„V pořádku, pane DeMille (Cecil B. DeMille byl slavný režisér němých filmů – pozn. red.). Jsem připravena na close-up.“ Touto větou končí snímek Billyho Wildera Sunset Blvd., který měl premiéru před 76 lety, v roce 1950. Pronese ji Norma Desmond, bývalá hvězda němého filmu, která se pokouší o comeback za pomoci mladého chudého scenáristy (hrál ho William Holden). Zhrzená hvězda v podání herečky Glorie Swanson (1899-1983) nakonec mladíka zavraždí. Ta slova pronese psychotická Norma poté, co ji za doprovodu reportérů přijede zatknout policie.
Film Sunset Blvd. získal tři Oscary, vydělal studiu Paramount přes tři miliony dolarů a dodnes je považován za jedno z nejlepších děl režiséra Billyho Wildera, který pro roli Normy Desmond oslovil několik slavných hereček němé hollywoodské éry. Například Mary Pickford se – coby bývalý „miláček Hollywoodu“ – zděsila, že by měla ztvárnit ironickou roli ženy, jež za pomocí dárečků svádí neznámého mladíka. Další hvězda němých snímků Pola Negri se vyoutovala už během telefonátu s režisérem: byla nepoužitelná pro svůj silný polský akcent.
Na Glorii Swanson padl Billy Wilder v podstatě náhodou poté, co mu ji doporučil režisér George Cukor s tím, že v éře její největší slávy ji hollywoodské studio přenášelo na speciálním křesle ze šatny na scénu, aby nemusela udělat ani krok. Kdo jiný by tak mohl zahrát roli Normy Desmond, která blouzní o comebacku v domě plném svých fotografií z mládí (jde o skutečné Gloriiny fotky) a která pronese další nesmrtelnou větu – „Já jsem velká, to filmy jsou dnes malé!“?
Gloria Swanson byla pravou filmovou divou – se svými šesti manželstvími, mnoha milenci i extravagantním vzhledem ženy vamp. Ten doplňovala i opulentními šperky – díky filmu Sunset Blvd. a britskému snímku Perfect Understanding (1933), který sama také produkovala, se staly nesmrtelnými dva masivní platinové náramky z křišťálu a diamantů od Cartier. Pařížský ateliér značky je pro herečku vytvořil počátkem 30. let a využil právě tehdy populární křišťál – značka sama jej proslavila v hodinářství a šperkařství poté, co jej začala roku 1912 používat na číselníky svých známých stolních mysteriózních hodin.
Značka se art deco náramky inspirovala před čtyřmi lety v kolekci Cartier Libre. Uvedla v ní modely na pomezí šperků a hodinek. Náramky jsou totiž pružné a lze je otočit číselníkem ke kůži – tak, aby nebyl vůbec vidět. Cartier představil tři nádherné verze: první je vyrobena z bílého zlata a ozdobena diamanty a černými spinely; druhá z růžového zlata s brilianty, rubíny, černými spinely a typem živce s duhovými odlesky, jemuž se v češtině říká měsíční kámen nebo adulár. Poslední varianta je též z růžového zlata a ozdobená brilianty, černými spinely, safíry, korály a chryzoprasy.



















