Čekal jsem v Alze, až se objeví číslo mojí zakázky, a najednou jsem si všiml, že přede mnou stojí slečna a má na sobě tričko s gumovými okraji, na kterých je nápis NIKE PRO. To bude asi náš font Pano, blesklo mi hlavou,“ vzpomíná Jan Horčík.
Šest let Jan s Filipem Matějíčkem čekali na okamžik, kdy se jejich písmo v kolekci firmy Nike objeví. Vázala je mlčenlivost – a mlčenlivý byl i šéfdesignér studia, které pro sportovního giganta pracovalo. Písmolijci pouze věděli, že se připravuje nová kolekce. Samozřejmě měli velkou radost, když se jejich písmo objevilo na šortkách, tričkách, legínách … a dopaminový efekt, dle jejich slov, nabíral na síle spolu s gumovými páskami našitými na oblečení, které se při pohybu natahují a zase smršťují.
Vloni to bylo deset let, co Jan s Filipem založili písmolijnu Heavyweight Type. Neslavili, protože Jan v tu dobu žil ve Španělsku, kde jeho žena pracovala. Navíc se nacházejí v oparu práce, protože vymýšlejí nové fonty a pracují na dalším rozvoji firmy. Šampaňské na ně proto stále ještě čeká.
I když spolupracovat na dálku dnes není problém a debatovat lze přes zapnutou kameru v počítači nebo telefonu, přece jen oba svorně potvrzují, že efektivnější je spolupráce, pokud sedí v jedné místnosti. I emoce jsou při debatách třeba nad tvarem písmene B či J čitelnější.
Písmo pro sportovního giganta Nike vytvořili Heavyweight Type před šesti lety. Tak dlouho byli oba designéři též vázáni mlčenlivostí.
Sochání tvaru písma
Zpočátku o sobě designéři dávali vědět jen na sociálních sítích, pomohla i šeptanda mezi grafiky. První prodeje tak probíhaly přes e-maily. Tehdy se tvorbou a prodejem digitálního písma ještě neživili. Zvrat nastal v okamžiku, když si založili webové stránky, které by teď rádi vylepšili. „Vždycky jsem říkal, že jsme grafičtí designéři, kteří vytvářejí písma pro svoje potřeby a pak je prodávají,“ vysvětluje Filip. Grafický design jim sloužil k prezentaci vlastních fontů, jejich stylu a vkusu.
Byli nezávislí na byznysu a bavilo je to. Teď už na byznysu závislí jsou, ale baví je to stále. „Zkoušíte si kreslit písmo a najednou cítíte, že vás to uspokojuje víc než grafický design, zjistíte, jak komplikovaný systém to je, protože jednotlivá písmena musejí fungovat i v celku,“ přibližuje Filip tvorbu fontů, kde uplatní exaktní i umělecké vlohy. „Každé designování, každé sochání tvaru písma je samo o sobě základní podobou grafického designu. Pro mne je písmo určitě uměleckým projevem,“ dodává Jan. Celá sada znaků v jednom fontu musí být nejen funkční, ale také dobře vypadat. Mít estetickou kvalitu.
O tom, věnovat se pouze písmu, rozhodlo i jeho variabilní užití. Když chce někdo vydat knihu, zhotovit nápis na dům, pojmenovat jachtu či oznámit datum svatby, bez písma se neobejde. Ačkoli je pokaždé jiné, stále jde o písmo, o tu samou věc, kterou designéři navrhnou a kterou můžou nabídnout mnoha lidem. Je to produkt k dalšímu použití, a ne jednorázová služba jako v případě grafického designu.
Přehlídka v plenéru
Filip s Janem každý font představují fyzicky v reálném prostředí, což považují za hodně důležité, třebaže si tím přibrali do profesní palety další disciplínu. Jejich písmo se nemusí vznášet ve vlnách Atlantiku, i když kde jinde se seznámit s fontem Atlantic než na doslech šumění oceánu. Motivací ke vzniku tohoto písma byl vedle mezery v portfoliu projekt spojený s módním designem a šperkem. Atlantic se objevil v New York Magazine, módní příloze španělského časopisu El País či na výrobcích kosmetické firmy MAC Cosmetics.
