Když si v šestnáctém století španělští conquistadoři konečně pořádně prohlédli území dnes známé jako Los Angeles, měli náladu pod psa. V první chvíli mysleli, že právě dorazili do El Dorada, mytického města dlážděného zlatem a oplývajícího amazonkami, jenže při bližším prozkoumání nenašli nic než poušť, oceán a stromy. Zajímavá krajina, ale eden to rozhodně nebyl. O dvě stě let později se téhle spící myšlenky chopili první developeři, kterým se tehdy říkalo boosters, tedy něco jako motory, a sen si splnili.
Mýtus Los Angeles coby nového ráje byl na světě, vyhotoven, zabalen a distribuován do světa. Pábení sirén došlo sluchu světa, a to vcelku rychle, a národy ze všech koutů modré planety se vydaly migrovat směrem k městu u Pacifiku. El Dorado bylo skutečné, jen si ho lidé jaksi sami vymačkali a uplácali ze země. Město brzy přerostlo i ty nejdivočejší sny developerů, a to hlavně díky kameře, malému vynálezu Thomase Alvy Edisona. Vzestup filmu (a v menší míře také televize) naplnil mýtus Los Angeles. Odteď to bylo hlavní město snění, laboratoř, kde i to nejprostší a nejplašší stvoření dokážou proměnit v Brangelinu.
Je to tak. Tyhle mýty přitahují do L. A. každý den masy lidí a já jako místní mám radost, že můj domov má takovou moc. Ale hned vám říkám, nikdo vás neodchytne hned na letišti a neodveze na natáčení nejnovějšího trháku Stevena Spielberga, nepůjdete okamžitě na večeři s Georgem Clooneym do jeho oblíbené restaurace, Arnold Schwarzenegger vás nevezme s sebou do fitka Muscle Beach a Jim Morrison vám nezapěje v Roxy na Sunset Boulevard do ucha!
Nicméně když zanecháte bláhová očekávání hned u bran letiště, zjistíte, že je Los Angeles krásné město. Proměnlivé a pozvolna odhalující své rozličné tváře nečekaným, úžasným způsobem. To však turisté zahlédnou málokdy, protože k tomu potřebujete místního průvodce a trochu štěstí.
Hele, Julia!
Jestli patříte k těm, co v zoo klepou na sklo terária, aby hada vzbudili
a vyprovokovali k veselé scénce, tak tady to nedělejte. Hvězdy žijí v L. A. právě proto, že je tady nikdo neobtěžuje, vedou tu kvazi normální životy. Taky je o ně po většinu času báječně postaráno a vaše klepání by je mohlo vyděsit. Jsou to křehká stvoření.
Nicméně chápu: Doma máte na DVD sbírku filmů s Tomem Hanksem
a chcete ho teď alespoň vidět. Bydlí kousek ode mě, takže ho pořád potkávám. Je to sympatický chlap. Vy se ale snažte udržet na zenové vlně. Když nebudete hvězdy záměrně vyhledávat, spíše na ně narazíte jako na zlaté žíly v bahnitém svahu. Před pár týdny jsme například s mým belgickým přítelem obědvali v Rose Cafe, mé oblíbené restauraci v části města zvané Venice, blaženě si vychutnávali terasu zalitou sluncem, když si vedle nás sedl k jídlu Richard Gere. "Nezírej na něj," vynadal jsem kamarádovi. Podívej se na něho, usměj se, jestli musíš, a věnuj se jídlu, stydne to. Dojedli jsme a vydali se k východu, když dovnitř vplula Julia Roberts. Ne, nepřišli tam poobědvat spolu, ani se tu nesešli, aby nacvičovali text Pretty Woman 2: Teď chce dítě. Chápu, že vám tohle všechno v takové hvězdné chvíli hned začne šrotovat v hlavě, ale není vhodné se utíkat přesvědčit, jestli se objali (což udělali). Raději projděte restaurací, za níž je příjemný obchůdek s dárky pro vaši rodinu – ale rozhodně nekupujte ta příšerná zářivá trička SURF CALIFORNIA nebo HOLLYWOOD BLVD.
Jako návštěvník asi budete chtít něco vidět. Pochopitelně se projděte po Hollywood Boulevard, prolezte si Universal Studios, ale neztrácejte tím moc času. Ten raději věnujte galerii Gettyho muzea, vysazenému na vrcholek, ze kterého přehlédnete západní část L. A. Za letních pátečních večerů tu probíhají party s experimentální živou hudbou a uměním. Pozorujte ono slavné rudé slunce (ano, to tím smogem), které krvácí a krvácí, až zapadne do černé noci, a dejte si k tomu sklenici California Pinot Noir (tohle víno si zahrálo v Bokovce, což by vás mělo patřičně naladit). Pak si přidejte na seznam Disney Concert Hall, již navrhl světově proslulý architekt Frank Gehry, další obyvatel Los Angeles. Zkuste se dostat na koncert, akustika je tu fantastická. Když budete mít štěstí, můžete tu slyšet francouzskou alternativní kapelu M-83 společně s Los Angeles Philharmonic. Domorodce také potkáte v nedávno dokončené koncertní hale Nokia Theatre nebo na basketbalovém utkání Lakers v blízkém Staples Center.
Zůstaňte po koncertě v centru a můžete se vydat na nějakou příjemnou party. Třeba tu, která tady jednou měsíčně probíhá pod názvem Create: Fixate. Najdete tu sety kvalitních dýdžejů a představení týkající se různých předem zadaných témat. A to nejlepší na celé věci je, že všichni včetně hvězd nechají svoje manýry přede dveřmi, baví se, a občas dokonce mluví i o něčem jiném než o Hollywoodu.
