Kritika na všech frontách Tříhodinový černobílý opus má totiž přesah do mnoha společenských disciplín. Ironicky nazvaný film líčí v sedmi epizodách osudy bulvárního novináře Marcella v podání Marcella Mastroianniho, který po počátečním okouzlení „sladkým životem“ římské smetánky s hořkou deziluzí odhaluje povrchnost takové existence, ale zároveň se jejím svodům už nedokáže bránit. Vedle mravního rozkladu vyšší italské společnosti Fellini ve filmu kritizuje například církevní pokrytectví, což mu vyneslo pobouřený odsudek ze strany Vatikánu. Strefuje se také do role médií v dnešním světě a předvídá jejich vzrůstající moc: příjmení Marcellova kolegy Paparazza se příznačně stalo synonymem pro agresivního fotografa. Do obecného povědomí se film zapsal také ikonickou scénou ranní koupele povrchní filmové hvězdy v římské fontáně di Trevi.
Snímek plný dekadence, hédonismu a na svou dobu odvážné erotiky na jednu stranu vyvolával skandály, ale zároveň posbíral úctyhodnou řadu cen v čele se Zlatou palmou z festivalu v Cannes a Oscarem za kostýmy.
Sladký život pro Felliniho znamenal definitivní přechod od neorealistických začátků k fantaskní, surrealistické fázi tvorby, v níž natočil například snímky 8 1/2, Satyricon či Amarcord. Zřejmě nejslavnější italský režisér, který se narodil v roce 1920, zemřel v Římě před patnácti lety.
