Málokdo je tak dokonalým ztělesněním francouzské elegance, šarmu, kreativity, neutuchající zvídavosti a vášně jako Gabrielle Chanelová, zakladatelka stejnojmenného módního domu. Vždyť kdo by neznal pařížskou adresu 31 Rue Cambon, kde sídlí nejen vlajkový obchod značky, ale také se zde nachází apartmán geniální módní návrhářky, jejíž přístup k šatům i ženám je dodnes inspirací pro tvorbu módního domu Chanel? Co by kamenem dohodil od slavné adresy se nachází též vyhlášený hotel Ritz, kde Mademoiselle Chanelová posledních třicet let bydlela. S jejím jménem jsou spojena i francouzská letoviska Deauville či Biarritz, kde podnikavá a emancipovaná žena otevřela své obchody.
Inspirací pro Gabrielle Chanelovou však nebyla jen Francie a její vyhlášená umělecká scéna, na níž se pohybovala jako ryba ve vodě, ale s neutuchajícím zájmem se nechávala ovlivnit i jinými místy. Milovala Londýn a Skotsko, kde ji zaujal tvíd, který dnes patří ke kreacím Chanel stejně nerozlučně jako perlové šňůry, pohodlné žerzejové šaty, hedvábné šátky, boty s černou špičkou nebo motiv kamélie. Nicméně velkou láskou Mademoiselle Chanelové byla i Itálie. Poprvé ji navštívila v roce 1920, zničená žalem z tragické smrti své životní lásky a muže, který ji nasměroval na uměleckou i životní dráhu, Arthura Boye Capela.
Její blízká přítelkyně Misia Sertová, nadaná pianistka polského původu a múza spisovatele Marcela Prousta, ji tehdy spolu se svým manželem, katalánským malířem a dekoratérem Josepem Mariou Sertem, vzala na výlet, aby Gabrielle přišla na jiné, zábavnější myšlenky. Díky nim objevila Benátky, město, které se promítlo do její tvorby svou byzantskou opulencí a jež pokládala – spolu s Paříží a Londýnem – za nejkrásnější na světě. Ostatně Benátky mají ve znaku vznešeného lva, šelmu, v jejímž znamení se Gabrielle Chanelová narodila. I tento symbol se pravidelně objevoval v její tvorbě – jeho reliéf například zdobil knoflíky kultovních tvídových kostýmů, ale stejně tak se ve stylizované formě dodnes vyjímá například v kolekcích šperků.
Osudové setkání
I když Benátky se svými paláci, písečnou pláží na Lidu a neopakovatelnou atmosférou zůstaly celoživotní láskou Gabrielle Chanelové, v její povaze nebylo ustrnout na jednom místě, toužila objevovat dál. V roce 1933 se při své cestě po Itálii zastavila v Miláně, kde ji na vlakovém nádraží přivítali členové jedné z nejvýznamnějších italských šlechtických rodin Visconti, kdysi vládci celého Milánského vévodství. Jejich panství se rozkládalo mezi jezerem Como (ano, o něm bude ještě v souvislosti s Chanelem řeč), kde měla rodina nádherná sídla Villa Erba a Villa Gastel, a jezerem Maggiore. Gabrielle s Viscontiovými navázala blízký vztah a podle publikace Jeana Leymarie s lapidárním názvem Chanel se rádi účastnili opulentních večeří, které Gabrielle pořádala v milovaných Benátkách.
Nicméně pro náš příběh a pro letošní kolekci Chanel Cruise 2025/26 je zásadní jen jeden ze členů rodiny Visconti, a to Luchino Visconti (1906–1976). S Gabrielle se seznámil ve 30. letech minulého století v Paříži. Podle jeho vlastních slov jej módní návrhářka naprosto okouzlila svou „ženskou krásou, mužskou inteligencí a fantastickou energií“. Mademoiselle Chanelová v něm zase rozpoznala umělecky nadaného muže a byla to právě ona, kdo stál za jeho filmařskou životní dráhou.
