Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nevinnost i svůdnost, která odolává staletím. Pánové už ale od krajky dali dávno ruce pryč

  13:30
Její oblibu za posledních pět set let nic nezničilo; nové výkřiky módy ji jen někdy – a nanejvýš na pár desetiletí – upozadily. Teď pro krajku hoří designéři přímo šílenou vášní. Svrchovaný symbol ženskosti se objevuje snad na všech módních přehlídkách a celebrity se do ní halí od hlavy po paty. Příběh této látky je přitom stejně spletitý jako její ornamenty.
Krajka

Krajka | foto: Foto: Getty Images,Profimedia.cz

S trochou nadsázky se dá říci, že ženy krajka provází celý život. Romanticky nebo staromilsky založení rodiče ukládají mimino do krajkové zavinovačky. Na svatebních šatech budí dojem cudnosti, zatímco na podvazcích pod nimi je provokativní ozdobou. Kraluje spodnímu prádlu. A nakonec je jí lemován i nejeden oděv na pohřeb – nemluvě o potřebě našich prabáb skrýt při loučení s nebožtíkem uslzenou tvář pod krajkovým smutečním závojem.

Lidi tato delikátní látka fascinuje už od šestnáctého století, kdy vznikla. A zatímco v průběhu dějin brokát vystřídalo hedvábí a to zase umělá vlákna, krajka přežila všechny módní vrtochy. „Je to báseň módy,“ řekl o ní italský návrhář Valentino Garavani. I Coco Chanel, která se proslavila jednoduchými střihy z žerzeje, ji zbožňovala: „Považuju krajku za jednu z nejkrásnějších imitací fantazie přírody. Připomíná vzory, které vyšívají větve a listy stromů a taky nejjemnější pavučinu.“

V posledních letech krajku velkoryse používá jak Chanel, tak například značka Valentino pod kreativním vedením Pierpaola Piccioliho, Oscar de la Renta, Gucci a samozřejmě duo Dolce & Gabbana, kteří na ní jako správní Italové postavili celé kolekce. Především z černé krajky dnes vznikají dechberoucí sofistikované topy, sukně, šaty, ale i overaly. Na červený koberec vynesla celokrajkové šaty například herečka Rosamund Pikeová, zpěvačka Selena Gomezová se objevila v krajkách rudých, a když slavila modelka Kate Mossová padesátiny, sáhla po jejich vintage variantě.

Bílé šaty Valentino pro jaro a léto 2024 na influencerce Caro Daur.

Sofistikované krajkové modely se objevily na únorové přehlídce Dolce & Gabbana, značka na nich postavila i mnoho předchozích kolekcí

Krajka budí dojem síly i jemnosti, svůdnosti i nevinnosti, což svede málokterá látka z historie odívání. Po několik staletí přitom byla unisexovou parádou, symbolem bohatství a vysokého společenského postavení. Pánové od ní ale už dávno dali ruce pryč. Zatímco třeba perly nebo výšivky dnes někteří muži nosí, s krajkou se jen tak nevytasí ani extravagantní šviháci (čestnou výjimkou je třeba zpěvák Harry Styles, který se na Met Gala v roce 2019 objevil v průhledné blůze s krajkovým fiží a rukávy z dílny Gucci).

Láska, již je nutno do hrobu si vzíti

Místem zrodu krajky byla někdy začátkem 16. století bohatá evropská centra jako Benátky, Vlámsko a Francie a zhotovovala se nejdřív hlavně v církevních dílnách. Od chvíle, kdy Kateřina Medicejská uvedla do módy obrovské kulaté límce lemované krajkou, si zajímavá textilní novinka začala žít vlastním životem. Mnoho dalších desetiletí ji horečně poptávali všichni ti, kteří jejími kaskádami na límcích i rukávech chtěli dát najevo svou nadřazenost.

V době baroka a rokoka byla elegantní látka vyzdvihovaná přímo „nad zlato“. Především z Benátek se krajky dovážely do mnoha evropských šlechtických dvorů a byly tak drahé, že jejich dovoz ohrožoval státní pokladny. To se pochopitelně nelíbilo panovníkům, a ve Francii bylo dokonce vydáno nařízení, že se nesmí užívat. „Přes všechny zákazy se nepodařilo potlačit zájem o krajky. Stávají se nejen ozdobou oděvu, ale dokonce i sběratelskou vášní mnoha vznešených lidí. K nejcennějším patřily bruselské a italské, ty bylo ovšem nutné získávat podloudně, pašováním, ale i francouzské, vyráběné v Alençonu a v Paříži,“ píše historička umění Ludmila Kybalová v knize Dějiny odívání – Baroko a rokoko. Pašování mělo často bizarní „modus operandi“ – látka se třeba ukrývala v rakvích nebo byla přivázaná na těla speciálně vycvičených psů.

Někteří aristokraté svoje krajky milovali natolik, že si je brali do hrobu. V Anglii to vedlo k sepsání zákona, podle něhož museli být všichni lidé pochovaní v oděvu z vlny. Ceny těch nejdelikátnějších krajek byly astronomické (někdy převyšovaly částky vydávané za zlaté šperky s diamanty) kvůli neuvěřitelné práci, se kterou byly zhotovované – například jeden kus volánu nizozemské krajky s květinovými vzory vyráběla jedna krajkářka údajně šesti sty páry paliček a za jeden celý den upaličkovala jen 25 milimetrů.

Začátkem osmnáctého století byly v módě krajky z francouzského Valenciennes. Paličkovaly se z extrémně tenkých lněných vláken, což vyžadovalo bystrý zrak, takže ideální švadlenky byly mladé dívky. Jedna pracovala na páru manžet deset měsíců dvanáct hodin denně. Mnohé mladé ženy osleply ještě před třicátými narozeninami.

Paráda skrývá špínu

Především na francouzském dvoře byli krajkami posedlí až do revoluce. Díky spisovateli Danielu Defoeovi víme, že vlastnictví krajkových límců nebo manžet šlo často na úkor dalších svršků. „Nemají košili, ke které by límce a manžety připevnili. Vesta a kabátec ozdobené krajkou úspěšně zakryjí, že pod nimi nic není. Jindy nosí svoji jedinou košili i patnáct dní a často krajky pudrují, aby osvěžili jasnost jejich světlé barvy,“ poznamenal ve své knize Dokonalý anglický živnostník. Opulentní zdobnost prostě skrývala špínu. Velkou roli hrála tehdy kravata. Před Francouzskou revolucí značila nejen to, jaké je její majitel společenské příslušnosti, ale i jak smýšlí. Aristokraté zkrášlovali své krky záplavami krajek v podobě nabíraného žabó, složitě skládaná vázanka příslušela měšťanům a zcela ji odmítali opozičníci – nosili, třeba jako německý básník Friedrich Schiller, jen rozhalenou košili.

Marie Antoinetta, známá parádnice, proslula srdcovitě vykrojenými výstřihy lemovanými úzkou kraječkou, která zdobila téměř nezakrytá ňadra. Po svrhnutí Ludvíka XVI. to vypadalo, že ornamentální nádheře odzvonilo coby symbolu rozmlsané zhýralé šlechty. Ale stalo se nečekané – Napoleon ji předepsal jako povinnou součást oděvu pro oficiální dvorní příležitosti, stejně jako tomu bylo za jeho předchůdce, toho času již bez hlavy. Pro císaře se stala charakteristická hlavně krajka s motivy drobných včelek. „V roce 1761 se mužský svět začal pozvolna distancovat od světa žen. Pánský oděv se zjednodušoval a tak iracionální hodnoty jako rozmarnost a citlivost, měkkost kontur a další se staly atributy ženskosti. V této dějinné chvíli se krajka definitivně zabydluje v ženském prostředí,“ píše Konstantina Hlaváčová, kurátorka sbírky textilu a módy z pražského Uměleckoprůmyslového musea ve své knize The Power of Lace.

Krajka Marie Antoinetty.

Krajka Alžběty „Sissi“ Bavorské.

