Ivan Pericoli a Benoît Astier de Villatte se seznámili ještě coby studenti prestižní pařížské umělecké školy École des Beaux-Arts. Oba se za pomoci svých přátel a členů rodiny rozhodli založit si malý obchod s keramikou, který dnes sídlí v centru Paříže na Rue Saint-Honoré. „Tehdy jsme byli o hodně mladší a sdíleli jsme stejné estetické hodnoty, navíc jsme chtěli tvořit něco, co souvisí s řemesly, tedy ne nutně keramiku, začínali jsme i s nábytkem. Chtěli jsme vytvořit spíše svůj vlastní svět, nešlo o nějaký specifický produkt,“ popisuje Ivan Pericoli.
Astier de Villatte
Nyní mají v Paříži dílnu, kde pomocí starých technik z 18. století vytvářejí nejen keramické objekty – jako třeba bělostné roztomilé talíře, některé s obrázkem berušek, vážek nebo noční hvězdné oblohy –, ale součástí jejich vesmíru je i tiskařská dílna a malé knižní nakladatelství. V obchůdku nechybějí ani krásné látky.
To, uchovat do budoucna starobylé řemeslné postupy a také získat pro řemeslo mladou generaci, oba vnímají jako své poslání. „Není to problém jen v Evropě. Ani například v Japonsku mladé řemeslo moc nezajímá. Je například velmi těžké sehnat mladé skláře, protože jde o velmi náročnou práci,“ míní Benoît Astier de Villatte. „Na druhou stranu, mladá generace je přesycená technikou, digitálním světem a pomalu se obrací k reálným věcem a například otevírá obchody s organickým jídlem, a to nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech. Takže zejména ve velkých městech zároveň můžeme cítit i hlad po tom, pracovat rukama, pomocí pozapomenutých technik.“
V současné době pracuje v jejich pařížské dílně kolem 100 lidí, většinou z Tibetu nebo Indie. V Paříži je totiž poměrně silná tibetská komunita, která čítá několik desítek tisíc lidí – a oba zakladatelé značky na svých řemeslnících oceňují jejich jemnost, klid, spolehlivost a věrnost značce.
Záhy po založení obchodu je napadlo, že by nebylo od věci prodávat i vůně, nicméně všechny, které je zajímaly, už měly poměrně širokou distribuční síť. A oni chtěli být výjimeční. A tak Ivanovi s Benoîtem v podstatě nezbylo nic jiného než ke keramické dílně přidat i výrobu vonných nezbytností, ať už jde o parfémové svíčky, vonné tyčinky, parfémy, mýdla nebo tělová mléka. „V parfémářském průmyslu většinou parfémář dostane zadání, jakou vůni vytvořit, jaké použít ingredience a kolik to všechno má stát. Tohle ale není naše cesta, nikdy bychom parfémáři neřekli, ať nepoužije konkrétní ingredienci, protože je příliš drahá,“ vysvětluje Ivan, „parfém pokládáme za luxusní produkt. Nicméně jeho konečná cena není tak vysoká, jaká by byla u velké značky, protože neplatíme marketing a desítky zaměstnanců.“
V portfoliu Astier de Villatte tak naleznete například vonné svíčky inspirované nejrůznějšími místy světa, přestože oba zakladatelé na nich nikdy nebyli. „Někde ano, jako například v Neapoli, milujeme hlavně jednu místní cukrárnu s opravdu delikátními dezerty z mandlí a pomerančů. Někdy se však inspirujeme třeba filmem, jindy chceme vůní vystihnout atmosféru daného místa – třeba arizonské pouště ve vůni pojmenované podle města v jižní části země Tuscon. Naše vůně do bytu mají vyvolat atmosféru konkrétního místa, dovolit vám snít. Pracujeme v podstatě stejně jako malíři nebo sochaři.“
Francie, 19. století
Antický Řím
Vůně z historie
Oba zakladatelé značky však chtěli nabízet i něco opravdu jedinečného. Seznámili se s historičkou a antropoložkou Annick Le Guérerovou a ta po dlouhém výzkumu dodala slavnému parfémáři Dominiqueu Ropionovi původní receptury vůní starého Egypta, Říma a Francie 19. století. Loni na podzim ke třem parfémům s názvy Le Dieu Bleu (Egypt kolem roku 1600 před Kristem s nótami myrhy nebo stromu pojmenovaného řečík lentišek), Artaban (obsahuje majoránku, kardamom či rákos a odkazuje k antice) a Les Nuits, evokujícímu Francii 19. století (turecká růže a pačuli), přibyla čtvrtá Ropionova kompozice – Ambre Liquide. Je založená na receptu z roku 1348. Tehdy se věřilo, že některé vůně (v tomto případě pomeranč či hřebíček) dokážou ochránit před nemocemi – včetně obávaného moru.
„Dominique Ropion je podle nás superstar, nejlepší parfémář současnosti. Naše historická edice mohla vzniknout jen díky němu a tomu, že spolupracuje s velmi důležitou americkou laboratoří International Flavour & Fragrances. Může tak využívat jejich technologie i ingredience, ke kterým jiní parfémáři nemají přístup, protože jsou prostě příliš drahé,“ popisuje Ivan.
Egypt, kolem roku 1600 před Kristem
Středověk, recept z roku 1348
Dominique Ropion se k našemu rozhovoru přes Zoom právě připojuje. „Ivan a Benoît jsou opravdoví umělci a já pokládám složení parfému také za umění. To nás myslím spojuje,“ vysvětluje Dominique, proč se rozhodl zapojit se do jedinečného projektu a znovu interpretovat historické vůně. Rodák z Paříže, který pracoval pro velké značky jako Lancôme nebo Issey Miyake, o projektu založeném na historii přemýšlel již zhruba dvacet let. Dokonce podobný koncept nabízel Frédéricu Mallemu, pro nějž v roce 2010 vytvořil jednu z nejslavnějších niche vůní, Portrait of a Lady. Nicméně nakonec našel podporu – i kvůli velmi drahým ingrediencím – právě u Ivana s Benoîtem. „Nepřicházelo vůbec v úvahu použít levné ingredience, parfém by ztratil na autentičnosti,“ vysvětluje Dominique Ropion.
„Parfémy nejsou stejné, už jen kvůli způsobu výroby. Kdysi se totiž míchaly přímo přírodní suroviny, dnes z nich používáme extrakty. Ovšem v laboratořích jsme dnes schopni připravit takové extrakty, které jsou téměř identické s původními přírodními surovinami. A já jsem musel definovat poměr jednotlivých ingrediencí, aby parfém dával smysl po estetické stránce. Je to vlastně jednoduché,“ dodává parfémář.
Při práci narážel i na problém, že některé ingredience, jako je například pižmo, jsou už desítky let zakázány. Naštěstí v laboratořích jsou chemici po letech výzkumu schopni vytvořit jejich dokonalé umělé molekuly.
Zatímco Dominiquea Ropiona a Ivana Pericoliho nejvíce zaujal středověk, Benoît dává přednost antice, protože miluje tehdejší umění, zejména sochařství. „Vše je ale záležitostí osobního vkusu, nelze doporučit jednu vůni, ať už z historie, či zcela novou,“ shrnuje Dominique.
