Evropa musí zůstat evropská, říká maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó

Maďaři zítra volí nový parlament. Po italských volbách Evropská unie s velkým očekáváním sleduje, zda končí osmileté vládnutí konzervativců v čele s Viktorem Orbánem, nebo se prosadí Bruselu vyhovující levicově-liberální politické síly. Proto v Maďarsku jak vláda, tak opozice hovoří o osudových volbách.

Poslední průzkum veřejného mínění, který vypracovala nezávislá agentura Medián, předpovídá opět výrazné vítězství strany premiéra Viktora Orbána. Fidesz, který v koalici s křesťanskými demokraty vládne od roku 2010, může podle průzkumu získat v parlamentu 142 ze 199 mandátů, což znamená více než dvě třetiny (okolo 70 procent) poslaneckých míst. Paradoxně mnohem opatrnější je odhad provládního think tanku Nézőpont Intézet, který předpokládá, že vládní strany získají pouze 112 až 123 mandátů.

Stejně by to však znamenalo, že by Orbán vedl vládu již potřetí za sebou a po německé kancléřce Angele Merkelové by byl druhým nejdéle sloužícím premiérem v EU. Maďarský volební systém je kombinovaný: 93 poslanců se do parlamentu dostane ze stranických kandidátek, podle stranických preferencí, zbytek podle většinového systému ze 106 volebních okrsků. Čeho se především týkají zítřejší maďarské volby?

Někteří provládní novináři použili zkratku: vládu sestaví buď Orbán, nebo Soros. Ústředním tématem voleb totiž není školství, zdravotnictví, sociální problematika ani korupce, ale nelegální migrace, kterou konzervativní vláda považuje za hrozbu. Za negativní příklady dává nejen dlouhodobé politické aktivity miliardáře George Sorose, EU a OSN, ale i situaci v západních zemích, kde problém s nelegální migrací zejména z muslimských států začíná být vážným společenským problémem.

Čtyřiapadesátiletý Orbán kromě toho, že Maďarsko pod jeho vedením dlouhodobě vykazuje velice dobré ekonomické výsledky, má obrovské štěstí, že opozice je dlouhodobě roztříštěná. Tvoří ji několik malých liberálních a levicových stran a populistická formace Jobbik, která ještě donedávna hlásala silně protiromské a antisemitské názory.

Velká část levicové a liberální opozice ve své nenávisti vůči Orbánovi zjevně zapomněla na dříve deklarované hodnoty a nyní vše vsadila na zoufalý tah a chce se spojit i s extremisty jen proto, aby měla šanci získat co nejvíce poslanců a vytvořit vládu. Toto bizarní spojenectví provládní média nazvala hororovou koalicí a hrozí, že volič liberální levice nepodpoří extrémně nacionalistického kandidáta a naopak.

Opozice, o níž vládní propagandisté hovoří jen jako o Sorosových kandidátech, se navíc rozhodla vést kampaň ve stylu, který nefungoval ani v USA (Antitrump), ale ani v České republice (Antibabiš či Antizeman). Zdá se, že ani v Maďarsku Antiorbán nebude fungovat.

Orbán je kritizován za autoritářské vládnutí, údajné blízké vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a některé opozičními novináři tlačené korupční kauzy jeho zetě, přátel z byznysu a stranických kolegů. Maďarsko je podobně jako Česká republika rozděleno na levicově-liberální dvoumilionovou Budapešť a na většinou konzervativně smýšlející zbytek.

Všechny tyto problémy zmiňuje v exkluzivním rozhovoru, který maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó poskytl Lidovým novinám při své březnové návštěvě Prahy, a snaží se je vysvětlit a dát do mezinárodních souvislostí.

Obrat. Maďarsko po osmi letech pod vedením premiéra Viktora Orbána vykazuje velice dobré ekonomické výsledky.

LN: V Maďarsku se konají parlamentní volby. Jak nahlížíte na osm let vlády premiéra Viktora Orbána?
V roce 2010 stálo Maďarsko na pokraji hospodářského kolapsu. Dnes si na to vzpomene už málokdo, ale tehdy jsme na tom byli hůř než Řekové. Naši zemi prakticky udržel při životě úvěr od Mezinárodního měnového fondu, přičemž bylo evidentní, že cestou konvenční hospodářské politiky můžeme krizi maximálně přežít, ale nikoli nabrat sílu. Proto jsme se rozhodli vydat cestou zcela neortodoxní hospodářské politiky s důrazem na společnost založenou na práci. To se odráží v našem daňovém systému, hospodářské strategii i v sociálním systému.

