Benátky jsou město jako žádné jiné na světě. Můžete je milovat, můžete je nenávidět. Anebo oboje zároveň: milovat pro krásu historických paláců, pro jejich trochu omšelou nostalgickou náladu. A nenávidět? Pro davy turistů, pro všudypřítomné obchody se suvenýry… Asi bychom toho našli spoustu. Ale my tu jsme proto, abychom se do italského města zamilovali. Důvod?
Narodil se zde Roberto Coin, zakladatel stejnojmenné šperkařské značky. I když v Benátkách prožil jen část dětství, ovlivnily jej na celý život: jejich krásu přenesl například do kolekce šperků Venetian Princess, která bývá se značkou Roberto Coin velmi často spojována: stylizovaná květinka, vycházející z prastarého benátského dekoru, se čtyřmi okvětními lístky je tak romantická jako město na laguně při ranním rozbřesku. A co víc, tato kolekce – ostatně stejně jako další – dokonale ztělesňuje přístup zakladatele značky Roberta Coina ke své firmě: chce nabídnout šperk každé ženě, s různým vkusem a s různě vysokým limitem na platební kartě.
Zmíněná květinka, jež tvoří střed náhrdelníků či prstenů, ale zdobí i jemné náramky, může být vyrobena například z polodrahokamů, jako je zelený malachit nebo modrý lapis lazuli, precizně osázena diamanty (a to i těmi černými), případně se skví ve zlatě se sofistikovanou satinovanou povrchovou úpravou. A co víc, v nabídce italské značky jsou též šperky z kolekce Venetian Princess vyrobené z barevného superlehkého titanu, materiálu známého spíše z pouzder hodinek než ze šperkařství. „Narodil jsem se ve znamení Lva. A symbolem Benátek, místa, kde jsem se narodil, je také lev,“ usmívá se Roberto Coin, „jsem tedy dvojnásobný lev.“
Roberto a Pilar
Roberto Coin, který svou šperkařskou značku založil v roce 1996, je jejím ztělesněním. Z charismatického Itala vyzařuje i navzdory jeho osmdesáti letům neuvěřitelná energie, je hravě mladistvý a zároveň má sebevědomí mužů, kteří toho v životě už hodně dokázali, zažili a nemusejí si brát servítky. Navíc je velmi zábavným společníkem. Při jeho vtipech i příbězích se téměř nepřestanete smát.
Je to prostě muž, od kterého byste chtěli šperk nejen dostat, ale se stejně šťastným úsměvem si ho i koupit. „Víte, já mám ohromně rád ženy,“ říká se spikleneckým úsměvem během italského oběda s českými novináři, „ale i když se o mně říkala spousta věcí, ženy miluju jen teoreticky. Jsem léta věrný své manželce.“ A vrhá pohled na opačný konec stolu, kde sedí jeho druhá žena Pilar, která se začala věnovat šperkařství (vystudovala gemologii) po velice úspěšné kariéře ve švýcarském privátním bankovnictví.
Panu Coinovi se není co divit – Pilar je štíhlá, dokonale upravená dáma. Její vybrané způsoby kontrastují s nenuceností a bonvivánstvím manžela. Roberto a Pilar se seznámili díky společné klientce – nakupovala klenoty Roberta Coina (ještě ne pod jeho značkou) a Pilar se jí starala o finance. Slovo dalo slovo a dnes mají nejen už dospělého syna, ale oba se podílejí na mezinárodním úspěchu značky Roberto Coin.
Pilar Coin je ta, kdo jako první nosí nové šperky Roberta Coina, a velmi dbá na to, aby drahocenné klenoty nejen zdobily, ale hlavně aby své majitelky neomezovaly v pohybu. „Má žena je můj největší kritik,“ usmívá se Roberto. Navíc díky Pilar, která v roce 2010 přesvědčila svého muže, aby otevřel obchod v Praze, je italská šperkařská značka nebývale populární i v České republice. Ovšem nejen tady, ale též například ve Spojených státech. Firma Roberto Coin prodala v tomto roce svou americkou distribuční síť světovému dealerovi luxusních hodinek Watches of Switzerland.
