Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Šťastný host v Praze

  17:07aktualizováno  8. září 10:43
S Generální ředitelkou Microsoftu Jane Gilson o nejhezčím městě na světě, sousedovi Obamovi, virtuálních poradách a dokonalém manželství.
Fotogalerie3

Jane Gilson | foto: Lucie RobinsonLidové noviny

Cosi kolem sebe vyzařuje. Ač obklopena počítači a kancelářskou technikou, charismatem by mohla být umělkyní nebo charitativní pracovnicí. Svět je podle ní velmi dobré místo k životu a namísto problémů existují jen výzvy. Například kdyby její muž nebýval chtěl do Prahy, byla by výzva ho přesvědčit, jak je Praha krásná. Ale nebylo to třeba, oba Prahu a okolí milují a českým venkovem rázují křížem krážem.

Její tvář v delším kaštanovém mikádu reaguje na každou otázku smíchem a nadšením. Že by byla kybernetika taková legrace? Víc času než popisem produktů a své práce trávíme povídáním o společnosti, o dluhu, který vůči ní každý člověk má. Když nám rodina a společenství kolem nás dovolí vystudovat a díky osudu máme štěstí, je podle Gilson téměř povinnost se o ně dělit a vracet je tam, odkud vzešlo.

Jane Gilson vystudovala nejdříve anglickou literaturu ve Wisconsinu, ale po mezičase v reklamní agentuře se rozhodla studovat marketing databází. To byla také její brána do světa technologií. Stoupala po žebříčku pozic v Microsoftu, až se před dvěma roky stala CEO Microsoftu pro Českou republiku. Její manžel měl prý sbaleno do pěti minut. O Česku mluví neskutečně pěkně, ať už jsou to lidé, nebo česká kuchyně. Buď je tak taktní, nebo měla dosud štěstí na dobré lidi a příjemné zážitky. Nepodařilo se jí otěhotnět, což je však pro ni také výzva, na adopci čekají přece děti na celém světě.

Kdy jste přišla k prvnímu počítači?
První zkušenost s počítačem mám ze střední školy, tam jsme měli hodinu počítačů. Pak na univerzitě, tehdy jsem přešla z elektrického psacího stroje k psaní na počítači.

Pamatujete si počítače na střední škole? Ty naše byly ocelové, topící stroje...
Ano, byly to úplné starožitnosti. Vsouvaly se do nich děrovací štítky, aby se na nich dalo programovat. To jsme se učili. Když to srovnám s tím, co dokáže dnes můj telefon…

Kdy do vašeho života vstoupila IT?
U mě to bylo zajímavé. K technologii jsem totiž přistoupila z obchodního hlediska, chtěla jsem vědět, jak to funguje, abych mohla pracovat na marketingu. Abych věděla, co a jak nabídnout zákazníkovi. IT prostupuje celý váš život, z bankomatu vybíráte peníze a za tím stojí operační systém. Při nakupování u pokladen pracují čtečky, opět technologie. A v tom je její krása, že je kolem vás a pracuje pro vás, aniž si to nutně uvědomujete.

Takové technologie ale člověku umožňují družit se na dálku, sedět například tři dny v kuchyni v pyžamu, a přesto komunikovat s celým světem.
V 90. letech se tomu začalo říkat "kokonování", člověk je ukrytý ve svém kokonu doma, protože všechno má zařízené. Nákupy si objednává na internetu až domů, přes internet komunikuje, po kabelu se dívá na filmy, má doma cvičební stroje, běhá na běhacím pásu, a jestli ještě pracuje z domova, je absolutně nezávislý.

Jane Gilson

No rozhodně to je ekologičtější...
Ale člověk musí pečovat o své sociální vazby. Musí vidět člověka tváří v tvář. Technologie mu život ve všem ulehčuje, ale o sociální interakci se nemůže nechat připravit.

Celý článek si přečtěte v nejnovějším vydání magazínu Esprit Lidových novin

Autoři: