V newyorské Metropolitní opeře se dnes uskuteční premiéra nového nastudování opery Rusalka Antonína Dvořáka. Jeho režisérkou je Američanka Mary Zimmermanová, která o pohádkovém příběhu říká, že nese psychologické, temné varování. „Pravá láska by neměla vyžadovat, abyste ztratili sami sebe a svůj hlas,“ uvedla v rozhovoru pro list The New York Times.
Dvořákova Rusalka se v září vrátí do Šárky |
Rusalku v Metropolitní opeře uvedou teprve potřetí v historii. Newyorská scéna nabídla posluchačům Dvořákovu operu poprvé v roce 1993, a poté v roce 2014, kdy roli Rusalky ztvárnila americká pěvkyně Renée Flemingová pod vedením rakouského režiséra Otto Schenka. V novém nastudování Rusalky se v titulní roli představí světoznámá lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová.
Autorem libreta romantické pohádkové opery Rusalka je Jaroslav Kvapil. Byla dokončena v roce 1900 a premiéru měla 31. března následujícího roku v pražském Národním divadle. Nejznámější árií z tohoto díla je zpěv Rusalky k Měsíci: Měsíčku na nebi hlubokém.
Režisérka nového nastudování se původně chystala inscenovat jinou operu - Lovce Perel od George Bizeta, ale protože toto dílo se v Metropolitní opeře objevilo v roce 2015, navrhl jí generální manažer Peter Gelb, zda nechce nastudovat Rusalku.
„Viděla jsem ji živě zpívat Renée Flemingovou, a navíc jsem s ní pracovala na Armidě v době, kdy ji v Metropolitní zpívala, takže jsem tu operu trochu znala a měla jsem pocit, že je pro mě tím pravým. Jediné, co je na tom krušné, je to, že je v češtině. To je děsivé zvlášť pro divadelního režiséra. Víte, že říkají to a to, ale neznáte přesná slova,“ uvedla Zimmermanová.
Další problematickou část podle ní představovalo vyjádření prostoru a času. „Když jsem ji začala studovat, uvědomila jsem si, že se celá opera odehrává v noci, každá její scéna. je to uprostřed noci, nevíte, která je to hodina. Čas jakoby přestal plynout a je těžké dát divákům pocit, že se věci někam posouvají. Proto jsme chtěli ten příběh trochu uvést do chodu, zdůraznit pocit proměny a toho, že se věci skutečně dějí, že se zápletka někam posouvá,“ dodala.
Na rozdíl od některých verzí v Evropě, kde se opera dočkala značných režijních zásahů, režisérka nového newyorského nastudování se raději kloní k původnímu příběhu. „Rusalka je stále vodní nymfa, její otec je vodník. Zůstávají těmito pohádkovými tvory, kteří ovšem mají opravdové a vážné problémy. Nehodlám děj přenášet do Paříže a dělat z Rusalky prostitutku nebo něco podobného,“ řekla Zimmermanová.
Divadelní režisérka Mary Zimmermanová (56) zatím slavila největší úspěch s lyrickou a vtipnou adaptací Ovidiových Proměn, která se odehrávaly v rybníčku o velikosti pódia a za kterou v roce 2002 získala cenu Tony. Nejen proto se zařadila mezi režiséry, které do Metropolitní opery přivedl Peter Gelb, když se v roce 2006 stal jejím generálním manažerem.
Mezi opery, které Zimmermanová také nastudovala, patří Lucie z Lammermooru Gaetana Donizettiho (2007), La sonnambula Vincenza Belliniho (2009) a Armida Gioacchina Rossiniho (2010).
