Nejúčinnější taktikou, jak úspěšně zbrojit proti virům, je dokonale poznat svého nepřítele. Náplní projektu VIZIER je proto mapování tzv. RNA virů. To jsou viry, které svoji dědičnou informaci nenesou ve šroubovici DNA, nýbrž v molekulách RNA (ribonukleové kyseliny). „Tyto patogeny způsobují více než 350 chorob včetně spalniček, zánětu mozku, horečky dengue, žloutenky typu C, ale i chřipky a střevní chřipky,“ konstatuje koordinátor projektu Bruno Canard z Univerzity v Marseille.
Případy, jako byla epidemie SARS v roce 2002, podle jeho slov ukazují, jak velký ekonomický dopad mohou virové epidemie mít. „Kromě toho v budoucnu hrozí útoky bioteroristů, kteří už mají některé smrtelně nebezpečné viry RNA ve svém arzenálu,“ varuje Canard. Odborníci se snaží přečíst genetickou informaci těchto virů a najít enzymy a bílkoviny, které jsou klíčové pro jejich rozmnožování. „Hledáme zranitelná místa. Na ně se zaměří vývoj léků, jež virům zabrání množit se. Zatím o jejich fungování víme překvapivě málo,“ dodává další člen projektu Rolf Hilgenfeld z Univerzity v Lübecku.
Chřipkové viry vědci záměrně vynechali, protože se jim věnují jiné specializované projekty. „My se zaměřujeme na viry, kterých si zatím nikdo nevšiml, jež ale představují potenciální hrozbu,“ říká Hilgenfeld.
Na projektu se podílí 21 výzkumných institucí z deseti evropských zemí včetně Ústavu zoologie Slovenské akademie věd. Zatím se podařilo popsat asi 170 virů, celkem jich vědci chtějí prozkoumat zhruba 300.
Živé, ale bezzubé viry Další projekt s názvem FLUVACC se zaměřuje na jednoho konkrétního nepřítele: chřipku. Na rozdíl od předchozího výzkumu, jehož cílem jsou léky proti virovým onemocněním, se tento projekt soustřeďuje na prevenci - tedy na vývoj účinnějších, pohodlnějších a snáze dostupných vakcín. Dnes je příprava vakcín proti konkrétním kmenům chřipkových virů časově náročná -trvá přibližně půl roku. Výrobci proto nedokážou včas reagovat na chřipkové epidemie. Nový způsob by měl umožnit, aby se tato lhůta zkrátila na pár týdnů.
V současné době se k výrobě vakcín používají části bílkovin virů, které se namnoží v oplozených slepičích vejcích. Pak se vpraví do lidského těla, které proti nim vyzbrojí svůj imunitní systém. Když potom člověka napadne skutečný virus, umí se jeho organismus lépe bránit.
Dříve se k vakcinaci používaly živé, ale oslabené viry. Tato metoda ale nebyla dostatečně bezpečná, především pro děti, starší lidi a osoby s oslabenou imunitou, Proto se od ní ustoupilo. Odborníci spojení v projektu FLUVACC se k tomuto principu vracejí. Podle svých slov totiž přišli na způsob, jak viry ochromit natolik, aby lidskému tělu opravdu nedokázaly ublížit.
„V buněčných kulturách pěstujeme chřipkové viry, kterým na rozdíl od divokých variant chybí klíčový gen pro výrobu bílkoviny delta NS1. Bez něj se virus nedokáže rozmnožovat,“ uvádí koordinátor projektu Thomas Muster z rakouské společnosti AVIR Green Hills Technology.
„Přitom v lidském těle vyvolá mnohem silnější imunitní reakci než dnešní vakcíny, protože obsahuje celé živé viry, nikoliv jen části jejich bílkovin. Tudíž je výrazně účinnější,“ dodává Muster. Místo oplodněných slepičích vajec používají experti ke kultivaci virů živočišné buňky, které jsou dostupnější, a tudíž levnější. Navíc by novou vakcínu mohli používat i lidé, kteří jsou na vajíčka alergičtí.
Vakcína ve spreji Další velkou výhodou je pohodlný způsob aplikace: vakcína se nevpravuje do těla injekční stříkačkou, ale inhaluje se pomocí nosního spreje. Viry tudíž nebloudí krevním řečištěm po celém těle, ale usadí se jen v nosní dutině. „Zatím proběhla předběžná klinická zkouška na 48 dobrovolnících a výsledky jsou více než slibné,“ říká Muster. Zároveň ale připouští, že před uvedením na trh musí následovat další testy, které potrvají několik let. Na výzkumu se podílí osm institucí z pěti evropských zemí včetně české společnosti Biotest, která vakcínu testovala na laboratorních zvířatech.
