Tvorba Kláry Marie Bliss: organické tvary mušlí a perel v kombinaci se stříbrem. Úspěch měly i velké květinové náušnice.
Kára Marie Bliss má opravdu slabost pro rozpory, jak zjišťuji po pár minutách na pražském Výstavišti, kde se setkáváme. Zmíním se o horské dráze Cyklon, kterou tady před šesti lety zavřeli – a nějaký čas trvalo, než ji rozmontovali a odvezli pryč. Obrovská železná konstrukce, na níž se déle než čtyři dekády vyplavovaly lidem endorfiny, tehdy ztichla; kout zábavního parku proslulý neutuchajícím veselím a rykem jako by upadl do zármutku. „Přesně taková místa a obrazy na mě silně působí – a tyto pocity se snažím promítnout do toho, co dělám,“ říká mladá výtvarnice. Sama mě překvapila. Podle fotek jsem čekala zadumanou introvertku – jakéhosi nerda z nepřístupné artové planety. Pravicí jsem si potřásla s pravým opakem: energickou a uvolněnou ženou, která se umí precizně vyjádřit.
Místa nabitá záhadnou atmosférou vyhledává Klára všude, kudy prochází. Coby dítě vyrůstající v rozevláté surfařské komunitě v australském Sydney má blízko k moři. Zároveň ji ale jako výtvarnici dnes přitahuje víc pohled na pláž ve tmě či dešti než písek barvotiskově zalitý sluncem. Lákají ji rovněž mystické i trochu temné věci; třeba vybělené kosti v lese, zkameněliny, staré rituály, komplikované mytické postavy, starověké vykopávky nebo klasické romány z 19. století, plné milostných vášní a fatálních životních dramat.
„Nemám ale zájem o depresivní umění, nejsem člověk, který se chce rochnit ve smutku. Baví mě, když je v temnotě naděje, nějaký šťastný prožitek nebo jeho příslib. Chci, aby se lidé, kteří nosí moje šperky, cítili dobře a působila z nich na ně pozitivní energie,“ vysvětluje Klára Marie Bliss, jež v současnosti pendluje mezi belgickými Antverpami, kde má ateliér, a Prahou, kde vyřizuje různé méně či více zábavné pochůzky a těší se z návštěv přátel a rodiny.
Ačkoliv se šperkařstvím začala před pouhými pár lety bez velké znalosti technologických postupů – v zásadě metodou pokus-omyl, v její umělecké dílně se rodí unikátní kousky vzpírající se stádovitému vkusu. Přesto fascinující a snadno nositelné. O kolekci Banshee, díky níž vyhrála cenu Czech Grand Design, podotkla členka odborné poroty Akademie designu ČR Andrea Běhounková, že se jedná „o delikátní módní záležitost, jež není závislá na čase a trendech. Takovou, která není prvoplánově líbivá a vkusu ani běžným komerčním požadavkům se nepodbízí.“
Tvorba Kláry Marie Bliss: organické tvary mušlí a perel v kombinaci se stříbrem. Úspěch měly i velké květinové náušnice.
Máminy květy i složité macechy
Než se z její dílny vydaly do světa unikátní náušnice, náhrdelníky nebo náramky z rozříznutých mušlí, říčních perel, polodrahokamů a oceli či stříbra, věnovala se Klára oděvnímu designu. Nejvíc k ní promlouvala historie a moderní interpretace korzetů – hlavní roli hrály i v její klauzurní práci na slavné Královské akademii výtvarných umění právě v Antverpách.
Když k modelům, které ušila, hledala ozdoby, uvědomila si, že s cizími šperky nikdy zcela nenaplní svou představu. Vadilo jí, že outfit nemůže mít jednotný rukopis. Také rychle zjistila, že živit se jen šitím je obtížné – konkurence mezi módními návrháři je obrovská, a navíc designér stále naráží na problém různých velikostí oděvů.
Šperk Kláru lákal tím, že ho může nosit každý, bez ohledu na typ postavy, věk, barvu pleti, ale třeba i gender. Klára o něm nejradši přemýšlí jako o talismanu se spirituálním nábojem. Na rozdíl od mnoha jiných designérů tvoří jen to, co by sama nosila. „Navrhuji vlastně pro sebe nebo pro ideální verzi sebe. Jsou to tedy i takové motivační šperky,“ usmívá se Klára.
