Kde se jiní tvůrci ohlížejí do minulosti v naději, že bude jejich novinka sázkou na jistotu, neváhá Pigmentarium ponořit se hlouběji a hledat inspiraci na místech, kam nedopadá tolik světla. Můžeme mluvit o odvaze, zdaleka ovšem ne o bez-hlavém rozhodování. Trvalo rok, než se David Ševčík s Tomášem Ricem ve spojení s francouzským parfémářem Théem Belmasem shodli na konečné podobě nejnovější kompozice. Ta je jednoduše radikální. Aby ne, když nese tak sugestivní jméno: Brutal.
Zapomeňte na nostalgii a nálepku „retro“ si nechte na jindy. Brutal je spíš náladou než vzpomínkou, spíš lehce idealizovanou představou než výpovědí o realitě. Kdo nechce snít, ať jde o dům dál, vůně nemá za cíl éru vystihnout; vzdává hold jejímu nejstylovějšímu, neskrývaně oslnivému fragmentu.
„Navzdory rozšířenému názoru, že téměř cokoli kulturního je v tomto období u nás spojeno s komunismem, je třeba si uvědomit, že skutečné mistrovství si našlo cestu a vznikala – možná i více než dnes – díla hodnotná v globálním měřítku,“ říká David Ševčík. Byl to také on, kdo vůni pojmenoval, s přikývnutím k architektonickému stylu, jehož zásadní díla u nás vznikla právě v této době.
K dostání v objemu 50 ml za 3489 Kč
„Protežovaní ‚socialističtí umělci a tvůrci‘ naráželi na strop svých možností a museli uvolnit místo těm, kteří měli kapacity k velkým věcem,“ vypráví. „Architektura Machoninových a Pragera. Monumentální a patrně neopakovatelná práce se sklem, jakou přinesli Libenský s Brychtovou, Cigler, Roubíček nebo Vízner. Typografie Jiřího Rathouského, obrazy Adrieny Šimotové nebo filmy Věry Chytilové... Právě proto jsme si mohli dovolit libovolně mísit lokální i globální pohled.“
Přivoňte si, a možná vás překvapí, jak neohrožená dokáže být vůně, v níž přitom cítíte něco důvěrně známého. A to i když jste 70. a 80. léta nezažili. Brutal se rozhodně nepotřebuje líbit všem. Hlava kompozice svádí akordem Negroni, ten podtrhují jemně hořké květy pomerančovníku a tón černé kávy. A zatímco v srdci opojnou tuberózu – hlavní hvězdu vůně – doprovází ylang-ylang s májovou růží, základ dotváří přitažlivý tabák Bour-bon DeLaire s ambrou a santalovým dřevem.
Skrze vůni díky tomu ožívají některé symboly éry jako monumentální betonové stavby nebo minimalismus a nekompromisní důraz na funkčnost. Sebevědomé vůně, které omračovaly do té doby nezvyklými kořeněnými a florálními tóny, kůží i tabákem. Barevné fotografie posunující obzory módních časopisů i reklamní estetiky. Anebo třeba kožešiny a cigarety coby někdejší trendy, které nemají šanci se ve stejné podobě už nikdy vrátit na výsluní.
„Chtěli jsme, aby se náš parfém podíval na svět odvážnýma očima. Tak drze a nekonvenčně. A s jasným záměrem tvořit krásu a exkluzivitu, ne provokaci a výstřednost,“ dodává David Ševčík.
Jak je u Pigmentaria zvykem, klíčovou roli při představení vůně hraje také její vizuální vyobrazení. To čerpá z reklamní a módní fotografie doby, přitom stejně jako parfémová voda působí ryze současně. Jedná se o šestou spolupráci s fotografkou Hanou Knížovou, která novou, již osmou kompozici značky zachytila v konferenčních saloncích někdejšího Paláce kultury, dnes Kongresového centra v Praze.
