O Cenu Febiofestu, o jejímž držiteli rozhodne divácká porota složená ze 33 milovníků filmu, se budou ucházet snímky ze 14 evropských zemí. O většině z nich přitom platí, že jejich autoři nehledí na svět přes růžové brýle a že je zajímá spíš jeho odvrácená tvář.
Drama Sníh z Bosny a Hercegoviny vypráví příběh žen z malé vesnice, jež se musí vyrovnat s následky války. Snímek byl nominován na Evropskou filmovou cenu pro nejlepší debut, a to společně s dalším soutěžním příspěvkem, nostalgickou Knihou na léto z Turecka, ve které se tragika života prolíná s jeho optimističtějšími aspekty. Portrét muže v existenciální krizi, jenž touží stát se někým úplně jiným, přináší belgický Pan Nikdo. Jeho hlavní hrdina jednoho dne opustí svou hezkou manželku i dobré zaměstnání a jako pan Nikdo zmizí v dalekém světě, aby i tam zjistil, že před sebou samým stejně utéct nemůže. Po slibném debutu Rosie se belgická režisérka Patrice Toye v hraném filmu odmlčela na celých deset let, svým návratem ale vzbudila zaslouženou pozornost.
O tom, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř, se nás snaží v polském V ofsajdu přesvědčit režisérka Kasia Adamiková, dcera slavné Agnieszky Hollandové. Zatímco svou prvotinu natočila v Americe, pro druhý snímek, který vznikl na základě skutečných událostí, si vybrala Varšavu. Sleduje v něm osudy několika lidí, kteří skončili na ulici. Pod vedením jednoho z nich, bývalého reprezentanta, postupně vznikne fotbalový tým - a dokonce se mu povede dostat na proslulé mistrovství světa bezdomovců ve Švýcarsku. Ruský Shultes je zase portrétem bývalého sportovního šampiona, z nějž se stane kapsář, který se v dnešním světě nechce nijak citově angažovat. S originálním humorem lze vyprávět také o stáří a konci života, jak je tomu v případě finského Thomase.
Tři snímky jsou mozaikami několika lidských osudů: Lepší věci z Velké Británie, norský Studený oběd a Preludium, záznam jedné noci v dánské Kodani, natočený v jediném záběru.
Nechybí ani sarkasmus a absurdita obyčejného života S ještě více sarkastickým humorem nahlíží na svět kolem sebe mladí tvůrci v případě švédského portrétu věčného outsidera Král ping pongu nebo v Malebné svatbě, zápisu z jedné katastrofické islandské veselky, jenž je zároveň šestým filmem v našem výběru, pod jehož režií je podepsaná žena. Švýcarský debut Jiný člověk má dokonce odvahu utahovat si z filmových kritiků. Jeho autor, režisér Lionel Baier, si vzpomněl na časy, kdy s filmem sám začínal. Hlavní hrdina Francois žije v malé vesnici, kde začíná psát jako filmový recenzent pro regionální noviny. Jelikož žádným kritikem zatím není, kopíruje ve svých recenzích slovo od slova názory svých francouzských kolegů. Až do chvíle, kdy se s nimi - zejména s jednou uznávanou francouzskou kritičkou - potká v rozhlasové diskusi.
Ostře sledovanou rumunskou novou vlnu, jejíž nejsilnější stránkou je přesný a nezkreslený pohled na obyčejný život kolem nás se vší jeho absurditou, reprezentuje Adrian Citaru s debutem Propadlý. Dvojice milenců, podvádějící své životní partnery, vyrazí na piknik do přírody. Ten se ale shodou okolností vymkne zpod kontroly Z úplně jiného soudku je srbská fantaskní férie Slzy na prodej, připomínající filmy Juraje Jakubiska. Na mizerii postmiloševičovského Srbska reaguje režisér Uroš Stojanovič podmanivou barokní fantazií ze srbské historie, ve které líčí osudy několika žen, jež zůstaly v jedné malé vesnici po válce prakticky bez mužů.
Vítězný film loňského festivalového ročníku, snímek Magnus estonské režisérky Kadri Kousaar, uvede Febiofest v rámci ročníku letošního do tuzemských kin. K vidění bude nejprve v rámci regionální části festivalu a posléze se dostane do programu Asociace českých filmových klubů. „Ukázalo se, že porota tvořená filmovými neprofesionály byla vloni velmi zodpovědná, měla vytříbený vkus a její rozhodnutí posléze stvrdily i odborné poroty dalších, zahraničních festivalů, které náš vítězný film také ocenily,“ poznamenává ředitel Febiofestu Fero Fenič.