Na začátku jsme byli vystaveni neuvěřitelným mezinárodním útokům, ale nakonec nám život dal za pravdu – v ekonomickém smyslu je dnes v Maďarsku plná zaměstnanost (3,8 procenta nezaměstnaných – pozn. red.) – a dostali jsme se do situace, kdy jsme každý rok schopni překonávat další a další rekordy v oblasti zahraničního obchodu.

Takže jsme se z hlubokého bodu, od ekonomiky ve velmi špatné kondici, dopracovali k tomu, že dnes jsme součástí řešení v Evropě, a nikoliv součástí problému. Urazili jsme dlouhou cestu a potřebovali k tomu odvahu i to, aby předseda vlády Maďarska činil průběžně odvážná rozhodnutí. Na mezinárodní scéně za námi stály visegrádské země až do konce, čili na tuto alianci se lze vždy spolehnout.

LN: Šlo tedy o praktické kroky. Na jakých hodnotách, ideologii či filozofii byla tato změna založena?
Naše uvažování vychází z tradičních křesťanskodemokratických principů. Navštěvoval jsem gymnázium spravované benediktiny, jejichž heslo zní Ora et labora! – Modli se a pracuj!. Práce je tradiční křesťanskodemokratická hodnota: pokroku lze dosáhnout jedině prací a výkonem. V tomto duchu jsme zavedli filozofii, že všichni, kdo jsou toho schopni, musí pracovat a vzít na sebe část našich společných břemen. Naše politika je založena na zásadě, že místo podpory je třeba zajistit práci. Stát odměňuje práci a výkon.

V roce 2010 byly schodek veřejných financí i státní dluh obrovské, a proto politici začali s úsporami u sebe. V parlamentu jsme snížili počet poslaneckých míst z 386 na 199. Veškeré úsilí jsme zaměřili na veřejná břemena, a to nejen na verbální úrovni, ale i na úrovni činů.

LN: Podíváme-li se na výsledky průzkumů veřejného mínění, pravděpodobně ve volbách vyhraje koalice Fidesz (Svaz mladých demokratů) a KDNP (Křesťanskodemokratická lidová strana). Premiérem Maďarska od poloviny dubna bude opět Viktor Orbán?
Doufáme, že lidé v Maďarsku nám dají důvěru i nadále a že budeme moci pokračovat ve své práci. O tom ale rozhodnou občané.

LN: Při pohledu z Evropy je Maďarsko vystaveno mnoha atakům od doby, kdy stojí v čele vlády Viktor Orbán. Toto poznamenalo i celou zemi. Vytvořily se dva tábory. A to se týká nejen Maďarska, ale také USA či Anglie kvůli brexitu a situace je podobná i v České republice. V čem vidíte příčiny?
Lze to připsat dvěma jevům. Za prvé, svět se ve všech ohledech zrychluje, a pokud se na to podíváte, zcela se změnila role i povaha dnešní zahraniční politiky. Kdysi byla zahraniční politika mnohem pomalejší. V akademických prostorách bylo možné za vznášejícího se kouře z doutníků a při popíjení lahodných nápojů vést filozofické úvahy celé hodiny a dalekosáhle probírat záležitosti světa. Času bylo dost, nikdo se nikam nehnal. 

Dnes je všechno jinak a události se dějí během minut či sekund. Sociální média šíří zprávy či falešné zprávy během okamžiku, což samo o sobě může být velmi vážným faktorem vytvářejícím napětí.

Na druhé straně nikdy nebylo v evropských politických debatách tolik pokrytectví a politické korektnosti, jako je tomu dnes. V našich společnostech podle mne vyvolává obrovskou frustraci, že některé politické elity se očividně věnují všemu možnému, jen ne lidem. Tyto politické elity jsou zaneprázdněny samy sebou a vůbec se nezajímají o to, co si přejí lidé, kteří je zvolili. Tu dělicí čáru vidím zde, čili existují politické síly, které skutečně zastupují lidi, ale jsou i takové, jež se zcela odtrhly od svých voličů.

