LN: Pražský arcibiskup Dominik Duka dosáhl 75 let věku a začíná se hledat jeho nástupce. Kdo by ho mohl nahradit?
Každý je nahraditelný. Jmenování biskupů v katolické církvi ale není věcí veřejné diskuse.
JAN GRAUBNER (69)■ 14. olomoucký biskup byl v letech 2000 až 2010 předsedou České biskupské konference, kde patřil k hlavním vyjednavačům majetkového vyrovnání státu a církví. ■ Konzervativní duchovní je nejen na Moravě, kde působí, velice populární. Pomohla mu k tomu i Tříkrálová sbírka, jejíž vznik inicioval. |
LN: Tomu rozumím. Nicméně můžete aspoň říci, jaký typ člověka by to měl být?
Především je třeba, aby měl srdce pastýře, který má rád své spolupracovníky kněze a věřící, srozumitelně hlásá i životem dosvědčuje radostnou zprávu evangelia a dokáže řídit velké společenství. Biskup v hlavním městě musí být i dobrým diplomatem.
LN: Mělo by jít o někoho z mladších církevních hodnostářů?
Ano, myslím si, že naše generace už svou práci odvedla a nyní je třeba mít odvahu předat veslo mladším.
LN: Do Prahy se vrátily ostatky kardinála Josefa Berana. Stalo se tak v době, kdy si komunisté, kteří ho před více než 50 lety vyhnali z vlasti, po letech v opozici opět pojišťují podíl na vládě. Vidíte v tom ironii?
Svět je plný paradoxů. Tuto souhru však můžeme číst taky jako silnou výzvu kardinála k národu, který miloval, na němž mu tolik záleželo. Jako by připomínal slova Pia XII., že únava dobrých je vítězstvím zlých. Nesmíme se nechat otrávit. Má-li dobro zvítězit, musí se dobří nasadit a sjednotit. Nesmí jít každý jen za svým cílem. Je nutné hledat společné dobro.
LN: Vnímáte návrat komunistů na vládní úroveň jako riziko?
Jistě.
LN: Pan kardinál Duka kritizoval prezidenta Miloše Zemana za to, že dal komunistickému sjezdu přednost před mší při návratu kardinála Berana. Zachoval se prezident správně?
Nechci hodnotit, jestli jednal správně, ale vnímám to jako příznačné znamení dnešní situace. V naší společnosti není módou hledat skutečné hodnoty a podle toho se řídit. Většina soudí jen podle sebe, hledá výhody a pohodlí či zábavu. I většina politiků jen kalkuluje, hraje na líbivost a bezostyšně prodává své názory a dané sliby, rozhoduje podle toho, co jim krátkodobě prospívá, ale nehledá skutečné dobro společnosti. Pravdivě se přihlásit ke kardinálu Beranovi vyžaduje zásadní změnu životního stylu nejen u hlavy státu.
LN: Komunisté si jako podmínku své podpory vznikající vládě ANO a ČSSD stanovili zdanění peněžních náhrad za majetek nevydaný v restitucích. Návrh podporuje i premiér Andrej Babiš (ANO). Je právně v pořádku něco takového žádat? A co morální stránka věci?
Po právní stránce je to nesmysl a já se toho nebojím. Udivuje mě jen, že politickým představitelům nejde o právní stát a potřebné jistoty. Právní nejistota přináší státu i lidem velké ekonomické škody. Dokonce to probouzí otázku, jestli někomu cíleně nejde o rozklad jistot a narušení stability, aby si připravoval terén pro svůj návrat.
LN: Co stojí za snahami revidovat jednou již uzavřené restituční téma?
Nic jiného než snaha o získání volebních hlasů. Politici, kteří neumějí najít pozitivní nosné téma, populisticky sázejí na nejnižší lidské pudy, mezi nimiž vyniká závist. Komunisté, kteří stavěli na třídní nenávisti, sami zbohatli a už dávno nejsou představiteli vykořisťovaných dělníků tak dnes hledají nové nepřátele. Konečně jejich boj proti církvím není nic nového. Co mě na tom ale opravdu mrzí, je ničení morálního prostředí, šíření nenávisti ve společnosti. To je nebezpečná cesta do pekla.
LN: Zrovna vaše olomoucká diecéze za peníze z restitucí založila lesnickou firmu, zkoušíte podnikat i jinde. Jak se vám daří? Uživíte se do budoucna?
