Roztomilé postavičky z lidské i zvířecí říše, rozesmáté poťouchlé květiny a složité ornamenty. A hlavně záplava barev! To jsou poznávací znamení tvorby dvaašedesátiletého umělce, který se ale neinspiruje jen anime nebo street-artem, nýbrž i klasickým japonským uměním. Právě stírání hranic mezi „vážným a nevážným, „východním a západním“ a uměním a komercí ho proslavilo už v devadesátých letech. Na umělecký olymp ho ale vystřelila právě spolupráce s Louis Vuitton v roce 2003. Marc Jacobs ho nechal poprvé v historii značky přepracovat vzor Monogram – to, jak zásadní bylo, že si dovolil podklad změnit z hnědé na bílou, si prý Takaši Murakami uvědomil až s odstupem let.
Kaleidoskopická interpretace slavného vzoru, která dostala pojmenování Multicolore Monogram, byla skutečný trhák – jen v prvním roce vydělala značka na rozkošné kolekci víc než tři sta milionů dolarů. To, že se spolupráce s výtvarníkem oprašuje právě dnes, není náhoda. Reedice je chytrá odpověď na hlad milovníků módy po všem, co souvisí s trendem Y2K. A mají opravdu z čeho vybírat: Takaši Murakami se kreativně vyřádil nejen na klasických kabelkách, „podepsal“ se i na obuv, šátek, drobné kožené zboží, ale třeba taky skateboard. Nejde jen o sentiment a retro estetiku. Předměty, v nichž se pojí vytříbené savoir-faire s rozpustilou hravostí, mají i vysokou sběratelskou hodnotu.
Z tlustého outsidera hvězdou Tokia
Kolekce Louis Vuitton X Murakami čítá celkem dvě stě kousků. V prodeji na webových stránkách módního domu a v buticích je zatím jen její první část, druhá na trh vstoupí na jaře a bude se točit kolem umělcova vzoru Cherry Blossom. Díky novým technologiím jsou barvy na jednotlivých doplňcích ještě živější a jejich provedení přesnější než před lety.
Třiatřicet barev září mimo jiné na mnoha ikonických kabelkách City Bags, zdobí pásky, peněženky, klobouk, sluneční brýle, pantofle, sandály a baleríny a zavazadlo Rolling Trunk; klíčenky, některé typy zavazadel a zmíněný skateboard zdobí Murakamiho postavička Superflat Panda, motiv třešňových květů zase oživuje kabelku Papillon, sandály na platformě či majestátní kufr Courrier Lozine 110 Fleurs. Co se týče pandy, která se střídá s abstraktnějšími vzory, Takaši Murakami vzpomíná, že se dostala do kolekce až po zralé úvaze. „Marc Jacobs mi řekl: Nepotřebuji žádné postavičky, chci jen, abys změnil symbol. Ale někde uprostřed cesty nakreslil skicu na základě pandy objevující se v mé práci – a poslal mi ji.“ Pandy, ale i veselé květinky Superflat Garden se v aktuální kolekci objevují také na flakonech parfémů Attrape-Rêves a Imagination.
Pro velkolepou kampaň vybral módní dům svou ambasadorku, americkou herečku a zpěvačku Zendayu, jejíž mládí a půvab perfektně korespondují se svěžestí kolekce. Fotografie vytvořili nizozemští fotografové Inez a Vinoodh, kromě toho ale v rámci propagace vznikl i krátký film, v němž Takaši Murakami posílá véčkový mobilní telefon z počátku milénia ze svého rodného Tokia do New Yorku. Tam ho Zendaya otevře a postavičky z reedice radostně vyskočí z displeje.
Takaši Murakami, rodák z Tokia, je dnes mezinárodně uznávaný pro svou jedinečnou schopnost kombinovat japonské umění, sci-fi, styl anime i postavičky kawaii (japonsky cute, tedy roztomilý) – ty v podobě opakujících se motivů nechává „promlouvat“ jak na svých malbách, tak sochách, z nichž některé měří i dva metry.
I když je umělec ve své práci neskutečně plodný, přiznává, že je typem, který se těžko koncentruje. „Maximální čas, po který se dokážu soustředit třeba na kreslení, je dvacet minut,“ říká s tím, že zárodky nápadů ve své mysli vidí jen v šedé barvě. Tyto chvilky pozornosti střídá prohlížením obrázků na sociálních sítích, případně na ně vkládá svoje fotografie a videa. Obecně sdílí rád. A to se promítá i do jeho způsobu práce: tvoří společně se svými kolegy, respektive sedmdesáti výtvarníky, které zaměstnává ve své dílně Kaikai Kiki, což v japonštině znamená odvážný, silný a citlivý. Jednak mu ostatní lidé pomáhají realizovat nápady, jednak Murakami není nikdy sám.
Kdysi na střední škole byl prý tlustým outsiderem bez přátel, který veškerý volný čas trávil o samotě v kavárnách, kde hrál videohry. Na vysoké škole (vystudoval japonskou estetiku na Tokijské univerzitě múzických umění) zhubl a překlopil se do naprosto extrovertního módu – vzpomíná, jak tehdy nikdy nejedl ani nepil s méně než dvaceti kamarády.
To, že se pracuje bok po boku s dalšími lidmi, mu dělá obrovskou radost. „Nejšťastnější se necítím, když je dílo hotové, ale když vidím ty, kteří se na něm podíleli, jak slaví. Cesta individuálního umělce byla povoláním, ne vášní a to, co mě vždycky opravdu bavilo, byly skupinové práce,“ řekl pro magazín Harvard Business Review.
Postavičky pro každého
Jeho nejlepší práce jsou dneska kupované a dražené za stovky tisíc dolarů, on se ale vymyká nejen svou tvorbou, ale i svérázným přístupem k tomu, kdo se z ní nakonec bude těšit.
Snaží se svou práci zpřístupnit i těm, kteří nemají peníze na originály, a to prostřednictvím rozsáhlého merchandisingu. Když byl prý malý, prahl jako každé jiné dítě po hračkách souvisejících s jeho oblíbenými seriály a filmy. „Vzpomínám si, jak jsem byl zklamaný z kvality figurek a hraček. Důvodem, proč se věnuji merchandisingu, je, že to může být způsob, jak plnit dětské sny. A chci, aby moje postavičky dělaly radost teď, ale třeba i za třicet let,“ říká Murakami. Vysoce ceněná umělecká díla přeměňuje na plyšové hračky nebo jimi zdobí trička. Nebere se smrtelně vážně a ke své slávě je střízlivý. „Dřív se mi nelíbila, teď jsem se s ní smířil. Jsem slavný, ale starý chlap. A je to jednodušší. Můžu říct cokoliv a lidé si řeknou: ,No jo, starý chlap!’“ směje se.
Přestože už mu není dávno třicet, nezapomíná se seznamovat s nejmodernějšími technologiemi: „Rád při tvorbě míchám ChatGPT a různé softwary, mohou nabídnout skvělá řešení nápadů. Pokud ale není zadání dobré, umělá inteligence vám nic dobrého nevrátí.“