Když se totiž v roce 1936 tehdy třicetiletý Luchino rozhodl, že jeho budoucím posláním bude film, seznámila jej s režisérem a scenáristou Jeanem Renoirem, jedním ze tří synů slavného francouzského malíře Augusta Renoira. Ten talentovaného mladého muže najal jako svého asistenta při filmování snímku na motivy známé knihy Maxima Gorkého Na dně (Les Bas-fonds) s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Luchino Visconti byl též spoluautorem scénáře k Renoirově filmu Tosca (1941) podle slavné Pucciniho opery. „Vždycky o něm budu mluvit jako o svém bratrovi,“ řekl později jeden z největších italských filmařů všech dob o svém mentorovi Renoirovi.
Gabrielle Chanelová s Luchinem Viscontim podnikla v předvečer druhé světové války, roku 1938, nezapomenutelnou cestu do Benátek, Milána, Říma a na Capri, stýkali se i v 50. letech v Paříži, ale jejich vztah se stal nesmrtelným až počátkem šedesátých let 20. století. V roce 1962 totiž Luchino Visconti natočil krátký snímek Il Lavoro z povídkového filmu Boccaccio ‘70, jejž režírovali čtyři velcí italští filmaři – kromě Viscontiho Mario Monicelli, Vittorio de Sica a Federico Fellini. Režisér do snímku, jehož děj se odehrává v Miláně, obsadil mladou herečku Romy Schneiderovou, v té době už zaškatulkovanou rolí císařovny Sissi ve stejnojmenné trilogii z 50. let. Právě Visconti rakouské krásce pomohl zbavit se omezujícího stereotypu role rozverné císařovny.
Luchino Visconti navíc požádal Gabrielle Chanelovou, aby pro herečku do filmu vytvořila kostýmy – okouzlující Romy Schneiderová je tak na jedné z dobových fotografií zachycena například ve světlém tvídovém kostýmu Chanel s ladícím kloboučkem bez krempy, který proslavila Jacqueline Kennedyová, a s kaskádami perel kolem krku z kolekce Chanel Haute Couture Fall/Winter 1961/62. Gabrielle navíc herečce – opět na přání Luchina Viscontiho – ukázala, jak se chovat coby elegantní chladná kráska z vyšší společnosti. Zrodila se tak okouzlující nezávislá a silná žena, stejná, jako byla Mademoiselle Chanelová.
Kolekce Chanel Cruise 2025/26 je poctou Itálii a filmovému glamouru. Jednou z inspirací bylo i přátelství Gabrielle Chanelové s Luchinem Viscontim: módní návrhářka vytvořila kostýmy pro jeho snímek
Il Lavoro s Romy Schneiderovou. Herečka má na sobě kostým z kolekce Haute Couture Fall/Winter 1961/62.
Sama herečka v rozhovorech ráda opakovala, že za svou životní cestu vděčí třem lidem – Luchinu Viscontimu, Gabrielle Chanelové a svému příteli a hereckému kolegovi Alainu Delonovi. Romy Schneiderová od filmování Il Lavoro nosila povětšinou právě kousky značky Chanel, na niž nedala do konce života dopustit a jejíž oblečení sbírala. „Když jsem si poprvé díky Viscontimu oblékla kostým Chanel, bylo mi jasné, že už nikdy v životě nechci nosit nic jiného,“ řekla v roce 1963 pro francouzskou Elle, „Gabrielle Chanelová mě naučila být náročná. Na kvalitu práce, na kvalitu látek, na muže. Nedělá to život jednoduchým. Ale já jednoduchost nesnáším.“
Villa d’Este na břehu italského jezera Como se stala dějištěm letošní přehlídky Chanel Cruise 2025/26.