LN: Každý, kdo má o politice jen trochu jiné představy, je druhou stranou, jež sama sebe považuje za liberální, okamžitě označen za populistu, rasistu, xenofoba či putinofila a následně se v médiích a na sociálních sítích spustí diskreditační kampaň…
Faktem je, že stigmatizace druhých je v evropské politice bohužel silněji přítomna než kdykoliv dřív. Dobrým příkladem toho je, že pokud liberálové prohrají volby, najednou už systém není demokracií. Přitom jí je, jen nevyhráli. V této věci probíhají až urážlivě zjednodušující diskuse vedené na emocionální bázi.

Například před listopadem 2016, kdy jsem jako ministr zahraničních věcí zformuloval stanovisko, jež nebylo v souladu s evropským mainstreamem, jsem byl okamžitě označen za zastánce Putina. Situace se od listopadu 2016 změnila v tom, že mám alespoň možnost volby, zda budu považován za zastánce Putina, či Trumpa.

Maďarská zahraniční politika přitom vždy zastupuje národní zájmy a vůbec nám nezáleží na tom, za co jsme považováni. Místo abychom jednotlivá témata prodiskutovávali racionálně a na bázi zdravého rozumu s cílem nalézt konečné řešení, již ve druhé minutě debat se setkáváme s tímto označením a zadupáváním do bláta. To nikam nevede.

LN: Na straně liberálů se o Viktoru Orbánovi často mluví jako o diktátorovi, který visí Putinovi na rtech a chtěl by vyvést Maďarsko z EU. Vidíte v takovém názoru reálné důvody?
To je nesmysl a my to rozhodně odmítáme. Ostatně by bylo dobré podívat se, která evropská země spolupracuje s Rusy nejtěsněji. To není Maďarsko, některé západní země jsou v tom výrazně před námi. A co se týče spolupráce v oblasti energetiky, i v ní je několik západoevropských zemí, které s Ruskem udržují až záviděníhodně úzké kontakty, o hospodářských a obchodních vztazích ani nemluvě. Situace je taková, že tyto země obviňují jiné, přičemž tyto skutečnosti zastírají.

Jsme malá země ve střední Evropě se zcela jasnou historickou zkušeností, která nám říká, že případné konflikty mezi Východem a Západem vždy odnáší střední Evropa. Neprosazujeme užší spolupráci Východu a Západu proto, abychom sloužili zájmům kohokoliv jiného, nýbrž proto, že je to v zájmu Maďarska – a my vždy jednáme podle toho. Na základě historických zkušeností je v zájmu Maďarska, aby východní a západní část kontinentu dokázaly spolupracovat a vzájemně se respektovat.

LN: Obrovským politickým problémem je nahlížení na nelegální migraci a Bruselem prosazovaný systém kvót. Je to dělicí čára nejen v rámci Evropy, ale také v jednotlivých společnostech. Maďarská vláda v této otázce již více než dva roky tvrdí, že je v sázce budoucnost Evropy. Je nelegální migrace skutečně tak nebezpečná?
Kromě již zmíněné politické korektnosti a pokrytectví je v současných evropských politických diskusích jedním z největších problémů uplatňování dvojího metru. Někdy mám pocit, že závisí na velikosti rozlohy či výši HDP jednotlivých zemí, zda může, či nemůže něco učinit. A to není správné.

Pokud jde o migraci, Maďarsko spolu s ostatními zeměmi visegrádské čtyřky dlouhá léta důsledně zastává postoj, že nelegální přistěhovalectví je nebezpečné, a proto je třeba mu zabránit a hranice ochránit. Dnes už je jednoznačně prokázáno, že Středoevropané měli pravdu – v průběhu uplynulých dvou a půl roku spáchali v Evropě teroristé s migrantským pozadím 27 teroristických útoků, při nichž zahynulo 330 a zraněno bylo 1300 lidí.

My jsme jasně řekli, že migraci lze zastavit. To jsme také prokázali tím, že jsme na jižní hranici Maďarska dokázali s polskou, českou a slovenskou pomocí zastavit migrační procesy. Řekli jsme, že systém kvót nefunguje. Ukázalo se, že tomu tak je, protože víme, že i země, které jej odsouhlasily, dokázaly tyto kvóty naplnit jen z 25 procent. Západoevropané nás kritizují, zatímco sami kvóty naplnili pouze z 25 procent. Takže dvojí metr bohužel existuje.

