ŠANGHAJ Největší ohňostroj, nejvíce účastníků, celkem 189 zemí a 52 organizací, největší plocha v dějinách světových výstav. To je pouze skromný výčet atributů, díky nimž má EXPO 2010 přívlastek rekordní.
Čína si potrpí na obří akce, které přitahují pozornost celého světa. A letošní EXPO, které symbolizuje obnovenou slávu pořádající Šanghaje, města dlouho skrytého ve stínu Pekingu, to jen potvrzuje.
Chaos u bran „Chceme dovnitř, proč nás nikdo neinformoval,“ křičí rozhněvaný muž. U kontrolní brány před výstavištěm čeká čtyři hodiny, než zjistí, že musí použít jiný vchod. Chaos vládne všude, ani největší lákadlo, tedy aspoň pro domácí návštěvníky, čínský pavilon není výjimkou.
Prohlídku ohnivě rudé obrácené pyramidy má ve svém itineráři každý Číňan, kromě fronty u hlavních bran ale musí vystát ještě další u expozice. Dovnitř se nedostane bez extra vstupenky, kterých organizátoři denně rozdávají na 45 tisíc. Domácí média referují o velkolepé show a obrovském úspěchu Šanghaje chlubili, že expozice bude mírná k životnímu prostředí, jenže ohňostroj, který desítky minut ozařoval finanční centrum Šanghaje, byl prý příliš hlučný, a hlavně ekologicky nešetrný. Idea o „zeleném EXPU“ tak padla hned s otevřením výstavy. Ráj na zemi Vztahy mezi islámským světem a Izraelem jsou na ostří nože. Do většiny muslimských zemí byste se s izraelským pasem nedostali, přesto na EXPU patří k nejbližším sousedům. Izraelská lastura, jak je pavilon židovského státu označován, je obklopena pevnostmi, které jako by vypadly z pohádky 1000 a jedné noci. Vedle Izraele se totiž představuje Pákistán, nedaleko pak Omán či Katar, jejichž stánky jsou kopií starobylých arabských pevností.
Fronty se od rána tvoří přede všemi expozicemi, ať už jde o pouštní dunu ze Spojených arabských emirátů, japonskou fialovou kuklu či britskou Katedrálu semen. Výjimkou je Severní Korea, pro niž jde o první účast na EXPU v historii. Už hlavní téma - „Prosperující Pchjongjang“ - však spíše odpudí než přitáhne.
Před 4,5 metru vysokým modelem věže Čučche vyjadřující ideály stalinistického státu se proto fotí jen hrstka Číňanů. Televizní záběry z moderní, spokojené a mírumilovné země, o které autoři expozice mluví jako o ráji na zemi, už většinou zůstávají bez povšimnutí.
i Čínské lidové republiky. O vzniklých potížích, zavírání disidentů či neoficiálních nákladech dosahujících 58 miliard dolarů taktně mlčí.
„Ahoj, bratře Chu,“ září do noci zdravice určená čínskému prezidentovi, umístěná naproti Kulturnímu centru, kde Chu Ťin-tao zahajoval Světovou výstavu. Pozdrav okamžitě rozpoutal na internetu diskusní smršť. Takto familiárně se s komunistickými vůdci nemluví - nikdy a nikde, natož pak veřejně. Pamětníci vzpomínají, jaké kontroverze vyvolal podobný slogan studentů při národní přehlídce v roce 1984. Vysokoškoláci z Pekingské univerzity tehdy na náměstí Ťien-an-men rozvinuli transparent s nápisem „Buď zdráv, Siao-pchingu“. Chtěli tím ukázat náklonnost k vůdci Teng Siao-pchingovi.
Bez kritiky nezůstal ani zahajovací ceremoniál. Pořadatelé se sice
O autorovi| ROBERT MIKOLÁŠ, zpravodaj ČRo v Číně
