Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Evropským jazykem je film

Česko

Dvaadvacáté ceny Evropské filmové akademie byly uděleny v sobotu večer v Hale století v německé Bochumi.

Vtipně laděné ceremonii dominovala Bílá stuha Michaela Hanekeho.

BOCHUM „Dobrý večer,“ pozdravil prezident Evropské filmové akademie, režisér Wim Wenders, několika jazyky včetně češtiny mnohasethlavé publikum na udílení výročních cen, kterým se přezdívá „evropští Oscaři“. Dvaadvacátý ročník se konal v porúrském městě Bochumi. Ceremonie se koná každý rok jinde; letošní volba je spojena s tím, že tamní souměstí, kam dále patří například Essen nebo Düsseldorf, se stane Evropským městem kultury 2010. Uhelně-hutnickou minulost oblasti připomínalo i konkrétní místo konání – Hala století, přetvořená z bývalé válcovny plechu.

Dvouhodinové udílení letošních cen jen oficiálně potvrdilo statut filmu Bílá stuha režiséra Michaela Hanekeho. Černobílé drama z německé protestantské vesnice, které zasazuje kořeny nacismu do doby před 1. světovou válkou, už letos získalo Zlatou palmu v Cannes a je vyslané na Oscary. Michael Haneke si odnesl ceny za nejlepší evropský scénář, režii a nepřekvapivě i za film.

Naděje jen zčásti naplněné Bochumské nominace reflektovaly právě letošní festival v Cannes. Tam vedle Bílé stuhy soutěžily i filmy Prorok, Antikrist a Fish Tank, jež si mohly na „evropské Oscary“ rovněž dělat naděje. Snímek Prorok (velká cena poroty z Cannes) si z šesti možných ocenění včetně těch v hlavních kategoriích odnesl pouze speciální „prix d’excellence“ za zvuk a zaslouženou cenu za nejlepší mužský herecký výkon pro Tahara Rahima. Ten od vyjukaného klučíka z Cannes vyrostl v showmana, který se na pódiu cítí jako doma, a zakončil svou děkovačku slovy „ať žije film!“.

Antikrist vynesl trofej za kameru Anthonymu Dodu Mantlemu, který ji dostal zároveň i za svou práci na oscarovém vítězi Milionář z chatrče. Ten v Bochumi vyhrál i cenu diváků. Fish Tank vyšel naprázdno. Letos poprvé se udělovaly ceny za animované filmy – zvítězil italsko-francouzský snímek Mia et le Migou. Většina ostatních ocenění nepřekvapila, snad jen vyhlášení Kate Winslet nejlepší herečkou za její roli v Předčítači porušilo neoficiální pravidlo oscarové vítěze už dalšími cenami „nerozmazlovat“ a uvedené ukázky zároveň jen zdůraznily, jak bezostyšným kýčem tento snímek je...

Ve výběru, z něhož Evropská filmová akademie nominovala, letos figurovalo 47 filmů. Patřilo mezi ně i válečné drama Tobruk režiséra Václava Marhoula, které nicméně ze základní řady nepostoupilo. „Alespoň“ mezi nominované se probojoval dokument košického rodáka Petera Kerekese Jak se vaří dějiny, natočený v česko-slovenskorakouské koprodukci. Cena Prix Arte, již loni získal René Češky Heleny Třeštíkové, však nakonec putovala do Švýcarska experimentálnímu snímku Bzučení hmyzu: zápisky mumie.

Zasmát se svému evropanství Večerem suverénně provázela herečka Anke Engelke, která se o jeho odlehčený tón zasloužila možná nejvíc. Její humor se přitom pohyboval na hraně politické korektnosti. Nejdříve rozesmála publikum v sestřihu fiktivních kandidátek na moderátorku ceremonie, v němž ztvárnila několik stereotypů. Coby milenka ruského mafiána například otevřeně tepala do korupce, jako jakási jižní ženština chrochtala a posmrkávala. „Porúří bylo okupováno Francouzi, rozbombardované Angličany a znovu postavené polskými gastarbeitry, což dost vypovídá o celé Evropě,“ podotkla k hostitelskému regionu.

Evropská identita v sále působila jako samozřejmost, která právě díky své nezpochybnitelnosti podobné legrácky vydrží. Nezvrhla se ani do patosu – a to dokonce ani když celý sál zpíval Tichou noc, každý ve svém jazyce. Jinak se hovořilo anglicky, německy, francouzsky i polsky – a mluvilo se právě i o evropanství, pospolitosti a evropském filmu. Nejvíc to platilo o trojici tvůrců, kterým zaplněná aréna tleskala vestoje: Isabelle Huppert při přebírání ocenění za evropský přínos světové kinematografii označila film za univerzální jazyk našeho kontinentu. Andrzej Wajda v reakci na novinářskou cenu FIPRESCI za snímek Puškvorec vzdal hold filmové spolupráci a podělil se o ni se „svou“ herečkou Krystynou Jandou. Ta ho na pódium uvedla proslovem, který, jak přiznala, jí do angličtiny foneticky přepsal její syn.

Režisér Ken Loach pak při poděkování za trofej za celoživotní dílo volal po svobodě projevu a podpoře politiků, bez nichž se nejen evropský film k divákům nedostane. V závěru se apelovalo i na diváky, aby evropskou kinematografii nepřehlíželi. Platí to i o publiku českém. Drtivá většina z nominovaných filmů u nás běžela nebo poběží. Jejich návštěvnost však byla tristní – a u takové Bílé stuhy nebo Fish Tanku, které do kin nastoupí v lednu příštího roku, nejspíš také bude. Nebo snad ne?

***

lidovky.cz

Informace a trailery najdete na www.lidovky.cz/kultura

Drtivá většina z nominovaných filmů také u nás běžela nebo poběží. Jejich návštěvnost však byla tristní – a u takových snímků Bílá stuha nebo Fish Tank, které do českých kin nastoupí v lednu příštího roku, nejspíš také bude. Nebo snad ne?

Autor: