Cesta od sebe k sobě. Aňa Geislerová o natáčení filmu Karavan, který soutěžil v Cannes

Pravděpodobně bychom u nás nenašli nikoho, kdo by zpochybnil jeden prostý fakt: Aňa Geislerová je jednou z největších českých filmových hereček. Já jsem si tuto neměnnou pravdu uvědomila nedávno znovu, když jsem měla možnost zhlédnout nový snímek režisérky Zuzany Kirchnerové Karavan. Jde bezesporu o velkou filmovou událost, možná největší letošního roku.

Aňa v něm má hlavní roli maminky dospívajícího chlapce s mentálním postižením, jehož ztvárnil talentovaný David Vodstrčil – mimochodem, byl do role vybrán ze 300 adeptů. V úvodu poetického snímku plného emocí o mateřské lásce i touze po vlastním životě a svobodě, který se natáčel v Itálii, filmová maminka Ester v podání Ani svému synovi říká: „Bude to krásný, uvidíš. Moře, sluníčko, kamarádky.“ Do těchto několika jednoduchých slov dokázala čeká herečka dostat naprosto vše: klíčící radost z chystané cesty za dávnou kamarádkou, obavy z toho, jak se tohle dobrodružství bude vlastně vyvíjet, i bezbřehou lásku k synovi s postižením. Uvědomila jsem si, jak výjimečný talent Aňa Geislerová má. A můžu prozradit, že nohu z hereckého plynu v celém filmu nesundá ani na okamžik.

Filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů za hlavní i vedlejší role, je během našeho focení s Davidem Vodstrčilem až osvěžujícím způsobem civilní, otevřená a bez náznaku jakýchkoliv manýr. Ten chladný květnový den v jednom pražském kempu se bavíme (nejen) o její chystané cestě na věhlasný filmový festival v Cannes, kde byl Karavan zařazen do prestižní soutěžní sekce Un certain regard, která běží už od roku 1978. Herečka, v současné době též tvář kosmetického gigantu L’Oréal Paris, se chystala na červený koberec i další společné chvíle se svým filmovým synem Davidem, režisérkou Zuzanou Kirchnerovou, jíž říká Zuza, i s hereckou kolegyní Janou Plodkovou, která má v Karavanu menší roli.

Na letošní rok si Aňa naplánovala volno od natáčení, proto se může věnovat nejen propagaci Karavanu, který půjde do českých kin koncem srpna, ale též dalším projektům: podporuje Českou federaci sportovců s Downovým syndromem, uvede krásné prstýnky se symbolem hada (prý aby si letošní rok Hada dobře zapamatovala) a premiéru by měl mít i její další snímek, natáčený v Anglii s režisérem Pablem Traperem.

Nedávno se také vrátila z cesty po Japonsku, kde byla se svou sestrou Ester. Ester Geislerová totiž připravuje dokument o jejich otci, japanologovi Petru Geislerovi. „Intuitivně jsem správně vycítila, že tohle bude ostrý rok,“ říká herečka s úsměvem.

Lidovky.cz: Režisérka a spoluscenáristka Karavanu Zuzana Kirchnerová chtěla do hlavní role ve filmu od začátku obsadit vás. Vzpomenete si, co jste si říkala, když vám ji nabídla? Karavan vznikal opravdu dlouho, muselo to být někdy v roce 2019.
Ano, některé filmy vznikají opravdu dlouho a Karavan je jeden z nich. Jak já říkám, je dlouhej. (usmívá se) Vznikal téměř sedm let. Podle mě je skvělé, že se Zuzana nevzdala. Je umanutá, neustupující a nezlomná, stejně jako producentka Dagmar Sedláčková. Vše dotáhly do konce. Pamatuji si na naši první schůzku v Sicily Café na Senovážném náměstí. Ta proběhla, a pak se pár let nic nedělo – za tu dobu jsem přesunula spoustu letních natáčení, protože jsem čekala, že budeme točit Karavan, a věřila, že ho jednou opravdu natočíme.

Lidovky.cz: Neumím si to představit.
Během té doby jako by sílilo mé pouto k filmu. Je opravdu silný a zvláštní, intenzivní. Když jsem dostala scénář, dojalo mě, že Zuzana chce, abych právě já hrála tuhle roli, že mi věří, že to zvládnu. Téma filmu ke mně velmi promlouvalo, sebralo mě to, že jde o Zuzanin osobní příběh a že je tak otevřená a nekompromisní. Po přečtení scénáře jsem měla pocit, že vím, o čem film je, zasáhl mě. Vždy si říkám, jak je to možné, že mě potkávají tak úžasné a zajímavé role? A to ve věku, kdy si člověk myslí, že ho naopak budou takové příležitosti opouštět.

Lidovky.cz: Kvůli věku?