Ukázat, jak lze písmo konkrétně použít, třeba na záchranném kruhu nebo na lyži, je jakousi nápovědou, jak s ním pracovat. Možná to může působit trochu kontraproduktivně, jak upozorňují, protože na jedné straně ukazují použití písma tak, jak se to líbí jim, ale zároveň nechtějí určovat klientům, jak a kde mají písmo využít. Posuzování práce s písmem je ošidné, protože jde vždy o interní soud tvůrců písma, kteří by si to občas představovali tak nějak jinak.
Focení v krajině či ve městě s použitím vlastního písma je samozřejmě časově i finančně nákladné. Oba ale tvrdí, že právě dotažení celého procesu do reálného finále je odlišuje od ostatních písmolijen – a věří, že je i zvýhodňuje. Většina písmolijen se omezuje pouze na digitální představení. Obvykle prezentují nadpisy nebo krátké texty ve čtvercích na míru přizpůsobených pro instagram.
Oba designéři pokládají za důležité ukázat, jak lze jejich písmo využít. Proto si zakládají na focení své práce v plenéru. Je sice finančně a produkčně náročné, ale stojí za to.
Topol a ty další
První font vymýšleli Filip s Janem ještě jako studenti UMPRUM a kurátoři výstavy Ateliéru tvorby písma a typografie, pro niž také vytvořili písmo, jež nemělo být moc výrazné, přesto autentické a praktické. Tak se zrodil font Topol, který se inspiroval růstem stromu. Dělat font ovšem není vůbec jednoduché. Základním předpokladem je společný vkus – nebo alespoň hodně podobný. Minimalista a obdivovatel gotického písma by se asi moc neshodli.
Vytvořit font může trvat měsíc, ale třeba i několik let. Filip s Janem vždy nechávají své písmo uležet, mezitím padají, jak tvrdí, kruciální rozhodnutí. K písmu se vracejí za tři, někdy i za sedm měsíců. Najednou mají pocit, že áčko by chtělo předělat. Jenže to je potřeba udělat ve všech velikostech a řezech – a pak třeba nepasuje k céčku nebo téčku. Postupně dospějí k tomu, že původní áčko bylo lepší, a vrátí je do fontu. Občas se jim zdá, že jsou moc pomalí, pak ale zjistí, že se to vyplácí. Písmo, na kterém pracují delší dobu, tak rychle nestárne a nevyjde z módy.
„Chceme být v kresbě originální, a přitom nadčasoví, což je nejhorší kombinace. Čím expresivnější písmo, tím méně je trvanlivé, protože je více poplatné době, ve které vzniklo. Sázíme na autentičnost,“ říká Filip.
Od A do Zet nestačí
Písmolijna nabízí šest fontů, další má rozpracované. Jak říkají, některé stačí naskladnit. Jako správní obchodníci jimi nemůžou zaplavit trh a také ještě musejí zapracovat na jejich představení v reálném prostředí.
Písmo by přitom mělo být natolik univerzální, aby jeho použití mohlo být co možná nejširší. Samozřejmě i Heavyweight Type nabízí sady písem, které chtě nechtě nejsou vhodné pro každou příležitost. Například font Animo je natolik esteticky výrazný, že se nehodí pro sazbu knih, ale spíše na kratší texty, jako je titulkové písmo či písmo na logotypy, protože při čtení delších textů z něho mohou bolet oči. Každý font také obsahuje jiný počet znaků, obvykle tisíc šest set, přičemž základ je 1200 až 1300 znaků. Musí se přihlížet též k národnostním rozdílům.
