Měla by v dobrém designu forma následovat funkci? „O.K.,“ odtuší Nathaniel Wojtalik stojící za jedním z nejslibnějších designových ateliérů současnosti – Cultivation Objects, „asi se mě touhle otázkou snažíte nachytat, ale výzvu přijímám.“
Osobně – přiznává – si s formou rád pohrává. Jde prý o dozvuk jeho minulosti, původně byl nikoli designérem, ale umělcem. To však neznamená, že funkčnost nebo ergonomičnost nebere v potaz. Vlastně docela naopak. „Lidé jsou často překvapení, jak pohodlné moje židle jsou, třebaže mohou působit trochu divně,“ pokračuje, „uvědomuji si, že je v designu jistá neodmyslitelná arogance, a snažím se mezi formou a funkcí nacházet rovnováhu.“
Abyste měli obstojné povědomí o jeho modu operandi, stačí k formálním experimentům přičíst šetrný přístup. „Vždycky se snažím generovat co nejméně odpadu.“ Dokonce vyvinul způsob, jak zhodnotit piliny. Lisuje je do forem spolu s přírodními pojivy na bázi zeminy, čímž vzniká nový materiál vzdáleně připomínající vápenec. Designér jej využívá například k výrobě lamp nebo podstavců.
Pozoruhodné je třeba i to, jak nakládá s kolonií bakterií a kvasinek, nezbytnou součástí kombuchy, kterou si ve studiu kultivuje. Hmotu připomínající houbu přetváří v alternativu kůže a z ní vyrábí stínidla na lampy. Než je ale uvede do prodeje, musí prý nejdříve otestovat jejich odolnost. A většina hliníkových součástí jeho děl jsou zas recyklované plechovky, které posbíral v sousedství…
Moka konvička The Anticline vynesla designérovi Wallpaper* Design Award 2025.
Cesta do města
Nathaniel Wojtalik vyrostl v coloradských horách. „Měli jsme tam docela drsný život, žili jsme poměrně prostě.“ Svou značku Cultivation Objects naplno rozjel, když přesídlil do New Yorku, kde žije dnes.
Jeho motivací ke stěhování bylo přiblížit se umělecké komunitě. Neměl totiž moc peněz, a jak říká, musel se opravdu hodně snažit, aby vůbec vyžil. Zprvu navrhoval interiéry a výlohy obchodů, staral se o scénografii módních přehlídek i focení. „Dostanete se ke spoustě různých věcí už jen tím, že v New Yorku jste, obzvlášť coby umělec. A já jsem bral jakoukoliv práci, co mi mohla pomoct pokračovat v autorské tvorbě.“
Prvních několik let bylo krutých, krůček za krůčkem se mu nicméně podařilo vydělat dost na to, aby mohl rozšířit pole své působnosti. „Umělecká a designová komunita v New Yorku je opravdu silná. Jakmile se do ní dostanete, může se vám poštěstit ledacos.“
Cultivation Objects založil oficiálně v roce 2020. Vybavujete si ho ještě? Je březen a covidová pandemie ochromuje svět. Doporučované odstupy se v řadě zemí rychlostí blesku mění v karantény, většina byznysů musí ze dne na den zavřít krám a hledat nové, kreativní způsoby, jak se udržet při životě. Nikdo neví, co bude zítra.
„Jo, 2020. To byl rok!“ vzpomíná Nathaniel. „Myslím ale, že celé to trauma přineslo univerzální probuzení, jako by si díky tomu spousta lidí najednou uvědomila, co je zásadní. Přehodnotili jsme, co považujeme za skutečně cenné. Kdo na to měl prostředky, ten během pandemie New York opustil, byl to učiněný exodus, na druhou stranu tím vznikla spousta příležitostí pro ty z nás, kdo ve městě zůstali.“
Mimo jiné bylo najednou z čeho vybírat, když jste hledali cenově přijatelný podnájem, a Nathaniel se svým kamarádem Charlesem Billotem neváhali: rozhodli se podstoupit riziko a pronajali si obří prostor v přízemí jedné brooklynské budovy. Nejtvrdší chvíle pandemie strávili přestavbou.