Tehdy taky vznikaly první textilní stroje, díky kterým se výroba krajek zjednodušila. Boháči strojově vyráběnou krajkou nejdříve opovrhovali, protože byla cenově dostupná i jejich chudším spoluobčanům, nakonec ji ale vzali na milost. Za zmínku stojí trend ve třetím čtvrtletí devatenáctého století, kdy historismus žádal návrat ke starému nejen v architektuře a designu, ale i v oblečení. „V ženských a módních časopisech se v té době objevovala řada pojednání, jak staré krajky obnovit a znovu použít, či jak nové krajky z bílé bavlny upravit, aby získaly barvu a lesk starých krajek,“ píší autorky Alena L. Čechová a Anna Halíková v knize Dějiny odívání – Krajky, výšivky, stuhy, prýmky. Dámy nejvíc dychtivé po tom být „trendy“, je proto máchaly ve výluhu z kávy, aby získaly potřebnou patinu.

Šedesátky a krajka v pozadí

Secese si ještě na krajky – stejně jako na jiné „efektní kudrlinky – potrpěla. „Nepochopitelné kreace doslova vytlačovaly tělo na povrch. Vábivé stužky, knoflíčky, spodničky, krajkoviny, šály s třásněmi, štoly z jemného peří a vysoko vyčesané účesy, plné vlasových podložek, měly působit svůdně a okázale,“ přibližuje Jana Máchalová v knize Móda 20. století.

Bohaté dámy doma odpočívaly jako vzácné perské kočky na drahých poduškách v „domáckých“ šatech z hedvábí a krajek, které spadaly až na zem. Jak poznamenala secesní londýnská návrhářka Lucy Christiana, Lady Duff-Gordon: „Společnost se potácela posledními předválečnými večírky, mávala krajkovými kapesníčky a nosila slunečníky, dokud válka nepřinesla své dramatické změny.“

Ve dvacátých letech přišla do módy chlapecká silueta. Čím víc byl oděv zbavený ozdob, tím víc byl šik. Za druhé světové války se krajky nevyráběly, o to větší hlad po nich byl po jejím konci. Christian Dior a Cristóbal Balenciaga obnovili ženskou krásu odívání, která byla za války zadupaná do země. Obdivovateli krajky nebyli jen oni, ale třeba i další legendární designér Hubert de Givenchy. Hravé padesátky byly ale na dlouho poslední epochou, kdy ženskost triumfovala ve své tradiční podobě.

V šedesátých letech se divoce experimentovalo s umělými vlákny, módě vévodily minisukně a alternativou geometrických střihů a vzorů se stal etno styl, v němž se vyžívaly „květinové děti“. I o dekádu později se krajka používala sporadicky, přestože z kolekcí velkých módních domů nikdy nezmizela. V kýčovitých osmdesátkách ke krajce přitáhla nečekaně pozornost zpěvačka Madonna: černé krajkové rukavičky, mašle a legíny kombinovala s koženou bundou a tylovou sukní. Naprosto nový rozměr pak krajce dala Vivienne Westwoodová, která ji neotřelým způsobem zasazovala do své punkové estetiky.

V osmdesátých letech oživila zájem o krajku zpěvačka Madonna – nosila krajkové korzety, rukavičky nebo mašle ve vlasech.

S novou silou krajka vtrhla na přehlídková mola začátkem devadesátých let, celou kolekci jí v roce 1994 zasvětila například Lolita Lempicka a vyloženě krajkovou renesanci přinesl John Galiano, když se v roce 1996 stal kreativním ředitelem Dioru. „Objevují se i nové přístupy, jak včlenit krajku do oděvu zdánlivě jdoucího proti jejímu osobitému charakteru. V devadesátých letech tímto způsobem zacházel s krajkou Alexander McQueen, když ji vkomponoval do oděvu ze skotského tartanu,“ píše kurátorka Konstantina Hlaváčová.

Na začátku nového tisíciletí to vypadalo, že krajka nedokáže držet krok s novými trendy – minimalismem a unisex stylem, s nimiž přicházeli mladí návrháři. Jenže. Dnes přišla krajka zpět do módy společně s mašlemi, síťovinou a bohatými výšivkami. Přehlídky, z nichž se tají dech, ilustrují to, co se o krajce říká: To není jen látka, je to pocit.