Vyspělé země se v poslední době začínají vracet k učňovství. To je překvapivý jev. Ještě nedávno se totiž zdálo, že učni úplně zmizí, protože všichni mladí lidé budou až do dospělosti sedět hlavně ve školních lavicích, aby si rozšiřovali všeobecné znalosti z mateřského jazyka, matematiky, fyziky, biologie atd., a pak půjdou rovnou na nějaký typ vysoké, nebo aspoň vyšší školy.
Popravdě řečeno, v některých zemích to tak skutečně je. Například americký systém je založen právě na poměrně dlouhém všeobecném vzdělávání, které sice žákům umožňuje určitou profilaci, a to i manuální, ale většinou jen v rámci školy. Přitom učňovství znamená vzdělávání přímo na pracovišti. A byla to mezinárodně uznávaná a trendy určující Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), kdo vydal doporučení: rozšiřujme právě tuto formu výuky. Vraťme se k učení přímo v továrně, v dílně, u mistra.
Říkají tomu „nové učňovství“ Například Švédové se začali k učňovství vracet už před několika lety a mluví o takzvaném novém učňovství. „Pochopili, že to přináší některá silná pozitiva,“ říká ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV) v Praze Miroslav Procházka. „Zaprvé to, že jsou do procesu zataženi zaměstnavatelé. Mají možnost nejen říkat, jak by si přípravu učňů představovali a jak ne, ale mohou celý proces přímo ovlivnit. Zároveň žáci poznají, jak práce, pro kterou se rozhodli, opravdu vypadá, což je něco jiného, než když jim to někdo jenom vysvětluje. To má vliv jak na atraktivitu, tak i na kvalitu.“ Učni se vyplatí, i když dostanou slušně zaplaceno Ve Švýcarsku, kde je učňovství rozvinuté, protože Švýcaři je, stejně jako třeba Němci, považují za jakési rodinné stříbro, vypracovali studii, která přinesla zajímavé výsledky. Ukázalo se, že dvěma třetinám zaměstnavatelů se práce učňů ekonomicky vyplácí nikoliv proto, že mají na výuku dotace či daňové slevy, ale prostě proto, že dobře vedení učni dělají kvalifikovanou práci, přičemž je zaměstnavatel platí jen o něco méně než dělníky.
„To je docela silný motiv pro zaměstnavatele. Když je něco naučí, tak oni pak opravdu něco odvedou,“ upozorňuje Procházka s tím, že slušné odměňování učňů je vlastně nejefektivnějším způsobem hlídání kvality výuky.
Podle Procházkových slov není výjimkou, že učni berou až osmdesát procent mzdy hotového pracovníka, a padesát procent se považuje za normální. U nás to ale bývá většinou tak deset procent. Učňů, kteří se připravují ve firmě (přesněji řečeno - taky ve firmě), ale není tolik, kolik by bylo záhodno. Do 90. let měla odborná učiliště smlouvy s podniky, v nichž žáci trávili určitý čas své odborné přípravy, ale privatizace státních podniků, z nichž mnohé zanikly a další měly zpočátku dost práce samy se sebou, vrátila žáky učilišť zcela pod křídla resortu školství. To musí zajišťovat odbornou přípravu, často to však dělá jen ve vlastních, školních dílnách.
Třeba v Německu je podle ředitele NÚOV Procházky situace opačná. Žák tam má smlouvu s podnikem a ten si smlouvá buď školu, nebo nějaké centrum, které zajišťuje teoretickou část vzdělávání. Za realizaci programu odpovídá podnik. Zároveň tam ale existují školy, kam mohou zamířit ti, kteří neseženou učňovské místo v podniku. V těchto školách to vypadá jako u nás: žák má nějaké předměty a možnost učit se dovednostem ve školních dílnách. Na závěr získá certifikát, který má mít stejnou hodnotu jako z učňovského poměru. „Ti zaměstnavatelé ovšem vědí, čím a pod jakým vedením žák tréninkem prošel,“ podotýká ředitel NÚOV.
