Lidová výšivka je v každém regionu Slovácka jiná. Je to vlastně takový erb, na který se sluší být patřičně hrdý. Všechny ornamenty (i ty na dřevě, porcelánu či skle, jež jsou výšivkou inspirované) mají svůj půvab, ať už je jejich motivem srdce, květy nebo ptáček. Jsou barevné, veselé, pozitivní. A mohly by být – alespoň tak by si to přála jejich milovnice a propagátorka Monika Vintrlíková – jedním ze zdrojů národní hrdosti, stejně jako sklo či pivo. A nezáleží na tom, jestli se s ním bude v zahraničí pyšnit Pražan nebo Břeclavan. Proč bychom měli obdivovat jen mexické, španělské nebo třeba japonské tradiční umění, a to vlastní přehlížet jak širé lány?
Nemusíme zrovna chodit v kroji. Moravský ornament může zdobit nás i naše propriety třeba jen v úplných detailech. I vyvedený na maličkostech, jako je kapesní zrcátko nebo samolepka, kterou přilepíme na notebook, dokáže upoutat. Především vstřícní a zvídaví Američané se s vámi díky tomu klidně pustí do řeči. „V Americe jsou všichni velice hrdí na svoje předky. Rádi se zmíní, že mají kořeny v Irsku nebo v Itálii. A stejně rádi si poslechnou, odkud pocházíte vy,“ říká Monika Vintrlíková, která se s rodinou před lety přestěhovala do Atlanty, a to kvůli rodinné továrně na výrobu automobilových součástek.
Vedle byznysu se věnuje propagaci české kultury. „Čechoameričané po ní mají takový hlad, že bychom nějakou akci mohli pořádat každý týden,“ říká dnes honorární konzulka v Atlantě. Největší zájem o ni mají starousedlíci – snad proto, že si lidová řemesla nemohli zošklivit jako něco, co urputně propagovali soudruzi v Československu. Češi začali kouzlo folkloru znovuobjevovat až v posledních letech. „Čím dál víc lidí se zajímá o řemesla a rukodělnou tradici, ale také propojení folkloru a moderního stylu,“ říká Monika Vintrlíková. A právě tomu chce napomoci.
Kroje se už masově nikdy nosit nebudou (i když cesty módní jsou nevyzpytatelné), určité jejich prvky se ale v módě využívají: zrovna lidovou výšivku ve své tvorbě ráda používá třeba Klára Nademlýnská.
Co slovácký region, to jiný ornament. Každá kudrlinka, každá barva má v takovém „erbu“ jasné místo. Monika Vintrlíková si ale myslí, že určitá popularizace v zájmu zachování řemesla je v moderní době nutností.
Malérečky v akci
Na Moravě se ornamentu – ať už nad vchody domů nebo třeba na nádobí – vždy věnovaly takzvané malérečky. Ty se přitom držely tradice – a na tu se na Slovácku nedá dopustit dodnes. Každá kudrlinka, každá barva měla v ornamentu jasné místo. Monika Vintrlíková si ale myslí, že určitá popularizace v zájmu zachování řemesla je v moderní době nutností. Jsou lidé, kteří o tom, že by se mohl ctěný regionální „erb“ jakkoliv měnit, nechtějí ani slyšet. Jak ale podotýká rodačka z Břeclavi, jejíž celá širší rodina žije po generace ve Velkých Bílovicích, ornament se stejně bude vyvíjet a pozměňovat samovolně. „Pořád je lepší, když Češi budou využívat a šířit moravský ornament, byť s odchylkami, než aby použili polský, ukrajinský nebo slovenský,“ říká Monika Vintrlíková. Někdy je prý obtížné vysvětlit malérečkám, že nejde o to, jejich celoživotní tvorbu „znesvětit“, ale spíš se jí inspirovat a hlavně ji udržet naživu.
Monika Vintrlíková se před čtyřmi lety rozhodla založit nadační fond Moravská krása a rekonstruovala historickou Havlíčkovu vilu v Břeclavi-Poštorné. Právě tady probíhají různé kurzy, výstavy a workshopy, na nichž se daří řemeslo zachovávat. Jednou z drahocenných žen – nositelek řemesla – byla i Marie Švigrová, která se malbě ornamentu věnovala desítky let a své „know-how“ ráda velkoryse předávala každému, kdo měl zájem. Ve svých šestaosmdesáti letech přijela dokonce vyučovat do Ameriky. V moravském kroji chodila po Atlantě, New Yorku nebo Chicagu. „Nejdřív se děsila, jestli nebude v Americe v kroji působit podivně. Buď si jí ale na ulici nikdo nevšímal, nebo se lidé zastavovali, chválili ji, fotili se s ní a ptali se, odkud je,“ popisuje Monika Vintrlíková návštěvu.
Filantropkou díky dětem
Monika Vintrlíková se s manželem přestěhovala do Atlanty, když byly jejich dcery ještě malé. „Pro mě nebyl folklor nic vzácného, protože jsem v něm vyrostla. Líbily se mi tradiční hody nebo krojované plesy, ve Velkých Bílovicích je folklor velmi silný. Každoročně je tam asi šedesát krojovaných párů. Milovala jsem, když babička uvařila oběd, některé děti se strojily do krojů a zavládla pospolitost,“ říká žena, jejíž tým v rámci nadačního fondu Moravská krása pořádá po Americe i putovní výstavy a přednášky.
Folklór je způsobem života. Mám ráda funkci ornamentu, ochraňuje své nositele, říká návrhářka |
Když její děti povyrostly, chtěla jim dopřát podobnou zkušenost, obohatit i jejich život o moravský folklor, který jí samotné byl najednou dražší než kdy jindy. Tehdy začali s manželem, který rovněž pochází z Moravy, podporovat českou školu a komunitu v Atlantě, na různé přednášky, výtvarné dílny a koncerty zvát zajímavé české hosty, později se rozhodli ke spolupráci i s Českým a slovenským národním muzeem a knihovnou v Cedar Rapids v Iowě. Koncem září Monika Vintrlíková představila v americké Iowě výstavu V kráse ornamentu, kde je k vidění tvorba jedenadvaceti designérů z Česka, kteří se volně inspirují lidovou tvorbou. V říjnu pak chystá tým Moravské krásy v Havlíčkově vile výstavu amerického výtvarníka Noaha Breuera. Jeho předci měli před druhou světovou válkou textilní továrnu ve Dvoře Králové
Zjistili, že Čechoameričané milující moravský folklor si různě upravují své kroje, někdy tak živelně, že by z toho šla etnografům hlava kolem. První generace sem totiž přišly už za Rakouska-Uherska, a jak se tady setkávali další a další emigranti z Moravy i Slovenska, měnila se i podoba krojů. Čechoameričané zkrátka kroje nosí, jak se jim to líbí a v čem se cítí dobře. „Chci, aby mě malba ornamentu na textilu, skle, dřevě nebo keramice bavila. A ornament přitom nemusí být ani ve svých tradičních barvách, i tak je to něco, co já i moje rodina hrdě nosíme,“ říká. Nejvíc by si ale přála, kdyby se slováckými malbami mohli honosit i Češi, kteří na Moravě žádné kořeny nemají. „A Moraváci by měli být pyšní na to, že si jejich folklor ostatní Češi vybrali jako reprezentanta celé země.“