Centrum Los Angeles není, na rozdíl od většiny měst, dobrá adresa. Situace se pomalu zlepšuje, ale spíš pomalu než zlepšuje. Na jedné ulici najdete pět vydesignovaných podniků a hned ve druhé potkáte pět členů gangu. Dejte si pozor, tohle jsou Spojené státy a nejenže máme zbraně, ale nebojíme se je použít. Viděli jste drama Chlapci ze sousedství – Válka gangů? Když se ztratíte v centru, na východě Los Angeles či na jižním předměstí, v Comptonu, máte slušnou šanci prožít na vlastní kůži scénu z nějaké střílečky.
Ale když nebudete riskovat a dáte si pozor, nemůže se vám nic stát. Kručí vám v břiše? Najezte se u Philippa – v Philippe‘s, jedné z nejstarších restaurací v Los Angeles, kde servírují legendární měkoučké sendviče zvané French Beef Dip s na plátky nakrájeným steakem a masovou šťávou. Jsou levné a vy-ni-ka-jí-cí. Lidé od Philippe‘s tvrdí, že
u nich tenhle sendvič vynalezli. Ovšem restaurace Cole‘s, další podnik v centru, přísahá, že je to jejich dítě.
Nakonec udělejte to samé, co dělají místní, a kupte si týdeník L. A. Weekly. Je to pořád nejlepší průvodce po koncertech, vernisážích a divadelních představeních. Sedněte si do kavárny, třeba do místa, jako je Toast, a prostudujte, co město ten týden nabízí.
Melrose Avenue a další pekla
Ačkoliv L. A. disponuje galerií na opravdu světové úrovni, kterou je Los Angeles County Museum of Art neboli LACMA, hlavním centrem bující streetartové scény je město samo
o sobě. Ať říkáte tomuto druhu umění popový surrealismus, graffiti, nebo guerrilla art, všeho tu jsou na ulicích spousty. Zajděte se podívat do galerie Sheparda Faireyho zvané Podprahové projekty (Subliminal Projects). Fairey je ten výtvarník, který vytvořil slavný černo-červený portrét Obamy. Nikdy nevíte, třeba tu narazíte na Courtney Cox Arquettovou a jejího více než netalentovaného manžela, jako se to stalo mně.
Jestli vás zajímá současné mainstreamové umění, obejděte samozřejmě galerie, ale to zajímavější se děje na ulici, kde se také shlukují rozmanitější a zábavnější týpci.
Beverly Hills vysuší vaši peněženku dřív, než řeknete Ferrari, ale jen tak z legrace si projděte Rodeo Drive. Když už tam jsem, což se stane málokdy, rád si dám těstoviny v Il Pastaio. Vy se ale raději vydejte do méně okázalých míst, jako je třeba Abbot Kinney Blvd ve čtvrti Venice, což je pořád moje nejoblíbenější část města, nebo mezi Beverly Blvd, 3rd Street a Robertson Blvd. Ano, dostanete se tak až k Melrose Ave, ale té se vyhněte, je to blbost, a navíc plná turistů. Budou vám možná doporučovat The Grove, obrovský obchodní a zábavní komplex, ale nechoďte tam. Vy už znáte lepší místa!
Jestli jste při penězích, zaskočte do nedávno otevřeného hotelu SLS na svačinu nebo večeři. Pokud chcete večer vidět a pobavit se skutečnými idioty (mezi něž zahrnuji Paris Hilton a Britney Spears), zajeďte si do Sky Baru nebo do restaurace Katsuya, ale pak mi nenadávejte, jestli vás tam nepustí, a nadávejte jim, když vás tam pustí. Namísto toho si zajděte do Baru Lubitsch nebo do Jeleny. Pokud máte rádi suši, tak to vám nejlépe naservírují v restauraci Shima, kde se takové toro sashimi rozplývá na jazyku jako čokoláda.
Nebuď Mel
Los Angeles není zrovna město pro noční život. Ani pro turisty, ani pro místní. Všude musíte dojet autem a bary zavírají už ve dvě. Většina lidí tak hledá alternativu jako třeba vernisáže či koncerty. Když pijete, a přesto sedáte za volant, dejte si pozor, policie je všude, hlavně na Hollywood Blvd a Sunset Ave. Nebo na mém oblíbeném úseku pobřežní silnice v Malibu (Mel Gibson by mohl vyprávět, mnohokrát ho tady chytili).
Vy ale určitě chcete zajít na party v Hollywood Hills. Byl jsem tam už tolikrát, že je mi nevolno, jen se o nich zmiňuji. Většinou jsou plné béčkových hvězd a agentů, kteří se je snaží zastupovat. Není snadné získat sem pozvánku, musíte tu někoho znát. Ovšem i když někoho znáte a pozvou vás, nechoďte tam. Ale to vám říkám já, zaprděnej intelektuál.
Obecně žije L. A. ve dne. Od nočního života tu mnoho nečekejte – a budete příjemně překvapeni. Je tu k vidění tolik pulzujících čtvrtí: Koreatown, Old Pasadena, Little Vietnam, Santa Monica, Silver Lake... a seznam by mohl pokračovat. Lidé jsou tu přátelští (i když občas to jen hrají), takže se nestyďte a nechte si poradit. Jen moc neposlouchejte rady nějakého rádoby herce v tričku Eda Hardyho s bílým kroužkem v nose. Jeho holka bude mít stoprocentně v kabelce psa. Oni si budou myslet, že vědí, ale nevědí nic.
Fajn. Sbalte si opalovací krém a sluneční brýle a jste připraveni na zážitky ze skutečného Los Angeles!
