S každou další minutou, kdy se trestní senát radil, napětí rostlo. Před jednací síní Krajského soudu v Praze v hloučku svých bývalých kolegů nervózně přešlapával zejména Jiří Komárek. Ten detektiv, jenž před dvěma lety ukázal na policejního prezidenta Tomáše Tuhého v kauze takzvaného brutálního úniku informací, kterého se měl dopustit v souvislosti s vyšetřováním hospodářské kriminality v řádech stovek milionů korun.
Exdetektiv Komárek v kauze ‚Tuhého brutálního úniku informací‘ potrestán nebude. Soud zrušil rozsudek |
V podstatě ale šlo o mnohem hlubší spor. A sice o to, zda policie ztratí význam v boji proti zločincům mezi politiky a top byznysmeny. Právě toho se obával nejen Komárek, ale především jeho tehdejší šéf Robert Šlachta. Ten si přišel poslechnout pondělní v pořadí již druhý verdikt nad kolegou, s nímž rozkrýval například lihového bosse Radka Březinu, osobně.
Krajský soud totiž po zhruba dvacetiminutové poradě dospěl ke zcela odlišnému stanovisku než loni v prosinci Okresní soud Praha-západ, jenž za porušení povinnosti úřední osoby udělil Komárkovi roční podmínku. Nyní se karta obrátila. Předsedkyně senátu Lucie Černá poměrně obšírně vysvětlila, proč je přesvědčená, že Komárek trestný čin nespáchal.
A dostala se i k jádru případu. „Žalovaný skutek není trestným činem. Poškozený magistr Tuhý se se svým nárokem odkazuje na nemajetkovou újmu na občanskoprávní řízení,“ konstatoval při zproštění obžaloby soudkyně Černá. Připomeňme, že policejní prezident Tuhý na Komárka už předloni podal trestní oznámení a požadoval finanční satisfakci za utrpenou újmu.
Zvrátit reorganizaci
Komárek podle soudu předestřel dostatek důkazů, že jednal v souladu se zákonem, i když vystoupil v červnu 2016 v České televizi, kde promluvil o brutálním úniku. Nejdůležitější bylo podle odvolacího soudu rozseknout subjektivní stránku případu - co vlastně Komárka k veřejnému vystoupení přimělo.
„Pro obžalovaného to nebyl osobní prospěch. Několik dní před tím sám podal žádost o uvolnění ze služebního poměru. Sledoval jiný hlavní cíl, a to zvrátit reorganizaci, aby nedošlo k ohrožení živých kauz, které se v té době prošetřovaly, když sloučení útvarů z jeho pohledu právě takové ohrožení znamenalo,“ uvedla předsedkyně Černá.
Komárkův výrok přišel krátce po tom, co se policejní vedení bez předchozí diskuse bleskově rozhodlo sloučit Šlachtovu protimafiánskou jednotku s protikorupčními detektivy. Na protest proti tomu Šlachta a další detektivové odešli. Byli přesvědčeni, že to zhorší odhalování zločinců.
Za pravdu jim tehdy dal i šéfžalobce Pavel Zeman. V dopise premiéru Bohuslavu Sobotkovi v létě 2016 napsal: „Sloučení obou útvarů povede ke snížení kvality práce, průtahům, rozmělnění odpovědnosti či dokonce k nemožnosti vyšetřovat některé složité věci. Mohu jen doufat, že uvedené následky nebudou tak fatální, aby došlo ke zmaření či podstatnému ztížení stíhání závažné organizované trestné činnosti, ať už hospodářského anebo korupčního charakteru.“
Vypjaté chvíle
Napjatou atmosféru, v níž se rozhodl Komárek promluvit, v pondělí soud zohlednil.
„Reorganizace byla překotná, utajovaná a v zásadě pro mnohé překvapivá. A to nejen pro příslušníky ÚOOZ, ale i pro státní zástupce vrchního státního zastupitelství,“ upozornila Černá. Dodala, že zmínka o jednom z nejkontroverznějších kroků za poslední dekádu se ani v náznaku nehovoří v koncepci policie s výhledem do roku 2020, který byl přitom projednán v květnu 2016. Tedy necelý měsíc předtím, než začaly prosakovat první informace o chystaném kroku.
Kauza ‚brutálního úniku informací‘ je zpět: Komárek trvá na nevině, Tuhý chce peníze |
Dále pak Černá vypíchla výpověď náměstka olomouckého vrchního žalobce Pavla Komára, podle kterého mohly šachy v polici sledovat zcela jiný cíl.
