Společného mají celkem dost. Především se po dlouhém období na postu asistentů stali v hokejové extralize hlavními trenéry.
PRAHA Marian Jelínek (45) zamířil před novou sezonou z pražské Sparty do HC Plzeň 1929, Jiří Kalous (44) pak ze Slavie do celku Bílí Tygři Liberec.
Oba však už před časem práci hlavního trenéra ochutnali, Jelínek v Německu, Kalous třeba v Rakousku. Jelínek poslední sezony působil po boku Františka Výborného, Kalous zase sedm let pomáhal Vladimíru Růžičkovi.
Jelínek připouští, že v Plzni vnímá větší pocit zodpovědnosti, nicméně svůj post nebere jako toužebný vzestup v kariéře. „Úplně bez problému bych třeba dál pokračoval i v práci asistenta; ostatně s Frantou Výborným už jsme měli podepsané smlouvy do Ruska,“ nedělá ze své nové pozice v Plzni vědu. Na Výborného vzpomíná dodnes jen v dobrém. „Vážím si jeho lidskosti i jeho trenérského umu. Pracovat u něho v roli asistenta pro mě bylo cennější než se kdesi plácat na postu hlavního trenéra,“ přiznává.
Kalous v podobné tónině hovoří o Vladimíru Růžičkovi: „Spolupráce s ním mně hodně dala, podněty pro svoji práci se snažím sbírat ale i u jiných trenérů,“ říká.
Jelínek sází i na psychologii Nový trenér Plzně tvrdí, že ho nesmírně zajímá i otázka psychologie. Ke zmíněné oblasti přičichl kdysi u uznávaného trenéra Pavla Wohla, jenž právě i psychologii začal do přípravy zařazovat. „Hodně mě obohatil také častý pobyt v zámoří, kam jsem jezdil za Jardou Jágrem,“ vrací se k časům, kdy nejlepšímu českému hokejistovi dělal osobního trenéra.
„Dodnes mám zapsaných spoustu tréninků zámořských týmů, nezapomenutelné bylo třeba i motivování hráčů. Právě i tenhle prvek se snažím do přípravy zařazovat.“
Kalous tvrdí, že v Liberci víceméně nepotřebuje mezi hráči jakousi spojku, tedy pojítko mezi trenérem a týmem. „Necítím potřebu radit se s hráči. Na hokej mám určitý názor a svoji koncepci, linii. Když ale situace bude vyžadovat cosi řešit, samozřejmě si popovídám s jakýmkoliv hráčem.“
To Jelínek hovoří trochu jinak. Možná i částečně proto, že oporou jeho týmu by se opět měl stát jeden z naganských hrdinů Martin Straka. Jinak též spolumajitel plzeňského klubu.
„S Martinem jsem připravený řešit třeba otázky týkající se útoku, s Jardou Modrým zase obranné záležitosti,“ říká Jelínek jasně.
Vztahy mezi hráči a trenéry do jisté míry ovlivňuje i tykání či vykání. V tom jsou oba trenéři zajedno. „Starší hráči mi tykají, mladší si na to ještě musí počkat,“ říká Kalous. „Někteří kluci, s nimiž jsem pracoval v Jágr týmu, mně tykají, jako třeba Martin Straka anebo,Bóža‘ Modrý, ostatní vykají,“ povídá Jelínek. „Nejsem zastánce toho, aby trenérovi dvacetiletí chlapci hned tykali, i když vím, že trenér si získává autoritu jinými věcmi.“ Prohra se může stát i výhrou Na Kalouse i Jelínka čekají zcela jistě i prohry. Jejich tíže v letech minulých dopadala na hlavní trenéry, teď se pro ně situace změní.
„Pro mě o příliš zásadní změnu nepůjde, protože jsem i v roli asistenta vnímal silný pocit zodpovědnosti za neúspěch,“ tvrdí Kalous.
„Samozřejmě vím, že v hokeji se neustále vyhrávat nedá,“ navazuje na svého kolegu Jelínek. „Porážky přijdou, ale nejdůležitější je dokázat se z nich poučit a říci si, proč jsme prohráli. Když se sjednotíme a vysvětlíme si příčinu, aby se prohra příště neopakovala, pak i dílčí neúspěch může znamenat víceméně vítězství.“
Kudy vedly trenérské cesty
MARIAN JELÍNEK Na počátku 90. let trénoval jako hlavní kouč v Německu tři týmy. Později se stal osobním trenérem Jaromíra Jágra. Coby asistent působil u juniorské i seniorské reprezentace. Posledních pět sezon strávil na stejném postu ve Spartě.
JIŘÍ KALOUS Jako hlavní kouč si zkusil práci v Rakousku, Berouně, u juniorů Slavie i juniorské reprezentace. Od roku 2002 pomáhal Vladimíru Růžičkovi s A týmem Slavie.
FRANTIŠEK VÝBORNÝ Svůj hokejový život spojil zejména se Spartou. Jako hlavní kouč trénoval i Havířov, Pardubice, Jesenici či slovinskou reprezentaci. Od roku 2006 vedl Spartu.
Očima hlavního kouče Pavla Hynka Franta byl první, kdo mě napadl. Chtěl jsem totiž trénovat s někým, komu bych mohl stoprocentně věřit. Franta na Spartu patří, navíc se známe velmi dlouho. Trénovali jsme spolu juniorku Sparty, áčko Sparty i Litvínov. Dokonce už mezi námi funguje jakási telepatie. Náš vztah jde nad rámec práce, jsme přátelé.