Zásadní životní rozhodnutí
Životní příběh Roberta Coina je přitom stejně zajímavý a přitažlivý jako šperky, které se vyrábějí v manufaktuře značky ve Vicenze, jednom z center italského šperkařského průmyslu. Jak už bylo řečeno, Roberto se narodil v Benátkách, kde už coby malý kluk nakukoval do luxusních obchodů s módou a obdivoval krásné ženy, jež si oblečení kupovaly. Po absolvování švýcarské internátní školy se navzdory očekávání nezačal věnovat módě, ale zcela jinému byznysu: hoteliérství, a sice v Anglii. Coby devatenáctiletý se totiž oženil se svou první ženou, musel přerušit studia na univerzitě a začít živit rodinu se dvěma malými dětmi. Když jsem se kdysi Roberta Coina ptala, co pokládá za nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě, zmínil právě první sňatek. Nebýt něj, možná by jeho životní cesta vypadala zcela jinak a neskončila by v italské Vicenze, zhruba 70 kilometrů od Benátek.
V hotelovém byznysu byl mladý Roberto Coin úspěšný stejně jako později ve šperkařství. Hotel, který vlastnil s dalšími společníky, ale nakonec prodal. Podnikavý mladý muž se začal zabývat myšlenkou, co dál. Díky prostředí luxusních hotelů znal bohaté ženy, jež si šperky kupovaly, a navíc jej svět drahých kamenů a kovů stejně jako kreativita nebývale přitahovaly. Začal navštěvovat šperkařské dílny po celém světě a postupně klenoty navrhovat – sice ještě ne pod svým jménem, ale buď pro jiné značky, nebo pro soukromé klientky. „Během prvních let jsem navštívil množství šperkařských manufaktur po celém světě, abych pochopil rozdíly ve výrobě šperků, rozdíly v kvalitě kamenů i jejich brus,“ vzpomíná Roberto Coin.
Ostatně šperk od Roberta Coina měla kdysi na jejich první schůzce v Římě i Pilar, jak prozradila Espritu před dvěma lety. Ovšem tehdy ještě netušila, že jde na večeři s jeho designérem a že se stane jeho druhou manželkou.
Nemáme co tajit
Roberto Coin je velmi hrdý na značku, kterou vybudoval, stejně jako na zemi, kde se narodil. I když Itálie je vyhlášená coby šperkařská velmoc a mnoho starých šperkařských technik je italského původu, přece jen si při jednom z našich předchozích rozhovorů dovolím podotknout, že ta nejslavnější klenotnictví světa jsou z Francie.
Tato poznámka je přímo vodou na mlýn Roberta Coina: „Ano, možná je mnoho velkých jmen francouzských, ale musíte pochopit, že renesance začala v Itálii. Byli jsme to my, kdo ukázal světu, jak vyrábět boty, kabelky, šaty a šperky, jak stavět dobrou architekturu. Dali jsme světu vše, umožnili jsme mu nadechnout se, narodit se, dali jsme mu po středověku radost ze života,“ vysvětloval mi Roberto Coin, když jsme společně seděli v jeho nádherném domě plném designu a knih ve Vicenze. „Francouzi asi nebudou rádi, ale takhle to prostě bylo. Navíc, kdo naučil Francouze vařit? Italové! Když se totiž Kateřina Medicejská provdala za francouzského krále Jindřicha II., přivezla si na jeho dvůr dvě desítky kuchařů. To opravdu nebylo málo. A nezapomeňte na římskou říši – ta je přece součástí celé naší kultury, je součástí Evropy. Možná Francouzi umí věci lépe prodat, ale kreativita sídlí zde,“ dodal.
