmíme se provinit lhostejností. Naše účast ve volbách znamená, že využíváme svobody k vyjádření názorů. I když někdy zvítězí naši oponenti, máme uznat, že většina zvítězila. Když ale onu „většinu“ ve skutečnosti tvoří pár tisíc lidí, uznává se pak vítězství těžko.