Sofia Coppola a láska k hotelům
Kostýmy Gabrielle Chanelové pro Romy Schneiderovou zmiňuje v interview pro 30. vydání magazínu Chanel „31 Rue Cambon“ i režisérka Sofia Coppolaová, dlouholetá ambasadorka domu Chanel, která se letos ujala natočení krátkého filmu ke kolekci Cruise 2025/26. „Herečka ve filmu Il Lavoro nosí úžasné kostýmy od Mademoiselle Chanelové, jsou kvintesencí elegance. Je to jeden z mých nejoblíbenějších módních momentů ve filmu a tento krátký snímek stojí za to vidět už jen kvůli stylu Romy Schneiderové,“ řekla Sofia Coppolaová v rozhovoru. Režisérka kultovních filmů Ztraceno v překladu či Odnikud někam se také vyznává z lásky k hotelům, zásadním dějištím zmiňovaných filmů. „Miluju filmování v hotelech. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale vždycky jsem milovala tu jejich bublinu a lidi, které tam potkáváte den za dnem.“
V jednom z nejnoblesnějších hotelů světa, ve Villa d’Este, se odehrával i děj kolekce Chanel Cruise 2025/26. Symbolicky navazuje nejen na pobyt Gabrielle Chanelové v Ritzu, ale také na její vztah (a vztah módního domu jako takového) k sedmému umění, tedy k filmu. „Pro Mademoiselle byl hotelový život novou verzí luxusu a každodenní existencí, kterou lze přirovnat k jejím módním kreacím,“ píše se v magazínu Chanel. V kouzelném hotelu Villa d’Este, kde jako mávnutím kouzelného proutku zapomenete na starosti všedního dne, pobývaly nejen hollywoodské celebrity jako Rita Hayworthová, Greta Garboová, Elizabeth Taylorová, Sharon Stoneová nebo George Clooney, ale i Maria Callasová či Frank Sinatra.
Bezstarostnou atmosféru břehů jezera Como vystihují i modely z kolekce Cruise 2025/26: například pastelové večerní róby, jejichž odstíny broskvové, růžové a modré odrážejí barvy přírody a staveb kolem nejhlubšího jezera Evropy, stejně jako tvíd v odstínech žluté, oranžové nebo okrové. Nechybí samozřejmě ani splývavé námořnické komplety s proužky, příznačné pro kolekce cruise, které nám v pošmourných zimních měsících dávají pocítit závan slunných dnů a dalekých cest.
V kolekci nalezneme i odkaz na garderobu filmových hvězd v podobě rukavic, perlových náhrdelníků, černých slunečních brýlí, lodiček s otevřenou patou, sandálů či hedvábných šátků, uvázaných nejen ve vlasech, ale také kolem zápěstí a kotníků. Studio Chanel, které kolekci před nástupem současného designéra Matthieua Blazyho připravilo, prostřednictvím vzorů na šátcích vzdalo poctu stylu 80. a 90. let. Některé šátky s dekory, například v podobě slavného loga složeného ze dvou překřížených písmen C, jsou přímou reedicí archivních návrhů značky.
Chanel nám tak kolekcí Cruise 2025/26 opět ukázal, co dokonale umí – samozřejmě kromě výroby kvalitního luxusního oblečení a doplňků – nejlépe: nenásilně a inovativně navazovat na bohaté životní příběhy Mademoiselle Chanelové a ctít DNA značky. Kolekce je také, a to v neposlední řadě, poctou Itálii, zemi s neodmyslitelnou řemeslnou tradicí. Vždyť boty i hedvábné šátky značky Chanel jsou už desítky let ručně vyráběny právě zde.
V kolekci Chanel Cruise 2025/26 nechybějí ani šátky, jejichž vzory jsou reinterpretací dekorů 80. a 90. let.
Hedvábná tradice
V regionu Como byla v roce 1902 založena manufaktura Mantero, v níž značka Chanel letos na jaře zakoupila menšinový podíl, aby tohoto tradičního italského výrobce podpořila. Mantero je známá italská továrna specializující se na výrobu hedvábí a jeho potisky. Právě z velkolepých archivů Mantero, kde je uloženo na 200 000 kusů potištěného hedvábí, čerpal Chanel při reedici šátků pro kolekci Cruise 2025/26.
Archiv rodinné manufaktury, kterou dnes vede Franco Mantero se svou sestrou Luciou, zástupci čtvrté generace potomků zakladatele Ricarda Mantera, připomíná malý kabinet zázraků. Na dřevěných starožitných stolech tu jsou pečlivě rozložené dobové skici nebo v kůži vázané velké vzorníky, z jejichž stránek jemně září vintage potištěné kousky hedvábí všech barev, všech možných vzorů a všech možných inspirací. Opravdovým pokladem jsou pak dlouhé regály připomínající řady knih v knihovně. Jen místo knížek, které čekají na ruce a mysl zvídavého čtenáře, tu jsou jeden za druhým pečlivě zavěšené a vypnuté hedvábné šátky. Archiv mají na starosti čtyři lidé, jimž nelze než jejich práci závidět.