Myslím, že ve střední Evropě jsme úspěšně prokázali, že je třeba skutečně trvat na tom, aby Evropa zůstala evropská. Musíme trvat na tom, že jsme křesťanský kontinent. Je třeba trvat na tom, aby zde nemohly vznikat smíšené společnosti. Konečně je třeba říci, že tvrzení, dříve považované za nedotknutelné dogma, že se v Evropě podařilo integrovat všechny, kdo sem přišli, není pravdivé.

Je třeba se podívat, co se děje tam, kde hlásali úspěšnost jejich začleňování do společnosti. Vznikly paralelní společnosti, zóny „no-go“, a v těchto společnostech průběžně vzniká napětí a dochází k fyzickým krutostem. My takovou zemí být nechceme a všichni by to měli respektovat.

LN: Západoevropští politici, zejména němečtí vládní politici, vzkazují zemím, které kvóty odmítají, že pokud chtějí dostávat evropské dotace, musí být v otázce migrace solidární, tedy přijmout část migrantů, kteří už do EU dorazili. Souhlasíte s tímto názorem?
Takové jednání je naprosto neevropské, neboť prakticky jde o vydírání středoevropských zemí. Musíme však jasně vidět, že evropské zdroje nejsou humanitární pomocí, jelikož jde o prostředky, na něž mají příslušné země nárok podle smlouvy. Když jsme my, Středoevropané, vstoupili do EU, otevřeli jsme své trhy západoevropským zemím, díky čemuž se jejich firmy dostaly k obrovským ziskům.

Nejméně 70 procent finančních prostředků přicházejících k nám z EU končí ve velkých západoevropských společnostech. V praxi to znamená, že když nám EU posílá finanční prostředky, asi tři čtvrtiny z nich se vracejí do západní Evropy.

A k otázce, kdo je a není solidární: pokud bychom s pomocí Visegrádu neuzavřeli jižní hranici Maďarska, dnes by v západní části Evropy nebylo jeden a půl milionu nelegálních přistěhovalců, ale mnohem víc. Maďarsko vynaložilo miliardu eur na ochranu schengenských hranic, na kterou jsme z Bruselu nedostali ani euro. Nemluvě o tom, že jsme jako země Visegrádu daly dohromady 35 milionů eur, abychom pomohli chránit jižní hranici Libye, aby neposloužila jako zelený koridor pro migranty do Evropy.

LN: Maďarská vláda vede tvrdou kampaň proti americkému miliardáři maďarského původu Georgi Sorosovi už téměř rok. Viděno z České republiky, ne zcela rozumíme tomu, kde je jádro sporu. Vysvětlil byste nám to?
Je nesporné, že existuje otevřený spor, obří spor mezi Georgem Sorosem a Maďarskem. Tento spor se musí dobojovat. Soros reprezentuje postoj, který je pro Maďarsko značně nebezpečný. Četl jsem nejdůležitější příspěvky Sorose a jím podporovaných organizací, jak si představují budoucnost Evropy: měla by to být budoucnost, v níž k nám mají být vpuštěny masy migrantů, měly by se demontovat národní státy a hranice by měly být průchozí pro přistěhovalce. To je zcela v rozporu se zájmy Maďarska a Maďarů.

Uskutečnění plánu George Sorose představuje pro Maďarsko – ale dodávám, že i pro vaši zemi – obrovské riziko. To je důvod, proč jsme se pustili do boje, a my ten boj dotáhneme do konce.

LN: Je Sorosův vliv na EU tak silný?
Všichni si pamatují obrázky, jak předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vřele vítá Sorose, jenž sice nemá žádnou státní funkci, přesto je přijímán s poctami náležejícími premiérům či hlavám států. Kromě toho se objevil seznam poslanců Evropského parlamentu, jež Sorosova síť považuje za spolehlivé. Je jasně vidět ne uvěřitelný rozsah sítě, na niž Soros vynakládá miliony dolarů. Bohužel tedy musím říct, že Soros má výrazný vliv na mechanismus politického rozhodování EU.

