Beacon (česky Maják) sestává z 292 panelů, váží celých 584 kilogramů, na výšku má tři metry a na šířku téměř pět. Obr ale rozhodně není jen nečinným objektem, stejným, kdykoliv kolem něj projdete. Spíš si na to, aby předvedl, co umí, musíte počíhat jako u pražského orloje. Každou celou hodinu se totiž rozbliká a jeho choreografie se sladí se zvukem zvonů Big Benu, který stojí naproti přes Temži.
Váš zážitek bude určitě ještě silnější, když poznáte pozadí Beaconova příběhu: jeho autor, designér Lee Broom, čerpal inspiraci z brutalistní architektury v okolí, navazuje též na fenomén slavných pouličních lamp a názorně ukazuje, jak silný umělecký nástroj může být zdánlivě obyčejná recyklace. Jižní nábřeží neboli Southbank je přitom pro Londýňany i turisty jedním z nejživějších částí města: v těsné blízkosti Temže tu stojí galerie, koncertní síně i divadla, kavárny a slavné vyhlídkové kolo London Eye. Všechno dohromady tvoří kulturní tepnu, která i uprostřed noci pulzuje životem. Do dálky teď díky Broomovi září stovky panelů z materiálu, který se zrodil ze střepů, jež by jinak mohly skončit na skládce.
Světelná instalace z recyklovaného skla vznikla podle návrhu designéra Leea Brooma (na fotografii) ve spolupráci s českou značkou Brokis.
Instalace složená z masivního stojanu, který nese 91 černých kovových tyčí se stínidly z recyklovaného skla, odkazuje na viktoriánské pouliční lampy Dolphin, jejichž podstavce ve tvaru dvou stylizovaných delfínů dodaly charakteristický vzhled temžské náplavce, a současně čerpá z estetiky Royal Festival Hall a Hayward Gallery – instalaci najdete před vchodem právě do této budovy.
Royal Festival Hall je slavná koncertní síň, která se stala symbolem poválečného optimismu a dnes patří k nejvýraznějším brutalistním stavbám Jižního nábřeží Temže. Původně vznikla pro Festival Británie roku 1951, akci tehdy označovanou za „maják změny“. I proto má Broomův Beacon-Maják silný symbolický náboj – jako by navazoval na dávný příslib, že kultura dokáže ukázat cestu k novému začátku. Osvětlená struktura „majáku“ bude viditelná z obou břehů Temže i z mostů Waterloo a Golden Jubilee.
Výjimečný projekt má přitom výraznou českou stopu: vznikl ve spolupráci s Brokis, českým výrobcem designového skla a svítidel; podíl na jeho unikátnosti má i londýnská kurátorská platforma pro udržitelné materiály Materials Assemble. Výsledek si můžete přijet prohlédnout i po skončení London Design Festivalu, a to až do začátku února příštího roku.
Materiál, díky němuž se mohl Beacon zrodit, se nazývá Brokisglass. A je výsledkem rozhodnutí, které ve sklárně v Janštejně na Vysočině udělali už před patnácti lety: třicet procent střepů, které zůstávají po výrobě ručně foukaného skla, neodsoudí značka Brokis ke zmaru. Začali je tady třídit podle barev a hledat cestu, jak je dál smysluplně využít. Díky plynové peci sestavené podle vlastního návrhu dnes dokážou zpracovat až 10 tun odpadového materiálu týdně. Proces, díky němuž Brokisglass vzniká, přitom není vůbec jednoduchý. Střepy se drtí, taví a rozprostírají do forem.
Pak se znovu zahřívají a vytvářejí se z nich desky. Každá z nich je díky finálním úpravám jedinečná: skleněné povrchy nesou třeba i otisk dřeva, který je inspirovaný ikonickým detailem baltské borovice z betonových stěn galerie Hayward Gallery.
Brokisglass se dnes ale neuplatňuje jen ve velkých instalacích. Architekti i designéři ho využívají také v interiérech a veřejných projektech, od desek stolů po obklady stěn. Z materiálu, který se kdysi považoval za odpad, se tak stala vyhledávaná surovina světového designu.
Téměř tři sta světelných panelů se tyčí do výšky tří metrů, a až před slavnou koncertní síní Royal Festival Hall.
Designová celebrita se vrací
I když Beacon v samém centru Londýna skončí v únoru, dostane se mu ještě nový život: všechny prvky instalace byly totiž navržené tak, aby se daly přetvořit na samostatná svítidla nebo spojit do lustrů. Část výtěžku z jejich prodeje pak bude věnovaná na charitativní účely.
Každé svítidlo či lustr vytvořené z původního Beaconu tedy ponese nejen část londýnského příběhu, ale i závazek solidarity: důkaz, že design dokáže propojovat estetiku s konkrétní pomocí. „Tento objekt ztělesňuje náš závazek k udržitelnosti jak ve sklářství, tak v designu. Věříme, že český design má co nabídnout nejen Evropě, ale i světu,“ vyjádřil se pro značku Brokis její zakladatel a majitel Jan Rabell.
A kdo je vlastně Lee Broom, autor objektu, jenž bude svítit Londýnem i v nastávajících mrazivých dnech a nocích? Původně studoval módu u britské designérky Vivienne Westwood, pak se vydal cestou interiérů a v roce 2007 založil vlastní značku. Od té doby vytvořil víc než stovku produktů a získal přes třicet mezinárodních ocenění, včetně titulu British Designer of the Year. V současnosti je vnímaný jako jedna z nejvýraznějších osobností britského designu a svoje instalace už prezentoval v Londýně, New Yorku i Miláně.
Beacon je ale jeho dosud největší venkovní projekt a první, který vznikl ve spolupráci s českou firmou. Lee Broom má jasně čitelný rukopis, který osciluje mezi designem a scénografií; jeho objekty nejsou jen funkční, mají i divadelní rozměr. Právě proto se Broomova práce tak dobře hodí k Jižnímu nábřeží – Southbank, místu, kde se dennodenně protíná umění a hudba s architekturou.
„Je pro mě ctí vytvořit svůj první klíčový projekt pro London Design Festival právě na Southbank, kde jsem začínal. Beacon je poctou historii i budoucnosti tohoto místa. Spolupráce s Brokis byla naprosto zásadní. Jejich zkušenosti s prací se světlem a materiálem umožnily převést moji vizi do skutečnosti s mimořádnou precizností a citlivostí,“ řekl pro značku Brokis Lee Broom.