Roberto Coin se rozhodl založit manufakturu v už zmíněné Vicenze, která je vyhlášená šperkařstvím řemeslem, navíc v 90. letech se zde konal šperkařský veletrh. Dnes zde například sídlí jedinečné muzeum šperků, jehož expozici navrhla slavná architektka Patricia Urquiola. Lze tu obdivovat řemeslnou dovednost italských mistrů šperkařů minulosti včetně například nádherné koruny Madonny di Monte Berico. Jde o jediný mistrovský kus z Vicenzy, který nebyl odcizen během napoleonských válek. Úchvatné muzeum se stálou expozicí bylo otevřeno veřejnosti před čtyřmi lety.
Před zraky veřejnosti – a je to velká škoda – zůstává ale skryta manufaktura, kde se vyrábějí zlaté šperky Roberto Coin. Právě precizní práce zdejších mužů a žen navazuje na proslulou tradici vicenzského zlatnického řemesla. V továrně pracuje šedesát zaměstnanců a ti vyrobí na šest tisíc šperků měsíčně. Při novinářské návštěvě můžeme vidět vše a vše – samozřejmě kromě prototypů šperků, které ještě nebyly uvedeny do produkce – si i vyfotit. Kdo je zvyklý na poněkud tajemné prostředí švýcarských hodinářských manufaktur, kde je většinou focení i kvůli ochraně zdejších mistrů hodinářů zakázáno, musí být v sedmém nebi.
Výroba šperků Roberto Coin začíná klasicky. Od ruční skici, která se převede na technický výkres. Nový šperk je poté vytištěn na jedné z moderních 3D tiskáren. Pak přichází na řadu jedna z nekrásnějších a nejstarobylejších technik (využívala se už v době bronzové) zpracování drahých kovů: lití do ztraceného vosku. Je stejně jednoduchá jako geniální, ostatně jinak by se už dávno nepoužívala.
Část šperku – například květinka nebo jiný motiv – je precizně vymodelována z vosku a pečlivě přichycena spolu s dalšími stejnými částmi do formy tak, že připomíná voskový vánoční stromeček. Ten je poté obalen žáruvzdorným materiálem. Forma se zahřeje v peci na teplotu přes 500 stupňů Celsia a vosk se do ní vsákne. Místo něj se pak do prázdných dutin nalije drahý kov, v tomto případě zlato.
Hotové zlaté polotvary jsou ze stromku odřezány. Zlatý odpad je roztaven a opět zpracován. Dále přichází na řadu zpracování jednotlivých částí, jejich broušení, osazování drahými kameny a kompletování. Hotové šperky jsou zabaleny a míří podle objednávek do obchodů Roberto Coin po celém světě.
Náměstí svatého Marka
Jeden z monobrandových butiků značky se nachází v malebném podloubí na benátském náměstí svatého Marka. V útulně zařízeném obchodě, kde se můžete pohodlně usadit na divan a listovat světovými magazíny, jež značce Roberto Coin věnovaly své stránky, září ve vyleštěných vitrínách překrásné kolekce z pera Roberta Coina.
O romantické Venetian Princess už byla řeč, ale s ní rozhodně nabídka značky nekončí. Milovnice diamantů nadchne kolekce Cento se speciálně broušenými kameny (to aby vynikl jejich lesk), minimalistky zaplesají nad nádhernou geometrickou kolekcí Domino, která svým vzhledem připomíná starou čínskou hru. S otevřeným architektonickým designem pracuje zase modelová řada Sauvage Privé a milovnice nápadných zvířecích motivů zůstanou v údivu nad kreacemi z linie Animalier.
Ať už jsou klenoty vyrobeny ze zlata žlutého, bílého nebo růžového, všechny mají jedno společné: malý rubín pro štěstí na vnitřní straně šperku. Je tam umístěn z toho důvodu, aby se dotýkal kůže své majitelky. Možná vám to přijde jako drobnost, ale jde o drobnost vystihující dokonale značku Roberto Coin a lásku, obdiv i úctu, které její zakladatel věnuje ženám.