Je prosincové dopoledne a oproti všem předpovědím počasí hustě sněží. Zatímco já i fotograf projevujeme jistou nervozitu, český profesionální baseballista Marek Chlup zůstává v naprostém klidu. Nebo na sobě nedává nic znát. Ostatně ledový klid i v nelehkých situacích na hřišti patří k jeho přednostem.
Kromě dřevěné pálky a českého reprezentačního dresu má kvůli focení s sebou i koženou baseballovou rukavici: je na ní je vyšité jeho jméno a název jeho nového týmu Giants, jemuž se přezdívá „japonský New York Yankees“. Její krásnou hnědo-béžovo-oranžovou kombinaci si mohl český hráč vytvořit podle svých představ.
„Máme možnost si navolit dvě rukavice ročně, můžeme si vybrat i značku,“ říká nevzrušeně, i když je na něm znát, že ze svého nového baseballového týmu, který sídlí v japonském Tokiu a hraje v nejvyšší japonské lize Nippon Professional Baseball, má radost. „Počasí? V Americe jsme v takovém hráli, trenéři chtěli, abychom byli odolní,“ míní, když vzpomíná na šest let, které strávil hraním baseballu a studiem na americké univerzitě. Ano, Marek Chlup není jen vynikající pálkař a vnější polař, mezi jehož přednosti patří nebývalá rychlost, s níž zdolává vzdálenosti mezi metami, ale nově získal i bakalářský titul ze sportovního managementu.
Marek Chlup
Ve Spojených státech začal studovat a hrát baseball v roce 2018 na North Carolina State University. Talentované hráče si totiž během jeho působení v české reprezentaci povšimli američtí univerzitní skauti a mladý muž tam mohl přijet díky stipendiu spolu se svým spoluhráčem z české reprezentace Vojtěchem Menšíkem, který v současné době hraje za tým Hroši Brno.
„Studium na americké univerzitě není zas tak náročné, kromě sportovního managementu je tam hodně obecných předmětů jako biologie nebo historie. Vojtěch Menšík měl v prvním ročníku dokonce včelařství, a to studoval matematiku, která je docela těžká,“ míní Marek Chlup, jemuž k poměrně vysokému americkému stipendiu pomohl bývalý trenér české reprezentace a muž, který v Česku pomohl dostat baseball na úroveň, na které dnes je, Mike Griffin. Vysvětlil Američanům, že v Česku jsou prostě jiné příjmy než ve Spojených státech.
Na Japonsku se mi líbí, že je tam baseball sportem číslo 1. Nekonkuruje mu basketbal nebo americký fotbal jako ve Spojených státech.
„Když jsme tam přijeli, byli velmi překvapení, že mluvíme anglicky, prý to nečekali,“ vzpomíná Marek. „Problém ve studiu jsem měl až v poslední době s náboženstvím, protože Jižní Karolína je náboženský stát. Poslední test z Nového zákona jsem udělal až teď v létě a to napotřetí,“ směje se Marek Chlup, 191 cm vysoký a 102 kg vážící pětadvacetiletý muž.
Prosincová přestávka
Marek Chlup se vrátil z Japonska loni v listopadu a odletěl zpět do Tokia už v lednu. Čekaly jej tréninkové zápasy v baseballovém kempu v Miyazaki, kde na rozdíl od Tokia vládne dobré počasí. Během své krátké české „dovolené“ působí nezvykle uvolněně, odpočatě a spokojeně. A to přitom trénuje šestkrát týdně. „Samozřejmě chci přijet do Japonska ve formě,“ říká.
Těší ho, že si ráno nemusí nastavovat budík. Nasnídá se a odjede na pražské Tempo, kde v kryté hale trénuje, většinou s dalším skvělým českým baseballistou, který působí v amerických profi soutěžích, nadhazovačem Danielem Padyšákem z Kotlářky Praha. „Baseball se dá trénovat celý rok, špatné počasí je výmluva,“ tvrdí Marek. Po obědě míří do posilovny, pak relaxuje většinou v sauně, čeká jej i fyzioterapie a po večeři jde spát. „Věnuji se hodně spánku,“ říká se širokým úsměvem.