Dnes mají kolegy, kteří fonty testují a kteří je upozorní, že jim chybí třeba některá závorka – zvláště v matematice a přírodních vědách lze nějaké to znaménko lehce opomenout. Nejvíce znaků, asi 1600, mají fonty Cigars a Atlantic, které jsou primárně určené pro texty a lze je využít asi ve 116 jazycích včetně svahilštiny. Zkušenosti má však dvojice třeba i s cyrilicí – navrhli ji ve fontu Nuckle (ale oficiálně nevydali), když se na ně spolu s invazí na Ukrajinu obrátily o pomoc některé humanitární organizace.
Časem by rádi obsáhli i jiné jazyky, které nepoužívají latinku, protože s každým novým písmem se otevírá další trh. Láká je zkusit si především japonštinu – hiraganu a katakanu –, která má jedno z nejsložitějších písem na světě.
Vývoj nových písem přirovnává Filip k vývoji v muzice. Stále vzniká nová hudba, stále vzniká nové písmo. Často jde ovšem o remixy. Vymyslet novotvar v písmu je totiž téměř nemožné. Jestliže se typografům líbí nějaké písmo z patnáctého století, mohou je kresebně vylepšit. Je to pak zbrusu nové písmo, nebo remix?
Vytvořit písmo může trvat měsíc, ale klidně i několik let. „Chceme být v kresbě originální a přitom nadčasoví, což je nejhorší kombinace.“
Nejdůležitější při tvorbě fontů je však pocit z celé sazby, který ovšem získáte jen v momentě, kdy řešíte jeden jediný znak, jeho tvar a proporce. A pak jej musíte promítnout do celého systému. Sazba musí mít nějaký rytmus, hladinu, optickou tmavost. A v tom se trendy mění. Jako když skladbu zahrajete v jiné tónině.
Písmo z Heavyweight Type už objevili v USA, ve Francii, ve Velké Británii, v zemích Beneluxu i ve Skandinávii. Využití našlo i v Japonsku, i když pochopitelně skromné.
Nejčastěji písmolijna prodává fonty pro jeden počítač. Studenti a neziskové organizace mají slevu. Velký klient se neozývá každý den, obvykle jsou to designéři, kteří pracují pro kulturní instituce, jako jsou například Muzeum moderního umění či Whitney Muzeum v New Yorku nebo Walker Art center v Minneapolis. Zpozorní, pokud vědí, že jejich písmo pronikne do „běžného“ života. „Rád se znovu podívám na nejstarší atletický závod Penn Relays ve Filadelfii, který už podruhé využil naše písmo Animo,“ říká Jan. Na univerzitě v Portu si zase lze přečíst z fontu Cigars metrový nápis Faculdade de Direito da Universidade do Porto.
Pro „běžný“ život naopak nebyla zakázka pro projekt osídlení Měsíce, bezesporu je ale zajímavá: oslovili je designéři, kteří pracují pro firmu ICON Build z Texasu, která tiskne rodinné domy na 3D tiskárnách. Firma na projektu spolupracuje s NASA – navrhuje objekty, které by mohly stát právě na Měsíci.
Písmo Pano se objevuje na kolech českého výrobce špičkových silničních kol Festka, Topol zase na kolech REPETE. V těchto případech byl ale postup opačný: nejprve pro zákazníka vytvořili písmo, logotyp, které by vyniklo na rámu kola, a protože šest písmen vypadalo na trubce dobře, následovalo vytvoření celého fontu. Pano stejně dobře vynikne i na plakátech, v názvech knih anebo časopisů.
Když se konalo letos mistrovství Evropy ve fotbale, otevřel se v Holešovicích Sportbar Grand Paolo. Typografové si vzali žebřík, štětec a barvu a nápis nad bar ručně namalovali. Nebylo to poprvé – a asi ani naposledy. „Až skončí internet, budeme se takhle živit,“ smějí se.
Mimochodem, použili písmo z fontu Animo.