Talentovaná výtvarnice se narodila v Austrálii českým emigrantům, rodiče jsou z uměleckých kruhů – její otec je kameraman (v roce 2010 získal Mark Bliss Českého lva za snímek Kuky se vrací), maminka fotografka. Ač byli Praze vzdálení, Kláru i jejího bratra odmalička seznamovali s poetikou české kultury. „Rodiče měli spoustu videokazet s českými filmy, na pohádkách jsme se s bráchou učili česky, a protože je nikdo z dětí ve škole samozřejmě neznal, byla to taková naše tajná věc, tajné příběhy,“ vzpomíná Klára. Nejvíc ji uchvátila Malá mořská víla s Miroslavou Šafránkovou, již viděla dřív než stejnojmennou klasiku od Disneyho. Líbila se jí odlišnost sladkého animáku s happy endem a Kachyňovy poeticky mrazivé verze. „Ta česká verze je film, který asi nejvíc definoval moje dětství,“ říká dnes.
Později ji začala zajímat mytologie – nejdříve řecká, pak i slovanská a egyptská. „Fascinuje mě, jak má každá kultura – ať už v pohádkách nebo v mytologii – svoje verze archetypálních postav. A zároveň mě nejvíc baví ty charaktery, které nějak uhýbají jednoznačnosti, stereotypu. Ať už je to Médea, siréna či macecha ve Sněhurce. Jsou krásné, ale zákeřné, přitom se málokdy dozvíme, proč jsou takové, kde je prvopočátek jejich zla.“
Mytologie také pomohla vzniknout již zmíněné kolekci Banshee, která okouzlila porotu prestižních cen Czech Grand Design. Ve skotských a irských pověstech je Banshee vílou ohlašující svým kvílením a řevem smrt. Ačkoliv působí děsivě, jde o ducha zavražděné nevinné dívky. Občas se zjevuje jako krásná žena, jindy jako stařena, lasička nebo vrána. „Hlasité“ Klářině kolekci však předcházel něžnější počin: šperky z první kolekce Lore jsou inspirované květy z máminy zahrady a objevují se v nich mušličky z babiččiny sbírky.
Nejnovější řadu šperků Sweet Ribs ovlivnily totemy, barva syrového masa, mořské řasy nebo zmíněné historické romány. Klára má v oblibě třeba Na větrné hůrce, Annu Kareninu a samozřejmě všechna díla Jane Austen, která četla už ve dvanácti letech. „Moc se mi to ale nevyplácí, mám teď sklon k nerealistickým představám o lásce. Musím si dávat pozor, abych se do toho už tolik nepokládala,“ směje se.
Když byla Klára ve třetí třídě, přestěhovala se rodina zpátky do Prahy. Když si později měla vybrat střední školu, rozhodla se pro gymnázium. Učení jí ale nešlo, trápila se. Nečekané řešení svízelné situace přineslo divadelní představení, které se ve škole začalo zkoušet. Klára se ujala role kostymérky, a jakmile se ponořila do říše látek a nití, okamžitě pochopila, že chce zůstat. Přestoupila na oděvní průmyslovku, a jak říká, „chytila nový vítr do života“. Našla se. Mrzí ji proto, že se řemeslné školy nevyzdvihují na stejnou úroveň jako gymnázia. „Pro každého gymnázium není a hodně lidí by bylo šťastnějších, kdyby se věnovali řemeslu,“ myslí si a pochvaluje si, že při studiu mohla vyjet na třítýdenní stáž do Cannes nebo se podílet na módní přehlídce ve Florencii.
Pan učitel YouTube
Po maturitě se přihlásila ke studiu oděvního designu a kostýmní tvorby na již zmíněnou Královskou akademii výtvarných umění v Antverpách. „Móda mě vždycky fascinovala, odmalička jsem ji vnímala jako způsob, jak se můžu vyjádřit, aniž bych musela cokoliv říkat. Sbíraly jsme s kamarádkou módní časopisy a z fotek z nich jsme si dělaly koláže. Byl to pro mě takový tajemný, nedobytný svět,“ říká šperkařka. Na vysoké škole, kde pod rukama studentů vznikaly i avantgardnější modely a experimentovalo se s materiály a střihy, se Klára začala dívat na módu jinak. Dokázala ocenit neotřelý způsob zpracování látek a taky vyprávění příběhů, které módní kolekce umožňují.
