Arnošt Goldflam se do obecného povědomí zapsal především coby divadelní režisér a svérázný herec a tak trochu i jako televizní celebrita. Už od poloviny osmdesátých let je však zároveň jedním z nejpilnějších a nejhranějších českých dramatiků. O rozsahu jeho díla docela hmatatelně svědčí soubor, který pod titulem Písek a jiné kousky vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny: šestisetstránková bichle přináší celkem dvanáct celovečerních her, tedy zhruba polovinu kompletní Goldflamovy bibliografie. Samozřejmě pouze pokud počítáme výhradně původní divadelní hry - dramatizací, scénářů, próz a dalších textů má letos pětašedesátiletý autor na kontě nesrovnatelně více.
Mladíci před branami světa Goldflam začal psát v polovině osmdesátých let pro své domovské HaDivadlo, své hry si zde také sám režíroval. Na jeho autorském stylu se nepochybně podepsala dobová obliba tzv. „nepravidelné“ dramaturgie, to jest inscenací vycházejících z prózy nebo z textů původně nedivadelních. Mezi Goldflamovy silné zbraně nikdy nepatřily obvyklé přednosti bytostně dramaticky cítících autorů - schopnost spojovat silný příběh, životné postavy a plynulý dialog. Jeho hry působí spíš jako sled scénických obrazů, jejichž prostřednictvím se autor trochu pracně prokousává ke kýženému celkovému vyznění. Goldflam přitom často spoléhá na evokaci (tušeně) autobiografických zážitků, v nichž není tak úplně zřejmé, kde končí snění a kde začíná realita. Vytrvale se vracejí téměř typizované postavy, repliky i situace: ústřední hrdina mátožně bojuje s trapnostmi dospívání nebo s dominantní otcovskou figurou, snaží se po svém prosadit, ale ve srážkách s nechápavým, pragmatickým a přízemním světem má jen mizivou šanci na úspěch.
Jednoznačně nejsilnější hrou hadivadelního období je autobiografický Písek (1987). Zdaleka ne jen proto, že osobní ručení je tu skutečně silné. Pachuť autorského konstruktérství, přítomnou ve všech Goldflamových hrách, totiž úspěšně překrývá nejen obvyklá grotesknost a ironie, ale také baladické ladění, které dodává obrazům osudovou váhu. Je příznačné, že když se v následujících obdobně laděných opusech Goldflam snažil o větší obecnost, když na scénu přivedl moderní obdobu postavy Jedermana nebo se pustil do moderní biblické variace (Několik historek ze života Bédi Jelínka nebo Pavel Jedlička a Jenda Krahulík, Smlouva), výsledek působí rozpačitě. Poněkud mechanické zpracování a zbytečná názornost poškozuje i jinak nosný základ hry Sladký Theresienstadt (1996), která s hořkou ironií proplétá příběh sympatického židovského hochštaplera s natáčením nechvalně proslulého propagandistického filmu o terezínském ghettu. Od Biletářky k Hitlerovi Goldflamova tvorba má ještě jednu linii, kterou by bylo možné s jistou nadsázkou označit za oddechovou. Je sice trochu podceňovaná, ale z odstupu působí paradoxně životaschopněji než většina zásadních titulů, úzce spojených s konkrétní autorskou inscenací. V souboru je zastoupena monodramaty Biletářka (1983) a Červená knihovna (1985), která po svém zpracovávají dobově rezonující téma manipulace a odmítání odpovědnosti, nebo Ředitelskou lóží (2003), laskavě ironickým duetem dvou starých herců v domově důchodců.
Nejnovější hra výboru, Doma u Hitlerů (2006) obě linie vlastně spojuje. Goldflam sice ani tentokrát nepsal nijak zvlášť lehkou rukou, nápad předvést Hitlera, Evu Braunovou a celou nacistickou špičku doslova „v kuchyni“, jako omezené, banální a zdánlivě neškodné maloměšťáky, je vynikající. A inscenátorům nabízí slibný výchozí bod pro vlastní kreaci - jistě není náhodou, že se tento titul dočkal již tří profesionálních nastudování.
Za pozornost však tentokrát nestojí pouze hry samotné, Goldflamovy texty jsou doplněny řadou rozhovorů a studií (byť poněkud nevyrovnané úrovně) i pečlivě zpracovanou bibliografií. Větrné mlýny navíc pokračují v neobyčejně sympatické řadě krásných knih. Čtenářům se Písek a jiné kousky dostává do rukou v mimořádně povedené grafické úpravě: titulní fotografie „aerodynamického“ autora v pruhovaném tričku na stejně pruhovaném pozadí je kouzelná a klidně by obstála i jako samostatný artefakt.
Arnošt Goldflam: Písek a jiné kousky
Větrné mlýny, 2010
O autorovi| VLADIMÍR MIKULKA, Autor je divadelní kritik
