Cartier měl vždy prst na tepu doby a důkaz místo slibů vám přináší velká londýnská výstava v muzeu Victoria & Albert (reportáž si budete moci přečíst v některém z příštích čísel).
Značka Cartier v první polovině 20. století těžila z geniálních nápadů Louise Cartiera (1875-1942), jenž byl u všeho, co se kde šustlo. Když počátkem 20. století Evropu po pařížské Světové výstavě v roce 1900 uchvátilo carské Rusko, Cartier začal vyrábět smalty ve stylu Fabergé. Ve 20. letech, po objevení hrobky Tutanchamona, se začaly na špercích a dekorativních předmětech objevovat egyptské motivy. Neméně fascinován byl i kulturou Dálného východu.
Sloupkové mysteriózní hodiny, 1923
Velký vliv měl Louis Cartier také na hodinářství. Byl jedním z prvních nadšenců do náramkových hodinek, které navrhl už v roce 1904. Exkluzivně na strojcích pro Cartier spolupracoval s jedním z největších jmen hodinářství té doby, Edmondem Jaegerem.
Vlastní kapitolu dějin si napsaly též mysteriózní hodiny, tedy stolní hodiny, jejichž ručky působí, jako by se vznášely nad číselníkem bez jakéhokoliv spojení se strojkem. Za tímto vynálezem stojí hodinář Maurice Coüet (1885–1963), který pro Cartier začal pracovat v roce 1911. Jeho první hodinářské dílo (označované jako Model A), vysoké 13 centimetrů, opustilo ateliéry Cartier v roce 1912.
Mysteriózní hodiny s číselníkem z citrínu, 1920
Mysteriózní hodiny Model A, 1914
Maurice Coüet se inspiroval dílem tehdy populárního mága Jeana Eugèna Roberta-Houdiniho. Za jeho mysteriózními hodinami nestojí kouzla, ale jednoduchý optický efekt. Minutová a hodinová ručka byly upevněny na křišťálových průhledných discích, jejichž kovový okraj s ozubenými kolečky byl poháněn systémem v rámu hodin. Ten byl spojen se strojkem umístěným v podstavci. Značka vyrobila několik mysteriózních hodin Model A, v roce 1920 pak Maurice Coüet přišel s novým strojkem s jednou hřídelí – jde o slavný model Portique.
Mysteriózní hodiny – od jejich výroby Cartier kvůli jejich astronomické ceně upustil ve 30. letech, byť se Coüetův princip čas od času vrací v kreacích vysokého šperkařství, v podobě náramkových hodinek, ale i moderních stolních hodin – si mohla pořídit jen opravdová společenská smetánka. Kromě korunovaných hlav a indických mahárádžů to byla šlechta a bohatí podnikatelé. Platinový Model A si zakoupil hrabě Greffulhe, jehož manželka byla pokládána za nejkrásnější ženu Evropy a psal o ní i Marcel Proust. Velké stolní hodiny se sloupky Portique, inspirované asijskými svatyněmi, zase patřily operní pěvkyni Ganně Walské, jež si je mohla dovolit díky krátkému manželství s průmyslníkem Haroldem Fowlerem McCormickem.