V současnosti každé dva tři týdny střídá pobyt v Praze s životem v Antverpách, a jak mění kulisy, mění i svůj šatník. Říká, že Belgičanky se i do všedního dne rády vyzbrojí promyšleným, třeba i hodně výrazným outfitem. Nesnaží se za každou cenu vypadat stylově, a působit přitom, že jim na tom nesejde. Taky si nelámou hlavu s tím, jestli náhodou nejsou na konkrétní model „moc staré“ nebo jakou v něm mají postavu. „Myslím, že pro ně krása znamená i zajímavost, odlišnost a osobitost,“ charakterizuje Klára.
Když začala v posledních ročnících vysoké školy snít o tom, že se bude místo textilu věnovat šperkům, byla postavená před velkou výzvu: musela se základy technologických postupů výroby učit za pochodu. To, co jiní studovali léta na univerzitě, bylo nutné začít si prostě osahávat doma v obýváku. Něco odkoukala z tutoriálů na YouTube, prohlížela si tvorbu slavných šperkařů na výstavách, tatínek ji naučil pájet… Získala zkrátka, jak sama říká, „mišmaš skills“ – a učí se stále. „Zlatnické řemeslo respektuju a obdivuju, protože práce se stříbrem a zlatem je opravdu náročná. Já ho neumím, ale možná i tím, že na to jdu jinak, vnáším do šperku něco osobitého,“ říká Klára.
Tipy na stylové dárky pro ženy: Perly, vlněný svetr nebo tvorba vlastního parfému |
O to víc si váží letošního ocenění Czech Grand Design – dodnes je pro ni prý „šok“, že vyhrála v konkurenci zkušených studovaných šperkařů, jejichž tvorbu do té doby jen obdivně pozorovala. „Miluju, když se šperk nebere moc vážně, nadchla mě práce třeba šperkařky Dick Wolf či Ondřeje Stáry. Vypadá to skoro jako parodie na šperk, a přitom jde o úžasné, kvalitní věci. Ze zahraničních šperkařů sleduju Francouzku Lorette Colé Duprat. Pracuje s konceptem takových chromovaných koulí, které k sobě různě napojuje. Je v tom nadsázka, hravost,“ říká výtvarnice.
V Antverpách má Klára nejen ateliér, ale i zdroj inspirace, když všechno ostatní náhodou selže. Je to malý temný obchůdek pána, který se zabývá vycpáváním zvířat. Má v něm naložené plazy, rybí kosti, neopracované polodrahokamy, mušle, fosilie... „Umí latinsky pojmenovat každou mušli, která se mi zalíbí, a přesně ví, odkud je. Je to ohromně zajímavý člověk a on i jeho obchod jsou taková moje esa v rukávu,“ směje se šperkařka. I když tady či jinde uloví skvostné komponenty k další tvorbě, dává si často na čas, než se pustí do práce. „Dlouho na materiál vůbec nesáhnu. Vyložím ho v ateliéru a hodně přemýšlím, co přesně s ním udělat, abych s tím byla spokojená a nemusela nic vyhazovat.“
Čím starší, tím odvážnější
V Česku se o Klářiny šperky zajímají povětšinou mladé zákaznice a kupují spíše nenápadné kousky. V Belgii je to jinak: tam si i výrazné náhrdelníky nebo náušnice pořizují i dámy ve věku nad pětapadesát. Značka mladé šperkařky (klaramarie.com) dnes nabízí kousky ze všech tří kolekcí.
Klára se na svém dosavadním rukopisu nechystá nic měnit. Mimo jiné chce zachovat i minimalistickou barevnou paletu. „Sama moc barvy nenosím, můj šatník je převážně hnědý, černý a béžový. V kolekci jsou třeba červené nebo zelené náušnice, to je ale opravdu výjimka,“ říká. Zrovna velké náušnice ve tvaru květů a mašlí jsou jedním z nejvýraznějších počinů Klářiny současné tvorby.
Největší radost novému talentu na designérské scéně dělá, když někde zahlédne své šperky na jiných ženách. „Je osvěžující pozorovat, jak si náušnice nebo náhrdelník zasadí do svého života, doplní jimi šatník, který je třeba úplně jiný než ten můj.“
V módě přestávají být trendem drobné šperky, vrstvení jemných řetízků nebo menší kruhové náušnice, které se na výsluní hřály posledních pár let. Podle Kláry naopak hodně mladých lidí oslovují různé „bold statement“ šperky, neotřelé a organické tvary. Sama je v módě čím dál víc odvážná, nehledí už tolik na to, co si o jejím vkusu myslí ostatní. „Každý rok se cítím líp a líp ve svém těle, užívám si ženskost. A moc se těším na to, jak budu třeba za deset let ještě svobodnější.“