S italskou manufakturou Mantero, specialistou na výrobu hedvábí a jeho potisky, Chanel spolupracuje od roku 1973. Letos v ní francouzský dům zakoupil menšinový podíl.
Díky klimatu a dostupným vodním zdrojům se v regionu kolem jezera Como vyrábělo hedvábí již v 16. století a až do počátku století 20. se tu také choval bourec morušový. V té době však byly bohužel morušovníky napadeny parazitickou houbou pepřovkou (pébrine). Epidemie sice znemožnila další výrobu hedvábného vlákna, nicméně nedala zaniknout italskému savoir-faire, jež spočívá ve výrobě hedvábné tkaniny a v jejím potisku.
V obou disciplínách vyniká manufaktura Mantero, kde pracuje kolem 550 zaměstnanců ve dvou velkých provozech o celkové rozloze 40 000 metrů čtvereční. V jednom je tkalcovna hedvábí. Hedvábná vlákna jsou dovážena z čínských farem, jež jsou certifikované GOTS – Global Organic Textile Standard, což je záruka jak výroby šetrné k životnímu prostředí, tak vyhovujících pracovních podmínek pro místní dělníky. V Manteru se tkají hedvábné látky, někdy s příměsí vlny, kašmíru nebo bavlny, jež umožňují téměř nekonečné variace výsledné tkaniny a jejího vzhledu, a to včetně plastických vzorů vytkaných do hedvábí (jacquard), které nalezneme i na některých šátcích Chanel.
V prosvětlené místnosti druhé části manufaktury soustředěně pracuje kolem sta lidí – ti mají na starosti právě vzorování šátků, ladění jejich barev či vytváření prototypů. Jelikož Mantero spolupracuje s domem Chanel už od roku 1973, většinou místní tvůrci poměrně přesně vědí, jak nápad z pařížského kreativního studia přenést na hedvábí, aby splňoval vizi Chanel. Jelikož Mantero vyrábí šátky pro osm kolekcí Chanel za rok, na některých se tu pracuje souběžně. Velká pozornost se musí věnovat nejen centrálnímu dekoru šátku, ale též vzorům po jeho okrajích, které samozřejmě vyniknou v okamžiku, kdy si šátek uvážeme kolem krku či vetkneme do vlasů.
O poznání průmyslovější atmosféra vládne v části, kde se na 18 metrů dlouhé pruhy hedvábí tisknou jednotlivé barvy vzorů. Napnutá látka putuje po padesátimetrové výrobní lince. Je ovládána zkušenými řemeslníky, kteří dbají na plynulý chod i na to, aby byly jednotlivé barvy natištěny na desetiny milimetru přesně. Jen odstínů černé tu mají 24 a pomocí sítotisku se jeden šátek o 25 barvách tiskne dlouhých osm hodin. Proces schnutí barev a samozřejmě i čištění výrobní linky zkrátka neurychlíte.
Mantero využívá jak tradiční metodu sítotisku, kdy se na látku musí tisknout každá barva zvlášť, tak takzvaný digitální tisk pomocí moderních strojů. Jeho výhodou je, že natiskne celý vzor najednou a zvládne též oboustranný tisk – na šátku tak líc a rub poznáme jen podle zapošitého okraje. Nechybí tady ani moderní stroj, jenž je schopen vytisknout neuvěřitelných padesát barev zároveň.
Důkladná pozornost je věnována i kontrole kvality a dechberoucí je také proces, kdy je potištěné hedvábí žehleno párou. A kdo by se nezasnil nad poetikou kovových vozíků plných jemné hedvábné nádhery s logem Chanel, ještě s nezačištěnými okraji, které naznačují, kolik lidské práce se skrývá za každým malým kouskem hedvábí v butiku? V Manteru však nezapomínají ani na udržitelnost – v posledních letech se jim například podařilo snížit v provozech spotřebu vody na polovinu a část elektrické energie pochází ze solárních panelů.
