Ať už si to představujete jakkoliv, pravděpodobně to nakonec bude úplně jinak. Platí to o všem, a pokud jde o mě, nacházím v tom jistou útěchu.
„S lítostí vám oznamujeme, že váš let z Katánie do Prahy byl zrušen z důvodu vulkanického popela, což je zcela mimo naši kontrolu. Pokud cestujete s dalšími lidmi, prosíme, abyste je o tomto zrušení informovali. Upřímně se omlouváme za způsobené nepříjemnosti.“ Tohle je nejspíš to poslední, co chcete unavenýma očima číst v e-mailu, když se za rozbřesku blížíte k sicilskému letišti, sbalení a mentálně srovnaní s tím, že po týdnu sladkého far niente dovolená končí.
Navzdory úspornému režimu si přitom všimnu onoho rozporu, který jistě nevěstí nic dobrého. Je to „zcela mimo naši kontrolu“, ale „upřímně se omlouváme“. Ale je to „zcela mimo naši kontrolu“.
Z místa spolujezdce se pootočím na zadní sedadla, a dříve než stačím ostatní – tedy přítele za volantem a naše maminky vzadu – oblažit nově nabytou informací, všimnu si zděšeného výrazu své maminky. „To je Etna?“ špitne, nos přilepený k okénku.
Střelím pohledem ven a náhle už i já sleduju v dáli se tyčící sopku, z níž stoupá černočerný dým. „Jo,“ odtuším. „To je Etna.“
Letecká společnost Ryanair, jíž přítelova maminka neřekne jinak než „Rejnar“, v e-mailu nabízí dvě možná řešení. Číslo jedna: změna letu zdarma. Číslo dvě: refundace. „Určitě se to tady děje pořád a do pár hodin to určitě bude zase všechno v pořádku,“ uzavřu hlášení, plně si vědom toho, že jsem právě dvakrát použil „určitě“ v jednom souvětí, a krátce zauvažuju, jestli se tím snažím uklidnit ostatní, nebo sebe. „Dáme si na letišti snídani, a než se nadějeme, budeme ve vzduchu.“
Ve vzduchu – zjistíme vzápětí cestou z autopůjčovny – bude leda vulkanický popel, a to na dobu neurčitou. A jako sníh z podsvětí pokryje každičký centimetr čtvereční země. „Jak hezky šustí pod nohama,“ podotkne moje maminka vzrušeně a vytasí telefon, aby mohla nevšední chvíli zdokumentovat pro kamarádky. „A ještě to tady musíme dýchat,“ dodá pohoršeně druhá s kapesníkem u nosu.
Na letišti je obě usadíme v McDonald’s, objednáme jim kávu a chrabře se vydáme zjistit více jako dospělí lidé, jimiž bychom si přáli být. Za několik dlouhých minut strávených v tlačenici s dalšími zoufalými turisty nám neskrývaně otrávený pán na přepážce potvrdí podezření, že refundace non è possibile, neb Rejnar sopku do provozu neuvedl. Ale ano, beze všeho – v aplikaci společnosti si můžeme let zdarma změnit na jiný. Dneska po třetí odpolední už určitě zase bude všechno létat.
Procházíme velkými změnami, říká ředitelka pro udržitelnost značky Breitling. Jak získávají nové diamanty? |
Nejbližší let Rejnaru, co není vyprodaný, je za devět dní. Nejbližší let s jinou společností, co nevyžaduje tři několikahodinové přestupy a nestojí majlant, připadá na pozítří. Bereme ho. Určitě nám to proplatí pojišťovna, nezvolili jsme si přece nejvyšší tarif pro nic za nic, začneme na sebe s přítelem souhlasně přikyvovat jako takoví ti semišem potažení pejsci do auta.
O pár minut později mě klientská pracovnice pojišťovny vyvede z omylu. „Výbuch sopky je jasný zásah vyšší moci,“ poví mi samozřejmě.
„Čistě ze zvědavosti,“ nedám se. „Co přesně by se tedy muselo stát, abyste mi zrušený let a další vzniklé náklady proplatili?“
„Třeba úmrtí v rodině.“
„Takže výbuch sopky se kvalifikuje zásah vyšší moci, ale to, že někdo zemře, ne?“
Chvíle podezřele nejistého ticha. „Přesně tak.“
Popel na hlavě prostě nechce nikdo.
Přítel se vydá znovu zapůjčit vrácené vozidlo a já se odporoučím za maminkami, abych je s novou situací obeznámil. Očekávání: hrůza v očích, panika. Realita: zatímco moje maminka kadeřnice začne okamžitě s úsměvem na rtech obepisovat zákaznice, že zítra ani pozítří do práce nedorazí, přítelova se s vidinou další návštěvy pláže v Sampieri div rovnou nezačne převlékat do plavek.
Až budeme o dva dny později, o tři odstíny tmavší a nezměrně odpočatější opouštět jih Sicílie znovu, pro jistotu několikrát zkontroluju stránky letiště. „Zatím všechno lítá, jak má,“ oznámím naposledy těsně před Katánií, načež maminka, opět přilepená na skle, jenom zklamaně hlesne: „Co se dá dělat…“
Jak píšu – ať už si to představujete jakkoliv, pravděpodobně to bude úplně jinak. Platí to o všem, a ještě že tak.