Tréninkový plán dostal od svých japonských trenérů. Když se ho ptám, zda má doporučenou i stravu, kroutí hlavou. „V Japonsku třeba na snídaních nebo na občerstveních před zápasy jsou všude vyvěšené kalorické tabulky, abychom věděli, kolik toho sníme. A také nás velmi podrobně měří a sledují, nejen co se týká svalů, ale měří i rychlost. Kdybych se vrátil se 30 % tuku na těle, asi by to byl problém,“ krčí rameny, „i když jsou v týmu Yomiuri Giants nutriční specialisté, jsou k dispozici spíše mladým hráčům. Přijdou do klubu v 17 letech a jsou opravdu hodně hubení, potřebují nabrat svaly. Nám starším už věří, že víme, co dělat a jak jíst.“
Podpis profesionální smlouvy s Yomiuri Giants je pro Marka Chlupa a český baseball nebývalý úspěch. Marek je totiž prvním českým hráčem, jemuž se něco takového podařilo. A i když chtěl být profesionálním baseballistou od malička – baseball hrál a později trénoval i jeho tatínek v českých klubech Blesk Jablonec, Arrows Ostrava a Eagles Praha, kam jej syn vždy následoval –, toužil spíše po tom ukázat se v mecce světového baseballu, v americké MLB. Japonsko mu na mysl nepřišlo, i když si tam poprvé zahrál v roce 2015. „Mám rád místní jídlo, kulturu, architekturu, ve volném čase chodím po Tokiu a fotím, pořád je tam co dělat. Je to skvělá země, životní styl mimo hřiště mi v USA příliš nevyhovoval,“ vysvětluje.
V Japonsku mu též pomáhá, že během tréninků má k dispozici vlastního tlumočníka z japonštiny do angličtiny. Mimo stadion si ale musí poradit sám. „Spoluhráči jsou skvělí, byli jsme na večeři, ale anglicky nemluví. Japonci jsou perfekcionisti, a než aby mluvili špatnou angličtinou, nemluví raději vůbec. Já umím z japonštiny základní fráze, ale na konverzaci to bohužel není a ještě několik let nebude. Dorozumíváme se pomocí překladače v telefonu, což není ideální,“ říká Marek Chlup, který se však nevzdává. To ostatně nemá ani v povaze a učí se japonsky pomocí mobilní aplikace Duolingo.
Marek Chlup je jedním z nejlepších českých baseballistů mladé generace. Vyniká rychlostí a přesností. I proto začne letos hrát za slavný japonský klub Yomiuri Giants.
Americké trápení
O baseballu je v Česku slyšet stále více, stejně tak se více a více dětí hlásí do baseballových klubů po celé republice. Daří se i nejrůznějším baseballovým akademiím, ať už je to tradiční Winter Academy Jakea Rabinowitze právě na Tempu, kde učil malé děti baseballovým drillům i Marek Chlup, nebo TCP na jiném pražském klubu SaBaT.