„Byla svolána bezpečnostní rada státu a na základě jejího zasedání byla alespoň o měsíc odložena účinnost,“ přiblížila dobu, která předcházela Komárkovu výstupu v televizi. V inkriminované době hrozil pád vlády, protože se do sebe pustila ČSSD s ANO. Podle dalšího žalobce z Olomouce Petra Šeredy, kterého zmínila soudkyně, se dokonce odvážely z ÚOOZ ‚supercitlivé‘ spisy, ’aby byly ochráněné před reorganizací’.
Poslední naděje
Prvoinstanční soud ve svém verdiktu přitom Komárkovi kladl za vinu, že se se svými obavami z reorganizace a působení policejního šéfa neobrátil nejprve na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Ta je totiž určena k vyšetřování zločinu policistů. Další možností bylo využít cestu státního zastupitelství. S tímto závěrem ale odvolací soud nesouhlasil.
„Byla vypjatá atmosféra i ve společnosti. Probíhaly rozpolcené názory právníků a politiků. Hrozila vládní krize. Pokud bylo obžalovanému okresním soudem vytýkáno, že měl postupovat zákonnou cestou, tak ani dle přesvědčení odvolacího soudu, tak neměl již kam se obrátit,“ řekla Černá.
Ve veřejném zájmu to ale nebylo
Krajský soud v Praze ale nebyl ve výkladu jednostranný. Podle něj Komárek svým vystoupením porušil povinnost mlčenlivosti, kterou musí policista zachovávat. Nesplnil ani výjimku danou veřejným zájmem. „Podle přesvědčení odvolacího soudu nebyl dán vyloženě zájem na zveřejnění informací v takovém rozsahu. Nabízelo se pečlivěji zvažovat, zda nepostačí obecně formulované podezření bez uvedení podrobností ke zjištění totožnosti policejního prezidenta,“ uvedla Černá. Podle ní Komárek do profesní cti a dobré pověsti policejního prezidenta Tuhého skutečně zasáhl. Polehčující okolností nebylo ani to, že měl být k vystoupení v médiích pověřen svým nadřízeným Šlachtou.
Podle odvolacího soudu je ale nutné brát ohled na subjektivní stránku. Komárek podle ní v dané situaci mohl nabýt přesvědčení, že jedná ve veřejném zájmu, byť nešlo o správný právní názor. „Dle našeho názoru všechny tyto okolnosti snižují intenzitu prokázaného jednání, respektive škodlivost jednání pro společnost, aby se mohlo jednat o trestný čin,“ konstatovala soudkyně.
Společenskou škodlivost přitom podle ní nelze posuzovat obecně, ale vždy v konkrétním případě. Podle ní je použití trestního práva vždy až tím nejzazším nástrojem možné represe státu. „V námi projednávaném případu by se dle našeho názoru mohlo jednat o kárné provinění. Vzhledem ale k tomu, že pan obžalovaný již není příslušníkem policie, nelze věc postoupit jinému orgánu,“ uzavřela soudkyně a odkázala přítomného advokáta Tuhého na občanskoprávního řízení.
Euforie a dojetí
Komárkovi, který po odchodu z policie zakotvil u Finanční správy, avšak po obvinění byl postaven mimo službu, se nyní otevřela cesta zpět. Po zasedání byla v jeho tváři patrná euforie a dojetí. Raději za sebe nechal mluvit s novináři advokáta. „Zaznělo, že klient neměl jinou možnost, jak reagovat na reorganizaci policie, což je názor velmi cenný,“ pochvaloval si jeho právník Petr Kočí.
Patřičně dobře naladěn od soudu odcházel i Šlachta. „Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Soud nám dal za pravdu, proč jsme museli před dvěma roky od policie odejít. Pokud by byl tento člověk odsouzen, tak by bylo v téhle republice něco špatně,“ uvedl exšéf ÚOOZ, který zakotvil coby náměstek u Celní správy, která spadá pod ministerstvo financí. Šlachta Komárka i jeho profesionalitu dlouhodobě obhajoval a svědčil v jeho prospěch i u soudu. Když v síni padl zprošťující verdikt, ze zadních lavic, kde seděl, se ozvalo souhlasný ryk.
Žalobce z vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl po zasedání prohlásil, že si ponechá čas na rozhodnutí, zda využije mimořádný opravný prostředek a podá dovolání k Nejvyššímu soudu.