Řekni si sám, co se chceš naučit Když ale mluvíme o nových trendech ve výchově učňů, neměli bychom zapomenout na důležitou věc, a to je individualizace programů. Ta bere v úvahu, co už adept učňovství umí (takže není třeba jej tím nadále zatěžovat), a taky co sám chce. V některých zemích, například ve Finsku nebo Dánsku, proto sestavují učební plán společně žák, zaměstnavatel a třeba ještě i obecní úřad. Učňovství také už přestává být výhradně záležitostí teenagerů. Běžně se počítá s tím, že do učení může přijít člověk po dvacítce, často i do třicítky, a třeba už s nějakým ukončeným středoškolským, případně i vysokoškolským vzděláním.
Učňovství začíná pronikat už i na na vysoké školy Stále výraznější začíná být také snaha postavit učňovství na roveň jiných středoškolských programů a neomezovat učně v nabývání dalšího vzdělání. Ve Švédsku si lze přibírat k řemeslu teoretické předměty podle libosti. Například cizí jazyky nebo filozofii na různých typech škol.
„Jedním z hlavních problémů, proč učňovství v minulých letech upadalo, byl fakt, že v něm mnozí viděli slepou uličku. Měli pocit, že jim uzavírá cestu výš,“ říká Miroslav Procházka. A dodává, že u nás je tento problém poměrně dobře vyřešený takzvanými nástavbami, v nichž si lze po vyučení udělat za dva roky maturitu. Například v Irsku však viděl, že samotné učňovství se může odehrávat na technologické univerzitě v rámci terciárního vzdělávání.
Před českým učňovským školstvím stojí několik úkolů. Podle zprávy OECD bychom se měli snažit o větší zapojení firem do poskytování odborné přípravy. Ředitel Národního ústavu odborného vzdělávání k tomu dodává, že to není úkol jen pro oblast školství. Bude třeba upravit legislativu tak, aby zaměstnavatelům nezpůsobovala výchova učňů finanční zátěž, a doladit bude nutné i otázky bezpečnosti práce. To aby učni byli firmám skutečnými partnery a mistr nemusel pořád přemýšlet, jestli je může pustit někam, kde by si mohli, nedej pámbu, ublížit...
Ideální by podle Miroslava Procházky bylo, kdyby se podařilo učební programy individualizovat podle toho, co adepti už umějí a co si přejí umět. To musí být na druhé straně vyvážené standardy, které stanoví určité minimum, jež musí absolvent oboru znát.
Nemusíš nutně do školy Některé kroky jsme už ale v Česku udělali. Za zaznamenání stojí především vytvoření takzvané Národní soustavy kvalifikací. Ta umožňuje získat certifikovanou odbornost i lidem, kteří se učili jinde než ve státem uznaných učilištích. Stačí prokázat svou dovednost a znalosti před komisí.
Mimochodem, teď se pracuje na tom, aby bylo možné stejným způsobem ověřovat i znalosti a dovednosti na středoškolské, rozuměj maturitní úrovni. Takže časem možná nebude ani tak důležité, jakou školu člověk má, ale co umí.
***
Odborné školství: změny a trendy
Jak se věci mění * Střední odborné vzdělávání v Evropě bylo ještě v roce 2008 převážně školní. * Tradiční učňovství, v němž se uplatňuje kombinace pracovního a školního prostředí, si udržovalo hlavně Německo a také Rakousko a Švýcarsko. Teď se k němu přiklánějí další státy, nejvýrazněji Švédsko. * OECD doporučuje, aby se odborné vzdělávání odehrávalo daleko více v podnicích než ve školách. Zaměstnavatelé zjišťují, že se jim učni vyplatí, i když jim platí až 80 procent mzdy kvalifikovaných zaměstnanců. Jaké jsou trendy * Učňovství „na míru“ nejen zaměstnavatelům, ale i jednotlivým učňům. * Přijímat do učení i lidi nad dvacet let, někde i ještě starší. * Možnost kombinace učňovství s jiným vzděláváním. * Prostupnost směrem k terciárnímu vzdělávání. * Větší prestiž řemesel.