Barevnost nejhlubšího jezera v Evropě, Como, Villy d’Este a jejího okolí odrážejí i tóny kolekce Chanel Cruise 2025/26. Hedvábné šátky značka vyrábí v italské manufaktuře Mantero.
Boty jako umění
Mantero není jediná italská tradiční manufaktura, s níž Chanel spolupracuje. Už v roce 1999 – coby první z italských podniků – francouzská značka zakoupila tradičního výrobce obuvi Roveda, který se nachází v Lombardii, poblíž Milána, kde se kdysi ševcovským řemeslem zabývala téměř každá rodina. Roveda dnes patří k nejvyhlášenějším italským obuvníkům.
Přítomnost Chanelu v italských manufakturách – ostatně obdobně jako ve švýcarských hodinářských značkách – se přitom neomezuje jenom na Mantero či Rovedu. Chanel má mimo jiné menšinový podíl v Leo France, známém florentském specialistovi na výrobu bižuterie a kovových doplňků. Už od roku 2020 mu patří přádelna Vimar 1991, specializující se na tkaniny, jako je třeba vyhlášený tvíd. A na konci loňského roku značka vstoupila též do rodinné koželužny Nuova Impala, s níž jinak spolupracuje už více než deset let.
Ikonické boty Chanel jsou ručně vyráběny v jedné z nejvyhlášenějších italských manufaktur Roveda, která se nachází poblíž Milána. Chanel ji plně vlastní od roku 1999.
Ale zpět k botám. Roveda má za sebou dlouhou rodinnou historii – v roce 1955 ji ve městě Parabiago založil Giovanni Roveda. S domem Chanel začal spolupracovat v roce 1980, tedy před dlouhými 45 lety. Úctyhodným dědictvím i velkolepou současností se můžeme pokochat v podlouhlé galerii, jež je součástí přijímacího prostoru Rovedy. Výjimečné místo zde samozřejmě zaujímá současná perla značky Chanel – boty z aktuální kolekce pro podzim a zimu s podpatkem ve tvaru bělostné perly, který zdobí dvě zkřížená černá písmena C.
Ale těmi to samozřejmě nekončí a návštěvník Rovedy může obdivovat desítky vystavených bot všemožných tvarů a tajit dech jak nad kreativitou designérů Chanel, tak nad precizním řemeslem místních ševců – mužů i žen. Někteří zde pracují od konce 60. let, a předávají tak obuvnické řemeslo mladé generaci. Výjimkou není ani matka a její syn, kteří se tu potkávají nad ruční výrobou bot Chanel. V manufaktuře pracuje na 8200 metrech čtverečních 362 lidí (z nich 50 má na starosti samotný vývoj produktů) a boty jsou tu vyráběny takříkajíc od A do Z: od prvních prototypů přes výrobu kopyt, ruční řezání svršků z různých materiálů a vytváření podpatků i podrážek až po umné zabalení hotového páru do hedvábného papíru a pečlivé uložení do krabice, v níž se ukrývá splněný sen mnoha žen po celém světě.
I do Rovedy putuje jako první návrh z pařížského kreativního studia. Bota je nejprve naskicována, pak je vytvořen 3D model a nakonec prototyp. Po jeho schválení v Paříži vzniká klasický technický výkres. Například jen výroba známých lodiček Chanel s otevřenou patou čítá neuvěřitelných 164 jednotlivých kroků – včetně závěrečného ručního čištění. Mimochodem, jen to trvá deset minut.
Pár bot je – podobně jako například hodinky – ve speciální laboratoři přepečlivě a důsledně testován: například aby při nošení nepopraskala měkká kůže svršku nebo aby stélky nepouštěly barvu. Rovedě a Chanelu také velmi záleží na tom, aby obuv byla nejenom krásná, ale také nositelná a pohodlná.
A i v Rovedě přistupují k výrobě nejen s ohledem na tradici, ale též na životní prostředí. Manufaktura snižuje svou uhlíkovou stopu, vnitřky podpatků jsou už tři roky vyráběny z recyklované kůže, kopyta pak z recyklovaného polyuretanu. I takový je totiž závazek Chanel: nejen ctít tradici a savoir-faire ve všech jejich výjimečných podobách, ale také přemýšlet inovativně a s ohledem na naši budoucnost.
