Nechala jsem se poněkud unést a s vášní vlastní jen emigrantům jsem velebila cosi českého, moravského či slezského. Sarkasmus erudovaného muže mě zarazil. Elegantně mě odbyl coby osobu naivní, hlupačku odtrženou od reality. Což v mém případě není zas tak nespravedlivé. Ale proč do toho míchal kroj?!
Děvčice v pestrých jiřinách zachycené na obraze Joži Úprky by na letošních stránkách Vogue nebo na přehlídkovém mole v Miláně vzbudily senzaci. Jejich šátky obdivuhodně naaranžované s nedbalou elegancí by okamžitě odstartovaly módní trend. Obě zjevně nenaladěné puberťačky z přelomu 19. a 20. století – zachycené geniálním Úprkou v krojích Moravského Slovácka
– působí neuvěřitelně "cool".
Znechucen zastydlými poměry na pražské akademii, přidal se mladý Úprka roku 1884 k Maroldovi, Muchovi a Slavíčkovi a přešel na akademii v Mnichově. Tady ho profesor Seitz podnítil k zájmu o realitu venkovského života a Moravák Joža, ovlivněn impresionisty, od základů proměnil svou malířskou techniku. Tím, že se vzdal podkladové šedi, se jeho obrazy barevně rozsvítily. Když se syn kněždubského sedláka pak vrátil zpátky domů, neměl prostředky na to, aby zaplatil sezení svým modelům. Začal tedy s portrétováním žebráků a sousedů. Křiklavá barevnost jeho krojovaných venkovanů vzbudila obdiv v Paříži a v USA. Za obraz Pouť u sv. Antonínka získal ocenění pařížského Salonu a později, v roce 1985, za něj obdržel zlatou medaili české akademie. Čeští kritici, původně zatracující podivínského regionalistu, totiž v Jožovi se zpožděním objevili "vtělený ideál moderního malíře" okouzlujícího "žhavě barevným impresionismem".
Celý článek si přečtěte v nejnovějším vydání magazínu Esprit Lidových novin