„Za nás nic takového nebylo, ale já jsem měl výhodu, že mě trénoval táta,“ dodává Marek Chlup, který se zjevně pro sport narodil – kromě baseballu dělal i atletiku, hrál fotbal, hokej nebo floorball. „Baseball je komplexní hra a zkušenosti z jiných sportů pomáhají. Díky nim můžete předejít i zraněním, protože v baseballu ať už při odpalech, nebo hodech zatěžujete jen jednu stranu těla,“ vysvětluje Marek, který se v Česku věnuje i individuálnímu trénování mladých hráčů. „Baví mě předávat dál, co jsem se naučil, a individuální trénink je přece jen něco jiného než trénovat velkou skupinu dětí. Na baseballu mám rád, že je to sice týmový sport, kdy si užijete spoustu legrace, ale zároveň je též individuální – záleží jen na vás, kolik natrénujete.“
Za stále větší popularitou baseballu u nás může rok 2023, kdy se česká reprezentace probojovala do nejdůležitějšího baseballového turnaje na světě World Baseball Classic, jehož úvodní část se hrála v japonském Tokiu. Český výběr nastoupil také proti nejlepšímu týmu světa Samurai Japan a získal si svým přístupem a neohroženou hrou srdce japonských fanoušků. Ondřejovi Satoriovi, nadhazovači z Arrows Ostrava, se podařilo vyoutovat největší světovou baseballovou hvězdu Shoheie Ohtaniho hrajícího za Los Angeles Dodgers, dařilo se i Marku Chlupovi – odpálil míč od mladého japonského esa a jedné z nejzářivějších hvězd Nippon Professional Baseball Rokiho Sasakiho z týmu Chiba Lotte Marines.
„Nejsem ten typ hráče, který by důkladně studoval nadhazovače, proti kterým bude pálit,“ říká Marek Chlup, „většinou nám před zápasem pálkařský trenér vysvětlí, jak kdo hází a proti komu budeme stát. Já nadhozy nakoukám podle hráčů, kteří jdou na pálku přede mnou. Na tak vysoké úrovni, jakou hrají Japonci, prostě nemůžete přijít na pálku s tím, že jen tak odpálíte. Jeden nástup na pálku nic neznamená, většinou odcházíte bez odpalu. Musíte to mít v hlavě srovnané, protože jinak byste ze hry nic neměl. Roki Sasaki udělal při nadhozu chybu a já byl na ni připravený. Kdyby ji neudělal, pravděpodobně nemám šanci.“
Po World Baseball Classic Marek Chlup hrál v nezávislé profesionální americké lize American Association of Professional Baseball za Lake Country DockHounds. Loňská sezona se mu nezdařila. V nezávislé lize samozřejmě hráči nemají takové podmínky jako v MLB nebo NPB, navíc tlak na jejich bezchybný výkon ve hře, kde se chybuje více než v kterémkoliv jiném sportu, je enormní. Týden se vám nedaří? Na váš post čekají další desítky hráčů a vy si už nezahrajete.
Marek se dostal pod tlak, a byť trénoval sebevíc, na hřišti to rozhodně znát nebylo. Letos v červenci se rozhodl, že se definitivně vrátí do České republiky a na sen o profesionálním baseballu zapomene. Osmnáct hodin na to mu zazvonil telefon. „Byla to ta nejšílenější věc v životě, která se mi stala,“ říká dnes už s nadhledem.
Dostal nabídku na roční profesionální smlouvu právě od Yomiuri Giants a už v září seděl v letadle do Japonska. Přitom skauti jeho nového týmu jej po celý rok a půl, který uběhl od World Baseball Classic, pečlivě sledovali, aniž by o tom Marek Chlup věděl. „Prý na mě ocenili to, že jsem se nevzdával a jak jsem přistupoval ke hře, i když se mi nedařilo. Žádné vztekání, žádné házení rukavicí, to není můj styl,“ popisuje Marek Chlup, „Japonci při hře nedávají najevo emoce, vždy zachovávají chladnou hlavu.“
Marek Chlup hrál baseball šest let ve Spojených státech. Letos v létě se rozhodl, že s profesionálním baseballem skončí, ale už za pár hodin mu zvonil telefon s nabídkou od japonského klubu Yomiuri Giants.
Dát do hry sebe
Klub Yomiuri Giants je nejstarším baseballovým týmem v Japonsku s historií dlouhou téměř sto let. V současné době patří mediálnímu konglomerátu Yomiuri Shinbun Holdings, který vydává i známý japonský deník Yomiuri Shinbun. Nové působiště Marka Chlupa má samozřejmě bohaté zkušenosti i s hráči z ciziny.