Dnes ve studiu nabízí rezidenci tvůrcům, kteří jsou ve stejném postavení, jako byl v začátcích on sám. Ví, jak snadné je ztratit coby designér kuráž, zvlášť pokud jste na všechno sami. „Přímo z toho finančně neprofituji, obrovskou hodnotu ale vidím v dialogu.“
Smysluplnost a šetrnost hrají u Cultivation Object hlavní role
Čas obrátit list
„Mám dojem, že lidé začali být vnímavější k věcem, které do jejich každodenního života vnášejí krásu. Opravdu si myslím, že začali věnovat větší pozornost tomu, co konzumují – chtějí kupovat věci, které pro ně mají skutečnou hodnotu. Zamýšlejí se, co definuje jejich domov, a to jak fyzicky, tak emocionálně,“ uvažuje designér.
„Zvláště v USA je výrazná kultura bezuzdného konzumerismu, která pramení z neúnavné oddanosti kapitalismu. Lidé si ale začínají uvědomovat, že nutně nepotřebují více věcí, stačí najít tu jednu správnou. Doufám, že se tato myšlenka bude postupně šířit celou společností a pomůže nám omezit nadbytek ve všech aspektech života.“
Kde onu jednu správnou věc hledat, je nasnadě. Název Cultivation Objects pramení z Nathanielovy touhy, aby jeho dílo oslavovalo pouto mezi lidmi, jejich rituály a zážitky. Aby bylo katalyzátorem pro sdílení okamžiku. Obklopovat se esteticky stimulujícími objekty v jeho očích není luxus, nýbrž nezbytnost. Dnes víc než kdy dříve. „Svět je rozdělený. Jako by byl jeho křehký závoj stability stržen a to odhalilo spoustu traumat,“ vysvětluje. „A s tím vším se budeme muset nevyhnutelně držet každého střípku krásy, vytvářet krásu pro sebe a šířit ji mezi co nejvíce lidí kolem.“
Dubová židle Martis
Za odměnu
Jeho práci se pět let po založení ateliéru dostává čím dál větší pozornosti. Nedávno získal Wallpaper* Design Award 2025 za moka konvičku The Anticline – pojmenovaná je po geologickém útvaru, který je způsobený tlakem tektonických pohybů. Podobně jako se ohýbají horniny, je zvlněný povrch konvičky, ostatně uvnitř probíhá obdobný proces: horká voda míří vzhůru, a tím dostává novou podobu, je z ní káva.
„Nadchlo mě, když jsem se o tom doslechl,“ říká Nathaniel při zmínce o prestižním ocenění. „Jsem docela impulzivní, když se rozhodnu něco vytvořit. Někdy přitom zapomínám věnovat pozornost tomu, co se děje, jakmile jde můj produkt do světa. Ale jsem nesmírně vděčný všem, kteří to považují za zajímavé. I když si to sami třeba nemohou pořídit.“
Tvorba definuje každý aspekt jeho života: Do studia chodí téměř každý den, neustále pracuje na deseti věcech naráz. A pokud jste v New York City a objednáte si menší objekt (třeba zmiňovanou konvičku), rád sedne na kolo a doveze vám ji osobně. Menší uhlíková stopa.
Co ho ale naplňuje obzvlášť, je rozvíjení myšlenek, propojování abstraktních konceptů, které by spolu za jiných okolností vůbec nesouvisely, a jejich přetváření do fyzické podoby. Příklad: Svou sérii Piece and Quiet vytvořil pomocí techniky découpé, ta se pojí spíš s hudební kompozicí než tvorbou nábytku.
„Chci, aby lidé cítili radost a napojení mezi sebou i světem, který sdílíme,“ uzavírá. „A jestli mohu nějakým způsobem přispět k tomu, aby se něco takového na jakékoliv úrovni podařilo, jsem spokojený.“