LN: V souvislosti s kampaní proti Sorosovi zaznívá také kritika, že kampaň má antisemitské podtóny, protože americký miliardář je židovského původu...
Nás nezajímá, jakého vyznání Soros je. Nedohadujeme se s ním kvůli jeho vyznání či původu, dohadujeme se s ním, protože chce, aby Evropa byla přistěhovaleckým kontinentem a Maďarsko přistěhovaleckou zemí.

LN: Mimochodem, u izraelské vlády to má Soros také silně nahnuté...
Myslím, že přesně ten přístup je nekorektní, když někteří okamžitě vytahují antisemitismus jen proto, že jsme ve sporu se Sorosem.

LN: Co si myslíte o takzvané dvourychlostní Evropě, o níž mluví v poslední době francouzský prezident Emmanuel Macron?
I v současnosti existují země, jež jsou členy eurozóny nebo schengenského prostoru, zatímco jiné nikoli. Je zde ale i další aspekt. Velmi se mi líbil přístup vašeho předsedy vlády Andreje Babiše v Budapešti, když řekl, že Evropa je dvourychlostní – jsou zde Středoevropané, kteří se dynamicky rozvíjejí, a ostatní, kteří se tak nerozvíjejí. Střední Evropa se nyní stala motorem evropského růstu.

A také je vidět, že existuje extrémní představa, jejímž konečným cílem je vytvoření Spojených států evropských. Jde o federalistický přístup. Oproti tomu jsme zde my, racionálně uvažující Středoevropané se zdravým rozumem, a říkáme, že chceme silnou Evropskou unii založenou na suverénních a silných členských státech. Boj se vede mezi těmito dvěma přístupy.

Některé návrhy francouzského prezidenta by zakryly opomenutí jednotlivých členských států EU. V některých západoevropských zemích existují představy, podle kterých lze konkurenceschopnosti dosáhnout i při menším objemu práce a vyšším zdanění. Právě proto sledují s nelibostí, že daně ve střední Evropě jsou stále nižší. Zapomínají však, že nízká daň není příležitost, která spadla z nebe.

Nízké daně si mohou středoevropské země dovolit, protože lidé v nich pracovali hodně a dobře a jejich vlády prováděly disciplinovanou fiskální politiku. Pokud by Francouzi byli v minulosti přísnější a disciplinovaní v oblasti financí, mohli by také snížit daň. Neberme druhému možnost využívat ekonomické příležitosti vytvořené vlastním přičiněním.

LN: Opravdu sledují v západní Evropě s nelibostí, když vlády našeho regionu snižují daně?
Mluví-li o daňové harmonizaci či daňovém dumpingu, pak o tom, že zde snižujeme daně díky zdrojům z Fondu soudržnosti EU. To je lež. Není to tak. Daně snižujeme díky své disciplinované ekonomické výkonnosti a práci lidí.

LN: Proč jim to vadí?
Protože západní společnosti umisťují své investice do střední Evropy.

LN: Rozšířil byste visegrádskou čtyřku? Mluví se o případném členství Slovinska či Rakouska.
Visegrádská skupina je nejpevnější a nejúčinnější aliancí Evropské unie, která je dobrá tak, jak je nyní. Můj slovenský kolega Miroslav Lajčák mi kdysi řekl, že není třeba opravovat něco, co se nepokazilo. Myslím, že v tom měl naprostou pravdu, takže rozšíření Visegrádské skupiny není na programu.

Na programu naopak je úzká spolupráce Visegrádské skupiny s dalšími zeměmi. My tomu obvykle říkáme V4+. Rakousko a Slovinsko jsou v tomto ohledu zřejmými partnery, protože jsme největšími zastánci rozšiřování Evropské unie na západní Balkán.

LN: Jak hodnotíte situaci českého předsedy vlády a spory okolo jeho vlády?
Domníváme se, že premiér Andrej Babiš ztělesňuje politiku založenou na zdravém rozumu, která je nesmírně důležitá nejen pro spolupráci ve střední Evropě, ale i pro budoucnost Evropské unie. Nic nového pod sluncem: je zcela jasné, že proti tomuto typu politiků se nasazují všechny druhy prostředků.

Jen se třeba podívejte, jakým útokům jsou vystaveni politici, kteří se odmítli přidat k evropskému mainstreamu. Z naší strany proto doufáme, že nové postavení premiéra Babiše se stabilizuje a nakonec bude schopen sestavit vládu a budeme s ním moci co nejtěsněji v budoucnu spolupracovat.