„Byl jsem překvapený jejich profesionalitou, zařídili pro mě úplně vše, včetně letenek,“ říká Marek Chlup, „dostal jsem na výběr, zda chci bydlet v týmovém hotelu, nebo v bytě, kdy oni platí 90 % nákladů na bydlení.“ Během podzimních měsíců Marek zůstal v hotelu, od ledna už má vybraný byt v centru Tokia, kam za ním může přijet rodina nebo přátelé, i když do Česka se poprvé v životě nepodívá téměř celý rok. Hráč si pochvaluje, že byt leží zhruba dvacet minut od obou stadionů, na kterých profesionální baseballisté klubu hrají a trénují.
Yomiuri Giants je samozřejmě velkou organizací a hráči klubu jsou rozděleni do tří týmů. V tom prvním je zhruba pětadvacet nejlepších baseballistů, kteří mají jisté místo na soupisce zápasů nejvyšší japonské ligy. Druhý pak čítá zhruba 70 hráčů, co mají šanci si také zahrát s nejlepšími japonskými týmy. Třetím týmem je pak skupina hráčů, co sice trénují, ale hrají většinou univerzitní soutěže a nižší ligu.
Marek Chlup se zpočátku – zcela logicky – domníval, že jej Japonci zařadí do třetího týmu. Zatím však místo nemá ani v jednom z nich. Japonské trenéry totiž na podzim překvapil povedenými výkony, a tak panuje vysoká šance, že by mohl být zařazen přímo do týmu druhého. S jedním omezením: podle japonských pravidel může v jednom týmu hrát NPB pouze pět cizinců, v současné době je jich v Yomiuri Giants osm.
„Japonský baseball se od toho amerického liší,“ vysvětluje Marek Chlup, „zejména tím, že hráči nejsou tak vysocí a silní. Mnohem větší důraz se klade na rychlost a pružnost než na sílu. Své hráče pak Japonci doplňují cizinci, jako jsem já, kteří jsou schopni odpálit dlouhé míče a díky své výšce a rychlosti mohou hrát i ve vnějším poli.“
Pro Marka Chlupa to tak znamená dobrou zprávu: svůj baseballový styl nemusí měnit. V obraně jsou pro cizince vyhrazeny dvě pozice – první meta nebo levé vnější pole. „Na první metě, kterou jsem už v tréninkových zápasech zkoušel, se mi hrálo dobře. Ale myslím, že v levém vnějším poli lépe uplatním svou rychlost,“ vysvětluje Marek Chlup, který jako malý kluk měl vysněnou jinou pozici – chtěl hrát na třetí metě stejně jako jeho tatínek, v současné době známý komentátor baseballových zápasů MLB.
„Na Japonsku se mi také líbí, že je tam baseball sportem číslo 1. V Americe baseballu konkuruje americký fotbal a basketbal, i když je tam samozřejmě ohromně populární,“ vysvětluje mladý hráč, který v současné době o MLB nesní a chce se soustředit na kariéru v Japonsku (která by v nejlepším případě a při troše štěstí mohla trvat i deset let) a na to, aby odehrál co nejlépe blížící se tréninkové zápasy.
„Myslím, že jsem příkladem toho, že dobrý baseball je tvrdá práce a že je to sport, kde je opravdu hodně důležitá hlava. To mladí hráči nevidí, pořád dřou, ale stejně tak je důležité si nic nedělat z neúspěchu a prostě jít dál. Já to zejména v Americe mohl zabalit už několikrát, jedna škola mi nevyšla a nehrál jsem, pak mě nikdo nechtěl do týmu. Ale neudělal jsem to a úspěch přišel,“ říká hráč, „pro mě je mnohem důležitější užít si hru, protože kdybych myslel jen na to, kolik jsem udělal chyb, většinu času bych se trápil. Určitě bych poradil všem mladým hráčům, ať se nezaměřují jen na výsledky, ty jsou důležité, ale ne rozhodující. Důležité je, kolik jste do hry dali ze sebe a jestli to bylo maximum. Když nebudete baseball milovat a nebude vás bavit, úspěchu se nikdy nedočkáte.“
