Z tohoto důvodu se úsilí ekonomů, kteří se snaží vnášet do hospodářského systému určitý řád, nestřetává s žádoucím účinkem a úspěchem.
Nejhorší je, když politikové propadnou různým módním trendům, což se v posledním desetiletí děje v souvislosti se zeleným alarmismem a ekologoterorismem. Svatý boj, který by měl vést ke snížení znečišťování životního prostředí, však zelení alarmisté většinou vůbec nemají v prvotním zájmu. Nejde jim o hlídání či nastolování bezvadného životního prostředí, ale snaží se spíše o získání výhody pro ně samé, případně pro firmy, které jsou na ně napojené. Ve svém důsledku tato alarmistická opatření nesplňují svůj původní záměr, přináší velmi vysoké dodatečné náklady a vyvolávají nutnost přijímat další a další opatření, která jsou mnohdy velmi kontroverzní.
Klasickým příkladem takové situace je v posledních letech několik rozhodnutí, která by v delším časovém horizontu měla údajně přinést vyšší míru šetření životního prostředí. Ve svém důsledku jsou to však rozhodnutí sloužící spíše zájmům určitých lobbistických kruhů.
Tak například povinnost přimíchávat biosložku do paliv slouží pár vybraným firmám, které tuto složku vyrábějí. V paměti máme ještě boj a podivná výběrová řízení na ministerstvu zemědělství za socialistických vlád, kde se strhla doslova přestřelka o tuto komoditu. Kdo by nechtěl mít zaručen odbyt prakticky v každém čase. Navíc mnozí odborníci vyslovili pochybnosti o tom, jestli výroba této biosložky není energeticky náročnější, než kdyby se vůbec nepoužívala. Ale politikové si jedou dál a chystají vyšší a vyšší příměsi této složky do paliv.
Ještě tragičtější důsledky mělo rozhodnutí České vlády a Parlamentu ČR v přijatém zákoně č. 180/2005 Sb., který vycházel z Evropské direktivy č 77/2001, 96/2003 a „inovační“ 28/2009.
Směrnice ukládá jednotlivým zemím EU zabezpečit výrobu určitého podílu elektrické energie (později i tepla) z obnovitelných zdrojů do předem stanoveného roku. Toho se chytili politikové, především pak socialisté, komunisté a někteří i z jiných politických stran.
Tento zákon schválili a vypustili tak džina z lahve. Zároveň s tímto zákonem vešla v platnost i další opatření, která ukládají povinnost vykupovat elektrickou energii za nesmyslně vysoké ceny. Na základě chybného rozhodnutí politiků se však rozhodovaly i jednotlivé podnikatelské subjekty. Zakalkulovaly výkupní ceny do svých projektů a začaly stavět solární elektrárny. Pominu-li skutečnosti, že účinnost těchto elektráren je určitě nižší než v místech, kde sluneční svit dosahuje hodnot až o několik desítek procent vyšších, že všechny tyto panely při své výrobě a následné likvidaci spotřebují velké množství energie a zatíží životní prostředí, pak stejně zjistíme, že tyto „umělé“ programy jsou fantasmagorickou záležitostí.
Vláda a poslanci ve snaze napravit naprosto scestná a chybná rozhodnutí svých předchozích kolegů udělali snad ještě horší a hloupější rozhodnutí. Dodatečně zdaní investory, kteří vlastně za nic nemohou. Nemohou za to, že předchozí politický establishment přijal naprosté nesmysly. Státní autority pokračují i nadále ve své „jízdě“. Současným opatřením dochází k dalšímu deformování cenového mechanismu. Přitom víme, že ceny jsou v tržní ekonomice tím nejdůležitějším, jsou nositelem informací. Tyto informace jsou vědomě vládou i parlamentem ničeny.
***
Vláda a poslanci ve snaze napravit naprosto scestná a chybná rozhodnutí svých předchozích kolegů udělali snad ještě horší a hloupější rozhodnutí
O autorovi| MIROSLAV ŠEVČÍK, děkan Národohospodářské fakulty VŠE S NADHLEDEM