Trochu vás poopravím. Za restituční peníze jsme koupili zemědělský statek. Lesnickou firmu jsme založili na to, aby hospodařila na vrácených církevních lesích, které jsme jí propachtovali. Na vážné hodnocení je zatím brzy, protože vrácený majetek je často ve velmi špatném stavu a musíme dělat nákladné opravy. Mimořádné sucho a kůrovcová kalamita ještě neumožňují seriózní vyhodnocení, na jehož základě by bylo možné dělat spolehlivé plány. Ty se sice dělají, ale víme, že se budou muset opravovat podle vývoje situace.
LN: Do čeho byste rádi investovali v budoucnu?
Jistě budeme muset podnikání ještě rozšířit, abychom se uživili, protože současné zdroje nejsou dostatečné. Myslíme třeba na zpracování surovin, které pěstujeme. Říká se ale, že nejlepším příjmem jsou peníze, které jsme dokázali neutratit. Proto jsme založili i jednu společnost, přes kterou církevní právnické osoby, jako jsou farnosti, charity a školy, společně nakupují energie či sjednávají pojištění. V největší krizi bychom museli sáhnout k omezení počtu zaměstnanců, ale to je až ta poslední rezerva.
LN: Ještě bych se vrátil ke kardinálu Beranovi. Návrat jeho ostatků do vlasti rezonoval v médiích i ve veřejném prostoru. Může taková pozornost posloužit jako svého druhu „reklama“ na církev, která bude mít pozitivní dopad na její vnímání většinovou společností?
Církev má velkou řadu skutečných hrdinů. A myslím, že jim hodně dlužíme. Je moc dobře, že návrat kardinála Berana zvedl toto téma. Ale já ho neberu jako „reklamu“ na církev, protože dnes jsme citliví, možná až přecitlivělí na nějaké spojování hlásání evangelia s obchodničením. Chceme nabízet, ale ne se podbízet, protože jsme si vědomi jeho úžasnéceny a zároveň respektujeme lidskou svobodu. Nechci přepinknout míček jen na vaši stranu, ale já vidím obrovskou možnost a taky zodpovědnost sdělovacích prostředků nejen za objektivní informace, ale i za vzdělávání společnosti a budování její kultury a zdravého mravního prostředí. K tomu vám vyprošuji hodně Boží pomoci.
LN: Momentálně se hovoří o blahořečení Josefa Berana. Česká část procesu skončila a potřebné dokumenty byly odeslány do Vatikánu. Jak blízko beatifikaci se tím kardinál Beran ocitl?
Nyní se bude čekat na oficiální schválení správnosti diecézního procesu. K tomu přibude ještě jedna zvláštnost. Protože vatikánské archivy ještě nezpřístupnily badatelům dobu kardinála Berana, doplní vatikánští pracovníci sami prozkoumání jejich archivu. Pak je třeba zpracovat tak zvaný dokument „super virtutibus“, což je vědecké dílo vycházející z procesních dokumentů. Má za úkol doložit hrdinské ctnosti kandidáta. A pak se už jen čeká na zázrak na jeho přímluvu.
LN: Do jisté míry podobný příběh nabízí jeden z vašich předchůdců – arcibiskup Josef Matocha. Komunisty byl 11 let internován v domácím vězení, kde také zcela osamocen roku 1961 zemřel. Uvažujete, že byste rovněž usilovali o jeho blahořečení?
Myslím, že by si to opravdu zasloužil. Já o něm mluvím hodně často s různými návštěvami a vždycky vidím překvapení a údiv. Právě neznalost mladých dějin a komunistických zločinů umožňuje zmíněný návrat komunistů k vlivu ve společnosti. O arcibiskupu Matochovi vyšla kniha už v devadesátých letech, nedávno vznikl film a letos u příležitosti jeho 130. narozenin měla herečka Hana Maciuchová skvělé veřejné čtení ze života arcibiskupa Matochy. Zaznělo tam, že Matochův postoj se dá stručně shrnout do dvou vět, které po pěti letech nezákonného věznění bez soudu řekl státnímu úředníkovi slibujícímu úlevy, že on hrobařem církve nikdy nebude a že se nikdy nestane loutkou. Celý rozhovor ukončil pak prohlášením, že jeho postoj nemůže být jiný než dosud, že bude vždycky hájit náboženství a církev a že je za to připraven i trpět.
